Rodným jménem Fernando Fernández Gómez byl španělský herec, scénárista, filmový a divadelní režisér a sedm let člen Španělské královské akademie, která dohlížela na korektnost španělského jazyka. Herec respektovaný umělci a milovaný několika generacemi diváků. Narodil se, jak uvádí ve svých pamětech, pravděpodobně v Limě během latinskoamerického turné své matky, španělské herečky Caroly Fernán-Gómez. Byl mimomanželským dítětem; otec Luis Fernando Diaz de Mendoza byl rovněž hercem a jeho matka mu sňatku s Carolou bránila. Rodný list byl Fernandovi vystaven v Buenos Aires a výlučně argentinské občanství si podržel až do roku 1984, kdy získal také španělské.
Do Španělska přicestoval, když mu byly tři roky a matčino příjmení později použil pro své umělecké jméno. Po škole studoval v Madridu umění, během občanské války (1936-1939) bral lekce v herecké škole "Národní konfederace práce" (CNT), což bylo anarchosyndikalistické hnutí. Profesionálně debutoval v roce 1938 ve společnosti Laury Pinillos, představil se v Ponceho hře "Zloději jsou čestní lidé" (1940). Od roku 1943 se začal objevovat ve filmech, nadále však pokračoval v divadelní práci. Založil vlastní divadelní společnost, začal sbírat ocenění za režii a scénáře. Uznání sklidil za komedii ŽIVOT PŘED SEBOU (1958), která se dočkala pokračování. Natočil také film podle vlastní novely EL VIAJE A NINGUNA PARTE (1986, Cesta nikam).
Známý byl pro svůj zvučný hlas, nepřehlédnutelný fyzický zjev a občasnou vznětlivost. Objevil se ve více než dvou stovkách filmů a dvacet jich režíroval. Psal romány, paměti, divadelní hry i poezii. Za roli v EL ANACORETA (1976, Poustevník) získal na berlínském filmovém festivalu Stříbrného medvěda pro "nejlepšího herce" a stejnou cenu obdržel po osmi letech za STICO (1985). V 70. a 80. letech byl velmi vytížen: v éře španělského přechodu k demokracii byl jedním z nejvyhledávanějších herců, pracoval pro televizi a natáčel v také Argentině. V 90. letech ho přibrzdily zdravotní problémy, na konci století však zažil herecký "comeback": Almodóvarovo drama VŠE O MÉ MATCE (1999), thriller PLENILUNIO (1999) a drama z období španělské občanské války DOTEK MOTÝLA (1999).
Pro americké diváky bude jednou z nejznámějších jeho role otce v oskarovém snímku BELLE EPOQUE (1992) s Penélope Cruz a Michelem Galabru. V roce 1947 se oženil s herečkou-zpěvačkou Marií Dolores Praderou; v roce 1959 se rozvedli. Mají syna a dceru Helenu Fernán-Gómez, která stala také herečkou. V roce 2000 si vzal Emmu Cohen. Zemřel v madridské Univerzitní nemocnici La Paz. Jeho rakev byla pokryta černorudou vlajkou, symbolem anarchosyndikalismu resp. sociálního anarchismu, ke kterému se hlásil po celý život. Španělskou vládou mu byl posmrtně udělen Velký kříž civilního řádu Alfonse X. Moudrého a v roce jeho úmrtí bylo madridské kulturní centrum "Villa de Madrid" přejmenováno na Divadlo Fernána Gómeze.
Marek "džanik" Janík