Road House

„It's my way or the highway.“ Ježiš, tohle byl tak neuvěřitelně boží cringe fest, že tomu mám chuť napálit plnou sadu. Skoro jako by se to celé odehrávalo na na nějaké cizí planetě plné vidláků, magorů a pošuků. Skvělý! Díky za doporučení klukům z MovieZone, máte u mě pivo, pánové. (20.03.2024)

Mistrovská karikatura osmdesátkových chlapáckých filmů s pěti nominacemi na Zlatou malinu, která vévodí mnohým žebříčkům nejlepších „guilty pleasure“ filmů. Road House je v podstatě moderní macho western s kung-fu akcemi, kombinující západní kulturu s východní filozofií, který obsahuje tolik nezapomenutelně absurdních momentů, že se u něj nelze ani na chvíli nudit. Patrick Swayze tu hraje světoznámého barového vyhazovače a zenového bojovníka s doktorátem z filozofie, jehož životní náplní je filozofování, souložení, cvičení taj či a když na to přijde, tak i kopání zadků a vytrhávání ohryzků z krků. Jeho úkolem je nastolit pořádek nejen v divokém baru Double Deuce, ale i v celém městečku, ovládaném gangem místního boháče. Se stoickým výrazem a morálním kodexem "i když vás někdo nazve čůrákem, buďte hodní" se zprvu snaží vzdorovat zbytečnému násilí, ale v prostředí prodchnutém testosteronem a toxickou maskulinitou to dlouho vydržet nelze. Road House je příjemným završením absurdní přehnanosti osmdesátkových akčňáků, které postupem času hraničily se sebeparodií a v 90. letech byly postupně nahrazeny realističtějšími filmy. Pobaví svojí jednoduchou černobílostí, šílenou nablblostí, hypermaskulinitou, laciným filozofováním a naprostým odtržením od reality. Odehrává se ve světě, kde se postavy mlátí hlava nehlava, vyhazují do vzduchu své baráky, aniž by se někdy objevila policie, a kde opilci každý večer rozmlátí celý bar, který je druhý den jako nový. Místní putyka, kde kapely musí hrát za železným plotem, aby je nerušily poletující střepy a kusy nábytku, musela sloužit jako inspirace pro upírský pajzl Titty Twister v Rodriguezově Od soumraku do úsvitu (v obou filmech mimochodem vystupuje skupina Tito & Tarantula). Jako v každé osmdesátkové mlátičce tu nechybí povinná várka nechtěných homoerotických podtónů: Swayze nepromarní jedinou příležitost sundat si tričko, zatímco jeho plně oblečení protivníci z něj nespouštějí očí a provokují ho hláškami typu „chlapy jako ty jsem píchal v base“. Film je údajně pouštěn newyorkským policistům v rámci jejich výcviku. (12.07.2016)

. Sice vše bylo anoncováno větou ,,myslel jsem, že jste větší", ale nijak mi to nepomohlo. Patrick mě jako ,,bijec" s východní filozofií nijak neuchvátil. Film sám o sobě neměl drive, vše bylo průhledné a přesně nalajnované tak jak to v Béčkových filmech je. Boj dobra proti zlu s milostnou zápletkou (nic proti, ale viděla jsem lepší). Ovšem figurku a prdelku měl k sežrání, za ní a hudbu ty dvě hvězdy. (18.11.2013)

"Tady mají na záchodcích ceduli - Nejezte tu bílou voňavou věc v mušli." Nevím jak vy, ale já filmy o hrdinech, co zbavují americká maloměsta mafiánů jako Kráčející skála můžu (nejlépe pak, nejde-li o mafiány, ale o motorkářský gang jako třeba v Posledním mstiteli) a tenhle malý kulťák z produkce Joela Silvera a od režiséra Na dostřel je moc fajn vzpomínka na eighties. Jednoduchý přímočarý příběh starý jako lidstvo samo, drsný hrdina proti přesile v čele s šíleným padouchem, pěkná kost, zástup sympatických vedlejších postav (zejména pak Swayzeho kolega v podání Sama Elliotta) a příjemně brutální finále s rozerváním krku holou rukou. Ten DVD sequel si ale radši odpustím. (20.03.2007)

Tak za tuhle vlaštovku z konce osmdesátých let, která včera přistála v mým pokoji vážně dík. Jednoduchý děj s přímým tahem na bránu a charismatickým hlavním hrdinou, ach kde ty časy, tedy ty filmy jsou ? Zůstali někde v 80 letech a jen občas přiletí na návštěvu do naší televize a to je pak slávy na starým bělidle, když akci ještě nedělalo stopadesát programátorů, ale lidi, kdy rána pěstí, byla ránou pěstí a kdy nikdo neřešil, jestli hlavní hrdina kouří, chlastá a jestli biják bude vhodný pro celou rodinu včetně domacího zvířátka. (13.01.2012)