Robert Ryan

Když bylo Robertu Bushnellovi Ryanovi osm let, zemřel mu mladší bratr na chřipku. V roce 1932 ukončil se čtyřmi tituly školního boxerského šampióna v řadě Dartmouth College, pracoval pak jako lodní topič nebo pomocník na ranči v Montaně. Když mu bylo šestadvacet, umřel mu po sražení autem otec. Pokusil se psát hry, ale z finančních důvodů začal hrát. Objevil se na jevišti a začátkem 40. let už i v menších filmových rolích. V lednu 1944, poté, co si zajistil smlouvu u RKO Radio Pictures, nastoupil Ryan u amerických mariňáků a v Camp Pendleton u San Diega sloužil do roku 1947 jako výcvikový instruktor. Na základně se spřátelil se spisovatelem a pozdějším režisérem Richardem Brooksem, jehož knihu "The Brick Foxhole" velice obdivoval. Zaujalo ho také malování.

Když obsazovali hlavní mužskou roli filmu TENDER COMRADE (1943) s Ginger Rogersovou, zaujal producenta z RKO Davida Hempsteada právě Robert Ryan. Navrhl ho Rogersové, ale ta ho po shlédnutí ukázek jeho snímků BOMBARDIER (1943), THE SKY´S THE LIMIT (1943) a BEHIND THE RISING SUN (1943) odmítla s tím, že jí připadá průměrný a je taky příliš vysoký. Po týdnu však navštívila Hempsteada opět a po nových ukázkách (blížil se už navíc termín natáčení) se rozhodla svůj postoj přehodnotit. Právě na tuto příležitost zatím čekal Ryan ve vedlejší pracovně, za chvíli přišel za nimi a po krátkém rozhovoru Rogersová nenápadně utrousila směrem k Hempsteadovi: "Myslím, že toto je ten muž." Hláška dnes visí nad stolem v kabinetu Ryanova syna Cheyneyho.

Přelomová byla pro Ryana role antisemitského vraha v krimi KŘÍŽOVÝ VÝSLECH (1947) podle zmíněné Brooksovy knihy. Od té doby pracoval pod taktovkou uznávaných režisérů jako byli Nicholas Ray, Robert Wise a Sam Fuller. V ON DANGEROUS GROUND (1951) ztvárnil vyčerpaného městského policajta, pro kterého se spásou stane vyšetřování venkovské vraždy. Ve Wiseho sportovním filmu-noir PODVOD (1949) uplatnil tento 193 centimetrů vysoký představitel tvrďáků svoje bohaté boxerské zkušenosti, jeho boxer zde však odmítá kapitulovat a dočká se za to jen brutálního trestu. Během natáčení válečného dramatu FLYING LEATHERNECKS (1951) vůbec nevycházel s Johnem Waynem; byl zděšen jeho aktivní podporou hollywoodského blacklistingu.

Tento oblíbenec Jeffa Bridgese a Krise Kristoffersona se stal cenným protivníkem pro Jamese Stewarta alias lovce hlav ve westernu ODHALENÁ STOPA (1953), zahrál si v mafiánském thrilleru z Japonska HOUSE OF BAMBOO (1955), ve Sturgesově dramatu ČERNÝ DEN V BLACK ROCK (1955) zkřížil zbraně s neohroženým vyšetřovatelem v podání Spencera Tracyho, v gangsterce ODDS AGAINST TOMORROW (1959) velmi přesvědčivě ztvárnil rasistu, v eposu KRÁL KRÁLŮ (1961) zase představoval Jana Křtitele. Ve stejném roce, ve kterém se s ním uvažovalo do role Messaly pro epos BEN HUR (1959), spoluzaložil s Johnem Housemanem a Sidneyem Harmonem na Kalifornské univerzitě Divadelní skupinu.

Do jeho filmografie patří známé válečné snímky NEJDELŠÍ DEN (1962) a BITVA V ARDENÁCH (1965), ve kterých představoval generály. Ve westernu PROFESIONÁLOVÉ (1966) byl jedním z mužů, najmutých na stíhání unesené Claudie Cardinalové. V hvězdami nabitém válečném dramatu Roberta Aldricha TUCET ŠPINAVCŮ (1967) pak jako armádní plukovník svázaný předpisy narazil na neortodoxního majora Lee Marvina. V roce 1968 spoluzaložil Ryan hereckou společnost s Henry Fondou a Marthou Scottovou. Peckinpahova násilnická klasika DIVOKÁ BANDA (1969), ve které byl nucen stíhat svého starého přítele Williama Holdena, je kapitolou sama pro sebe. Mezi ním a Samem Peckinpahem to údajně velmi jiskřilo a režisér se stáhl až poté, co mu jeden ze štábu připomněl Ryanovy trénované pěsti.

Několikrát okusil prkna Broadwaye: “Clash by Night, Mr. President“ a novinářské drama “The Front Page“ a v anglickém Nottingham Playhouse si s Katharine Hepburnovou zahrál v "Antoniovi a Kleopatře" (1960) a ztvárnil i titulní roli v “Othellovi“. V 50. a 60. letech se objevoval v mnoha televizních seriálech. Patří sem “The Eleventh Hour“ (1962) a “Breaking Point“ (1963), oba z prostředí psychaitrie nebo epizoda z krátce uváděné novinářské série “The Reporter“. Koncem 50. let se Ryan pětkrát objevil ve westernovém seriálu “Zane Grey Theater“ (1956) a dvakrát v jeho pokračování s názvem “Frontier Justice“ (1958). Třikrát (1962-1964) taky hostoval ve westernové sérii “Wagon Train“ (1957) a počítalo se s ním původně i do role komodora Matta Deckera pro jeden z dílů legendární série "Star Trek" (1966).

V občanském životě byl Robert Ryan liberálním demokratem angažujícím se ve věci občanských práv a sdílejícím pacifistické názory svojí ženy, která byla Kvakerkou. Koncem 40. let, kdy Výbor pro neamerickou činnost (HUAC) zintenzivnil svoje výpady proti Hollywoodu, se Ryan připojil k Výboru za první dodatek, veřejně vystupoval proti černé listině a v 50. letech zajišťoval finanční a další podporu různým občanským a církevním organizacím jako byl například Americký svaz za občanské svobody. Se Stevem Allenem se stali v září 1959 zakládajícími předsedy Hollywoodské pobočky Výboru pro racionální jadernou strategii a v polovině 60. let bojoval proti rasové diskriminaci; byl aktivní v kulturní sekci Výboru na obranu Martina Luthera Kinga.

Zajímavé je, jak často stály Ryanovy filmové postavy v protikladu k jeho osobnímu postoji a veřejně proklamovaným názorům. Jako pacifista hrál ve válečných snímcích, westernech a drsných thrillerech. Byl odpůrcem McCarthyismu a jejího “honu na čarodějnice“, v jednom filmu však například představoval podlého protikomunistického agenta. Při promítání ODDS AGAINST TOMORROW diskutoval s černými Američany a zahraničním tiskem "problémy herce jako jsem já, který ztvárňuje postavy, jimiž ve skutečném životě absolutně opovrhuje.“

V roce 1939 si vzal Jessicu Cadwaladerovou, kterou poznal na studiích herectví a se kterou měl syna Cheyneyho (pozdějšího profesora filozofie na Oregonské univerzitě) a Timothyho "Tima" Ryana a dceru Lisu. Žena nechala hraní a věnovala se psaní knížek pro děti. Žili spolu až do roku 1972, kdy Jessica umřela na rakovinu prsu. Robert, jinak těžký kuřák, zemřel hned rok nato na rakovinu plic. Ironií je, že v době, kdy už věděl o svojí těžké chorobě, ztvárnil v dramatu podle O'Neillovy hry LEDAŘ PŘICHÁZÍ (The Iceman Cometh, 1973) nevyléčitelně nemocného politického aktivistu.

Marek "džanik" Janík