Rudolf Kadlec

Rudolf Kadlec se narodil 24. ledna 1889 v Praze. Roku 1907 započal hrát u divadelní společnosti Josefa Faltyse (1907 – 1912). Poté přešel na dlouhá léta do oblíbeného Švandova divadla na Smíchově (1912 – 1935), kromě přestávky v letech 1928 – 1932, kdy bylo Švandovo divadlo z finančních důvodů pronajímáno jinému hereckému souboru.

Kadlecovou manželkou byla, ve své době oblíbená, herecká kolegyně a ředitelka Švandova divadla Ema Švandová – Kadlecová (1882 – 1971), se kterou se oženil po smrti jejího muže, ředitele Švandova divadla, Dr. Karla Švandy. Po svatbě se také stal spoluředitelem divadla (1922 – 1928) – dodnes je otázkou, zda se Kadlec neoženil pouze kvůli této „funkci“. Roku 1935 však Švandovo divadlo muselo býti kvůli finanční krizi rozpuštěno a Kadlec (i jeho manželka) nacházely uplatnění již jen v různých okrajových souborech.

Zezačátku byl Kadlec znám jako oblíbený představitel milovníků a hrdinů krasavců. Později se přehrál až k salónním charakterním uhlazeným hrdinům v současném světovém repertoáru konverzačních her. Pro jeho hraní byl charakteristický uhlazený styl herectví, klidná mimika, promyšlená a velmi klidná práce s tělem, pohyby rukou (které nikdy netíhly k přehnaným gestům a prudkým extravagancím) a zvláštně zabarvený hlas s horší a zvláštní výslovností.

Vytvářel postavy dona Diega ve hře „Chuďas musí mít za ušima“, Petruccia v Shakespearově „Zkrocení zlé ženy“ či Beneš v inscenaci „Mnoho povyku pro nic“ Williema Shakespeara. Ve většině her byla Kadlecovi partnerkou jeho vlastní choť Ema. S ní vytvářel milovnický pár až do pozdního věku (zřejmě díky své přehnané namyšlenosti a jakési smyšlené suverenitě), kdy již budili stále větší a větší rozpaky a nevídaný posměch publika, kritiky a bulvárních novinářů. Jejich vkusu se také podřizovaly všechny hry uváděně ve Švandově divadle.

Kadlec se účastnil na pouhých sedmi snímcích (v pěti hrál se svoji manželkou), z nichž čtyři byly ještě v němé éře. Zatímco v němém filmu hrál milovníky a vášnivé mladíky, ve zvukovém to už byly spíše menší a reprezentativní okrajové role. Přesto stále tíhl spíše k vzácnému divadelnímu umění, než k tomu filmovému.

Hrál nápadníka Petřinu ve Fenclově průkopnické komedii ZLATÉ SRDÉČKO (1916), kandidáta filozofie Rudu Pilníka v další Fenclově oblíbené a známé komedii PRAŽŠTÍ ADAMITÉ (1917), která byla prodána také do několika zemí (Uhry, Ukrajina, Balkán), mladíka z Prahy ve SNĚŽENCE Z TATER (1919) Olafa Laruse – Racka a dalšího mladíka v nedochované legendě MACOCHA (1919), která byla pokládána za nejlepší snímek výrobní společnosti Pragafilm a byly v ní použity trikové snímky – jedny z úplně prvních v našem filmu.

Poprvé se ve zvukovém období objevil v postavách Jaroše v Innemannově životopisném dramatu KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ (1931) a plzeňského hejtmana Hory v dramatu PSOHLAVCI (1931) podle předlohy Aloise Jiráska (opět v režii Svatopluka Innemanna).

Jeho třetím a zároveň posledním snímkem ve zvukové kinematografii byla také jeho nejznámější a největší úloha falešného maháradži Yohira patřící do zločinecké bandy v Burianově a Fričově bláznivé detektivní komedii TŘI VEJCE DO SKLA (1937). Do konce života se Rudolf Kadlec v žádném jiném snímku již neobjevil.

Velmi výjimečně spolupracoval Kadlec také s rozhlasem. Rudolf Kadlec zemřel v zapomnění a na okraji uměleckého života 31. května 1959 v Praze ve věku sedmdesáti let. Jeho manželka zemřela až dvanáct let po jeho smrti. Širší kontext jeho divadelní kariéry můžeme nalézti ve slovníku „Česká divadla“ (2001).

Jaroslav "krib" Lopour