Kapitán Nemo a podmořské město

Fantazie a vizionářství Julese Verna v případě této filmové adaptace spíše trpí! A na vině nejsou papundeklové kulisy, nýbrž papundeklově se jevící talent tvůrců převést slavný romám na plátno. Dnes už jen příliš primitivní, umělecky laciný, titul pro vyplnění programu komerčních televizí, což ve spojitosti s Vernem působí až trestuhodně! 50% (01.03.2015)

Volné zpracování jednoho z věhlasných románů Julese Vernea ´Dvacet tisíc mil pod mořem´. Příběh začíná silnou bouřkou, kvůli které se potopí loď a trosečníky právě nezachrání nikdo jiný než sám kapitán Nemo svou ponorkou pojmenovanou jako Nautilus. Ti však z toho nijak nejsou nadšení a my se velmi brzy dozvíme proč. Podmořské město vskutku vypadá jako vysněný ráj, ale tajemství plánů Nema by nenadchlo nikoho. Na správnou verneovku samozřejmě nechybí zajímavé vynálezy, z nichž asi nejvíce uchvátí stroj na výrobu dýchatelného vzduchu, z něhož jsou emise v podobě čistého zlata. Příběh jako takový je ale plný nejrůznějších nelogičností, ze kterých vyniká hlavně pokus o útěk. Z tak ohromné hloubky s faktem, že od ponorky má, jak se jednoduše říká, klíče pouze Nemo? Hm… Jedná se o klasiku, která je shlédnutelná snad jen z pouhé zvědavosti. Jedná se převážně o konverzační počin postrádající sebemenší dobrodružné napětí. Výprava je na svou dobu taková, jaká je, takže ve své podstatě přirozený standard. To se vlastně týká i kostýmů, které by dnes v žádném případě neuhranuly. Na viktoriánskou dobu se steampunkem je to zkrátka hodně nevýrazné a svým způsobem už spíše směšné. Ano, na skromné odpočinkové odpoledne jako skromný snímek postačí, ale nijak zvlášť neuchvátí. (29.01.2021)

Nechci řešit ekosystém korálových útesů, který se měl vyskytovat za plného denního světla (!!!) v hloubce 10 000 metrů (!!!) pod hladinou moře ... ani pouťově přeplácané, kýčovité dekorace podmořského města. Řekněme, že vizuální stránka zhruba odpovídá trikovým a finančním možnostem britských filmařů v šedesátých letech 20. století. Kromě toho: Jsou to jen kulisy, nic víc - ta pravá filmová dobrodružství by měla být natolik vynalézavá, aby si dokázala poradit prakticky s jakoukoli "výzdobou" scény. Hlavním - a bohužel nepřekonatelným problémem jsou postavy ... pouhé figurky, které se sice snaživě, ale bez jakékoli přidané hodnoty posouvají sem a tam na pomyslné šachovnici podle pokynů režie. Přitom největším průšvihem je samotný kapitán Nemo, který se projevuje spíš jako mírně natvrdlý hodný strýček nežli jako nadprůměrně inteligentní, energický kapitán a zároveň neomezený vládce svého vlastního světa. Jeho charisma je nulové a přirozená autorita veškerá žádná ... alespoň já jsem jejich výskyt při nejlepší vůli nezaznamenala. Přesto 105 minut strávených u televizní obrazovky nepovažuju za ztracený čas, neboť stylizace příběhu je vzhledem k roku vzniku docela zajímavá. Pravda, s dílem Julese Verna nemá snímek mnoho společného, ale to nemají ani knížky J. M. Trosky ("Kapitán Nemo" - eventuálně i "Zápas s nebem"), které si kapitána Nema vypůjčily - a přesto jsem je v dětství milovala víc nežli dobrodružnou literaturu velkého vizionáře, kterým Jules Verne nepochybně byl. P.S.: Když už nic jiného, chtěla bych alespoň umět vyrábět zlato ... nejlépe jako vedlejší produkt ... ;-) (25.09.2013)

„A z téhle rostliny děláme kapustu.“ Verneovu podmořskému vlku, nebo spíše filmařům, už byl asi Nautilus příliš těsný, takže vymysleli novou atrakci v podobě jeho města na oceánském dně. To je utopií, kde nápoje prýští grátis, děti jsou harmonicky vychovávány a stroj vyrábějící vodu a kyslík sype zlato coby vedlejší produkt. Hotová Atlantida, jen bez povýšenosti obyvatel. S tím vším se musí vyrovnat nově příchozí, jejichž reakce na toto místo odhaluje jejich povahu a charakter. Zdá se, že snímek se nám snaží na blyštivém tácu podvodní megapole servírovat, že nejvyšším cílem je uposlechnout povinnost – a opravdu, postavy s „nízkými“ pohnutkami zde dojdou trestu (rozuměj natáhnou bačkory). Budiž. Problém je, že tvůrci příliš nevyužili potenciálu prostředí a nenabídli žádné dechberoucí záběry vodního světa, rutinní režie neoslní ani při akčních scénách, a tak místo vizuálně šťavnatého dobrodružství dostáváme na již zmíněný pozlacený tác jen bezkrevné morální chaluhy. Jdu si raději pustit gramofonovou adaptaci z 80. let, s Radoslavem Brzobohatým jako kapitánem Nautilu. Je skvělá. (11.08.2008)

Ač ortodoxní nečtenec, dobrodružství nedobrovolných hostů kapitána Nema, patří, od doby co jsem Vernův fantastický román dostal k vánocům jako malý v podobě dlouhohrající desky (myslím, že o té samé se ve svém komentáři zmiňuje uživatel Chřástal), k mým z nejoblíbenějších a mohu ho téměř v jakékoliv formě. V jakékoliv formě, tudíž i v té britské z roku 1969, která se od klasické knihy lehce vzdaluje a jejíž vizuální stránka je dána rokem, kdy byla natočena. (25.09.2013)