Království nebeské je vizuálně hezký snímek s množstvím krásných záběrů, monumentálních bitev a obstojných soubojů, ale to je bohužel vše. Ve výsledku je Království nebeské mimořádně zapomenutelný film, který skoro až postrádá děj a ve výsledku je jen sledem hezky natočených scén, na nihž se pohybují herci hrající postavy, kteří prostě konají, aniž bychom chápali jejich motivace. Takže za tři hvězdy, za tu snahu.
Ježíš, co jsem si to zase pustil za kravinu. Taková vysoce "umělecká" patlanina. Kombinace Střihorukého Edwarda, Karlíka a továrny na čokoládu, Alenky v říši divů a Adéla ještě nevečeřela. Hvězdičku dávám za erotické scény.
David Leitch se pomalu ale jistě řadí mezi moje oblíbené režiséry. Kaskadér je takovej novej dobrej akčňák, plnej humoru, napětí, akce, ale pro mě velmi nečekaně i velmi dobře fungující romantické linky. Casting ústřední dvojice z Barbenheimeru byl majstrštyk, všechny ostatní součásti filmu pro mě byly tak akorát namixovány. Na 5 hvězd to pro mě není, to si rezervuju pro ty úplně nejlepší kousky, což byl třeba předchozí Bullet Train, ten se mi prostě líbil ještě víc. Pocta nezaslouženě opomíjeným kaskadérům byla velmi fajn. :)
Další legendární slasher z doby, kdy horory dokázaly dostát svému žánru. Lahůdka, na které je sice znát lehce zub času, ale stále dokáže zabavit a zaujmout. Nějak jsem k tomu přistupoval s pocitem, že vlastně ten příběh znám, ale u tohoto prvního dílu jsem se dneska spletl a díky tomu mě příjemně příběh překvapil.
Zajímavý sci-fi nápad, který vede bohužel k velmi nenápaditým dvěma hodinám obsahu typu "jak prosťáček ke štěstí přišel". Pokud chcete písničkové pásmo coververzí, asi se vám to bude líbit. Pokoušel jsem se to chápat jako thriller o manipulativní ženě, která od dětství přesvědčuje neschopného kamaráda, že je skvělý muzikant a že je dobrá manažerka a přitom mu naschvál domlouvá nejdebilnější koncerty, aby musel dělat doplňovače zboží, neměl si s kým vrznout a nezmizel z jejího okruhu. Pak, když se mu díky podvodu s Beatles začne mezinárodně dařit, sociopatka zešílí a začne si hrát na lásku, aby zmařila týpkovi kariéru a přitáhla ho zpátky do buranova, což se jí povede. Ale i tak mě film moc nepobavil. Kecám, vlastně jsem se zasmál u skvělého vtipu s Oasis.
Sice jsem furt rád, že jsme s klukem nešli na Kongzillu, ale tak nudně generický animák jsem dlouho neviděl. Ze začátku je tam pár zábavných hlášek a asi dvě akce jsou povedené, ale jak to pokračuje, je to čím dál víc takové už někde viděné, už někde slyšené, a už tak od půlky se začal i kluk evidentně nudit.
Anatomie píči. Opět tu máme (pokolikáté už?!) studii chladnokrevné, bezohledné lidské svině (hraniční psychopatky), která nebere za žádnou cenu zodpovědnost za svoje jednání, ba naopak, hraje oběť. Oslavuje se tu výkon německé herečky, ale do jaké míry to jako žena musela hrát? Režisérky sterilní konverzační nuda plná klasických psychologických blábolů. Rozbředlý pozérský film, který jsem protrpěl stejně jako ten pes, který hrál ze zúčastněných vlastně nejlíp. Overhype roku.
Typická bakalářovka, lidský příběh: muž potká na zastávce s ženu a ta se mu zalíbí, tak se jí začne dvořit. Lepší je vypovídajicí hodnota snímku jak se žilo za socialismu v době normalizace. PNS viz. nabídka tuzemských značek cigaret, lístek na MHD za 1Kč a špagety ala Boloňa v nóbl restauraci a čokoládová bonboniéra. To vše podtrhnuté manželských výkonem Hlaváčová Munzar
„Help, I'm steppin' into the twilight zone…“ Nejde srovnávat, ale užil jsem si to stokrát víc než druhou Dunu. Wingard propůjčuje téhle uřičené kaiju fantasmagorii sebevědomý formální ksicht a mně osobně dělá obrovskou laskavost – vždycky jsem si říkal, že japonskou monstrságu bych hrozně rád nakoukal a strašně moc bych ji chtěl mít rád, ale vizuální provedení je u starších kusů prostě tak katastrofální a směšné, že to nedokážu. A teď jsem dostal hollywoodský dárek s prvotřídními efekty, kde se dějí tak šílené a tak zábavné věci, že moje neskrývaně spokojená tvář v kině mohla být skvělým úlovkem pro skrytou kameru. Je to už skoro úplně odtržené od reálného světa, ale jeho zapojení a interakce s monstry, zasazování mezi ničené pamětihodnosti a technologický futurismus jsou současně kreativnější a svým způsobem i stylovější než kdy dříve. Pomáhá tomu už jen dobře vložené zapojení dokumentární formy, zpravodajství a nakonec i zoomování jak z archivu Monarchu. Tempo je neskutečně šláplé, a přestože postava konspirátora už je trochu pasé, lidské postavy vůbec nepřekáží. Vévodí stejně Kong, jehož etudy nabízí zase jiný zážitkový experiment a jeho polidštění rozprostírá plno nových možností, jež nyní chtě nechtě musím nazvat vzrušujícími. Podzemní říše vypadá jako nový zlatý důl pro těžbu dolarů ze světa tak neurvalého, že v rámci západního mainstreamu nemá dlouhodobě konkurenci. Antigravitační bitka Godzilly a Konga mě naprosto překvapila i vrchovatě uspokojila ty divácké choutky, jež mám hluboko zakódované a je zatraceně složité jim dopřát nějakou euforii. Edwardsova Godzilla mi šmakuje víc, ale tohle je dílo naprosto odpovídající svému kánonu i námětu a já za něj děkuju. „My beacon's been moved under moon and starWhere am I to go, now that I've gone too far?…“ 85 %
Už úvodní písnička Simona a Garfunkela "The Sound of Silence" mě náležitě naladila a když v půlce filmu spustí Hugues Aufrey "Knocking' on Heaven's Door", málem jsem uronil slzu. Vůbec Aufrey na té "hipísácké" párty sedí jako zadek na hrnci. Pro mě by si příběh vystačil dědou a jeho vnukem, nemusel bych nafrněnou blonďatou vnučku, která by Rena viděla nejraději pod drnem. Samotná Provence jako vždy nádherná, ale ve filmu z ní zase tolik divák neuvidí, více ten kolorit malého městečka s večerní zábavou a dědkama u petanqu nebo u báru s pastisem, případně býčí arénou. U mě to vyvolává vzpomínky na několik dovolených u příbuzných manželky v Draguignanu, odkud byla hodinka cesty autem na Riviéru.
Ony i skutečné události jsou dostatečně děsivé, ale když se k nim přidá fantazie scénáristů, vyjde z toho opravdu drsná záležitost. Tento německý film má bohužel ze začátku slabé tempo, naštěstí ale postupně graduje a jeho finále je naprosto excelentní. V kombinaci se slušným herectvím to tak těsně dosáhne i na čtvrtou hvězdičku.
U prvního dílu jsem si liboval nad vizuálně povedeným castingem a ne, oni tam tu ČERNOU kaňku na kráse museli vrazit. Úkol zněl jasně, co na tom, že ta postava jakéhosi "prince z rovníku" je do příběhu naroubovaná absolutně násilně, prostě jen aby tam byla, a nemá na příběh žádný vliv (vlastně působí až nechtěně směšně na hranici parodie). Když černou kreslenou postavu dabuje běloch, je to strašný skandál, ale prznit "historické" filmy černými šlechtici nevadí. No budiž, ale když si těchto pár scén odmyslíme, je to i přes ve druhém díle již více patrné dějové odchylky od předlohy opět slušná podívaná se všemi klady, které jsem uvedl u části první... 80%
Navzdory malé stopáži velmi pomalý a bohužel ne zrovna atmosférický horor. Přítomnost Lona Chaneyho a dvojníka Neila Tennanta z Pet Shop Boys je fajn, ale samotné téma čarodějnictví je tu pojato bez potřebné mysterióznosti a démoničnosti.
První třetina filmu je super a hollywoodsky netypická, kdy ukazuje jak všední zálažitosti dokážou otrávit a zkomplikovat splnění "cestovatelského snu". Pak se ovšem na scéně objevuje obtloustlý skautík a už vše jede v zaběhnutých hollywoodských kolejích jalové žvanírny a trapného humoru. Asi i dítě školou povinné si na závěr bude klást otázku, proč je dětský hrdina stále na živu a přibližně stejného věku jako zestárlý Carl Fredricksen?
Zhliadnutie rozprávky "Anjel Pána" som veľmi dlho odkladal. Premiéru mala v roku 2005. No a ja som si ju pozrel až počas vianočných sviatkov roku 2023. Mal som obavu z toho, že sa bude jednať o nejakú tú zákernú progresívnu, liberálnu urážku tradičných kresťanských hodnôt. Režisér Jiří Strach to však našťastie pojal v úplne inom duchu. Je to štylizované do klasickej filmovej českej rozprávky, ktorá nenásilným, decentným štýlom zapája do deja biblické postavy, vrátane samotného Pána Boha. Dal som tomu tri hviezdičky s tým, že si čoskoro pozriem aj druhú časť, ktorú Jiří Strach zrežíroval v roku 2016. Teraz som si našiel čas a pustil si titul "Anjel Pána 2". A keďže som už vedel, čo od toho čakať, tak som sa aj celkom tešil. Nezostal som sklamaný. Ivan Trojan v titulnej úlohe opäť exceloval a i ostatní herci svoje role zvládli. Užil som si to, pekná rozprávka. ***
"Cinderella Man?" "Yeah." "Oh, I like it. It's kinda girly." Nesmierne pútavo stvárnený, hlboko ľudský skutočný príbeh, akých je Ron Howard veľkým majstrom. A to aj napriek tomu boxu, ktorý naozaj nemám rád a aj napriek tomu, že z hlavnej postavy robia v USA doslova národného hrdinu, a to na základe toho, že "roztrieskal zopár papúľ" (keď sa mám takto ľudovo vyjadriť). To, čo robí túto snímku takou príťažlivou je totiž to, že perfektne funguje v tej ľudskej rovine, veľmi emotívnym spôsobom rozvíja motív outsidera v mimoriadne ťažkých časoch, ktorý sa odmieta zmieriť so svojím údelom a je mocnou inšpiráciou pre obrovské množstvo ľudí. Film je zároveň zručným svedectvom doby krízy (napomáha tomu pekný hnedý filter), keď veľmi vierohodne podáva žalostnú situáciu bežných ľudí a hanebné rozdiely medzi takýmito živoriacimi ľuďmi a ľuďmi topiacimi sa v blahobyte, bez zábran profitujúcich ešte aj z tej biedy ostatných. Sympatický boxer Jim Braddock (skvelý Russell Crowe) stráca aj posledné zvyšky hrdosti, pre rodinu je ochotný spraviť čokoľvek, hoci aj niečo veľmi ponižujúce (veľmi silná scéna žobrania v boxerskom klube). Úžasné vo filme sú všetky tie dramatické momenty vo Frankovej rodine (tie deti sú strašne zlaté, najmä dcérka Rose), výborná je i chémia medzi Frankom a jeho ženou Mae v podaní perfektnej Renée Zellweger (skvelá je napríklad jej scéna návštevy v prázdnom byte manažéra Joea Goulda vo veľmi sympatickom podaní Paul Giamatti). Napokon musím pripustiť, že aj na samotné boxerské zápasy sa dobre pozerá, stvárnené sú veľmi efektne a majú aj svoj dramatický náboj (výborné sú tie taktické manévre, či flashbacky do minulosti). Vrcholom je strhujúci rozhodujúci zápas s hlavným protivníkom Maxom Baerom v podaní charizmatického Craiga Bierka ("Maxie's glamour-boy smile is now a bloody grimace."). Je pre mňa takým malým zázrakom, že filmu o boxe, ktorý vlastne neznášam, nadelím plný počet hviezdičiek. "I came to pray for Jim." "So did they. Yeah. They all think that Jim's fighting for them."
nacelnik_sip–Království nebeské(2005)
Království nebeské je vizuálně hezký snímek s množstvím krásných záběrů, monumentálních bitev a obstojných soubojů, ale to je bohužel vše. Ve výsledku je Království nebeské mimořádně zapomenutelný film, který skoro až postrádá děj a ve výsledku je jen sledem hezky natočených scén, na nihž se pohybují herci hrající postavy, kteří prostě konají, aniž bychom chápali jejich motivace. Takže za tři hvězdy, za tu snahu.
pantokrator–Milionář z chatrče(2008) odpad!
Turecká telenovela...
Cain(cz)–Godzilla Minus One(2023)
V Hollywoodu je Godzilla CGI příšerka, v Japonském filmu METAFORA.
Frankie86–Chudáčci(2023)
Ježíš, co jsem si to zase pustil za kravinu. Taková vysoce "umělecká" patlanina. Kombinace Střihorukého Edwarda, Karlíka a továrny na čokoládu, Alenky v říši divů a Adéla ještě nevečeřela. Hvězdičku dávám za erotické scény.
Metuje–Kaskadér(2024)
David Leitch se pomalu ale jistě řadí mezi moje oblíbené režiséry. Kaskadér je takovej novej dobrej akčňák, plnej humoru, napětí, akce, ale pro mě velmi nečekaně i velmi dobře fungující romantické linky. Casting ústřední dvojice z Barbenheimeru byl majstrštyk, všechny ostatní součásti filmu pro mě byly tak akorát namixovány. Na 5 hvězd to pro mě není, to si rezervuju pro ty úplně nejlepší kousky, což byl třeba předchozí Bullet Train, ten se mi prostě líbil ještě víc. Pocta nezaslouženě opomíjeným kaskadérům byla velmi fajn. :)
Vyhy–Pátek třináctého(1980)
Další legendární slasher z doby, kdy horory dokázaly dostát svému žánru. Lahůdka, na které je sice znát lehce zub času, ale stále dokáže zabavit a zaujmout. Nějak jsem k tomu přistupoval s pocitem, že vlastně ten příběh znám, ale u tohoto prvního dílu jsem se dneska spletl a díky tomu mě příjemně příběh překvapil.
BoredSeal–Yesterday(2019)
Zajímavý sci-fi nápad, který vede bohužel k velmi nenápaditým dvěma hodinám obsahu typu "jak prosťáček ke štěstí přišel". Pokud chcete písničkové pásmo coververzí, asi se vám to bude líbit. Pokoušel jsem se to chápat jako thriller o manipulativní ženě, která od dětství přesvědčuje neschopného kamaráda, že je skvělý muzikant a že je dobrá manažerka a přitom mu naschvál domlouvá nejdebilnější koncerty, aby musel dělat doplňovače zboží, neměl si s kým vrznout a nezmizel z jejího okruhu. Pak, když se mu díky podvodu s Beatles začne mezinárodně dařit, sociopatka zešílí a začne si hrát na lásku, aby zmařila týpkovi kariéru a přitáhla ho zpátky do buranova, což se jí povede. Ale i tak mě film moc nepobavil. Kecám, vlastně jsem se zasmál u skvělého vtipu s Oasis.
Yamatosan–Kung Fu Panda 4(2024)
Sice jsem furt rád, že jsme s klukem nešli na Kongzillu, ale tak nudně generický animák jsem dlouho neviděl. Ze začátku je tam pár zábavných hlášek a asi dvě akce jsou povedené, ale jak to pokračuje, je to čím dál víc takové už někde viděné, už někde slyšené, a už tak od půlky se začal i kluk evidentně nudit.
Eldrick–Anatomie pádu(2023)
Anatomie píči. Opět tu máme (pokolikáté už?!) studii chladnokrevné, bezohledné lidské svině (hraniční psychopatky), která nebere za žádnou cenu zodpovědnost za svoje jednání, ba naopak, hraje oběť. Oslavuje se tu výkon německé herečky, ale do jaké míry to jako žena musela hrát? Režisérky sterilní konverzační nuda plná klasických psychologických blábolů. Rozbředlý pozérský film, který jsem protrpěl stejně jako ten pes, který hrál ze zúčastněných vlastně nejlíp. Overhype roku.
horskejvlk–Bakaláři - Zip(1978)
Typická bakalářovka, lidský příběh: muž potká na zastávce s ženu a ta se mu zalíbí, tak se jí začne dvořit. Lepší je vypovídajicí hodnota snímku jak se žilo za socialismu v době normalizace. PNS viz. nabídka tuzemských značek cigaret, lístek na MHD za 1Kč a špagety ala Boloňa v nóbl restauraci a čokoládová bonboniéra. To vše podtrhnuté manželských výkonem Hlaváčová Munzar
lamps–Godzilla x Kong: Nové impérium(2024)
„Help, I'm steppin' into the twilight zone…“ Nejde srovnávat, ale užil jsem si to stokrát víc než druhou Dunu. Wingard propůjčuje téhle uřičené kaiju fantasmagorii sebevědomý formální ksicht a mně osobně dělá obrovskou laskavost – vždycky jsem si říkal, že japonskou monstrságu bych hrozně rád nakoukal a strašně moc bych ji chtěl mít rád, ale vizuální provedení je u starších kusů prostě tak katastrofální a směšné, že to nedokážu. A teď jsem dostal hollywoodský dárek s prvotřídními efekty, kde se dějí tak šílené a tak zábavné věci, že moje neskrývaně spokojená tvář v kině mohla být skvělým úlovkem pro skrytou kameru. Je to už skoro úplně odtržené od reálného světa, ale jeho zapojení a interakce s monstry, zasazování mezi ničené pamětihodnosti a technologický futurismus jsou současně kreativnější a svým způsobem i stylovější než kdy dříve. Pomáhá tomu už jen dobře vložené zapojení dokumentární formy, zpravodajství a nakonec i zoomování jak z archivu Monarchu. Tempo je neskutečně šláplé, a přestože postava konspirátora už je trochu pasé, lidské postavy vůbec nepřekáží. Vévodí stejně Kong, jehož etudy nabízí zase jiný zážitkový experiment a jeho polidštění rozprostírá plno nových možností, jež nyní chtě nechtě musím nazvat vzrušujícími. Podzemní říše vypadá jako nový zlatý důl pro těžbu dolarů ze světa tak neurvalého, že v rámci západního mainstreamu nemá dlouhodobě konkurenci. Antigravitační bitka Godzilly a Konga mě naprosto překvapila i vrchovatě uspokojila ty divácké choutky, jež mám hluboko zakódované a je zatraceně složité jim dopřát nějakou euforii. Edwardsova Godzilla mi šmakuje víc, ale tohle je dílo naprosto odpovídající svému kánonu i námětu a já za něj děkuju. „My beacon's been moved under moon and starWhere am I to go, now that I've gone too far?…“ 85 %
curil–Moje léto v Provence(2014)
Už úvodní písnička Simona a Garfunkela "The Sound of Silence" mě náležitě naladila a když v půlce filmu spustí Hugues Aufrey "Knocking' on Heaven's Door", málem jsem uronil slzu. Vůbec Aufrey na té "hipísácké" párty sedí jako zadek na hrnci. Pro mě by si příběh vystačil dědou a jeho vnukem, nemusel bych nafrněnou blonďatou vnučku, která by Rena viděla nejraději pod drnem. Samotná Provence jako vždy nádherná, ale ve filmu z ní zase tolik divák neuvidí, více ten kolorit malého městečka s večerní zábavou a dědkama u petanqu nebo u báru s pastisem, případně býčí arénou. U mě to vyvolává vzpomínky na několik dovolených u příbuzných manželky v Draguignanu, odkud byla hodinka cesty autem na Riviéru.
Pan.Antonin–Experiment(2001)
Ony i skutečné události jsou dostatečně děsivé, ale když se k nim přidá fantazie scénáristů, vyjde z toho opravdu drsná záležitost. Tento německý film má bohužel ze začátku slabé tempo, naštěstí ale postupně graduje a jeho finále je naprosto excelentní. V kombinaci se slušným herectvím to tak těsně dosáhne i na čtvrtou hvězdičku.
strikeman–Tři mušketýři: Milady(2023)
U prvního dílu jsem si liboval nad vizuálně povedeným castingem a ne, oni tam tu ČERNOU kaňku na kráse museli vrazit. Úkol zněl jasně, co na tom, že ta postava jakéhosi "prince z rovníku" je do příběhu naroubovaná absolutně násilně, prostě jen aby tam byla, a nemá na příběh žádný vliv (vlastně působí až nechtěně směšně na hranici parodie). Když černou kreslenou postavu dabuje běloch, je to strašný skandál, ale prznit "historické" filmy černými šlechtici nevadí. No budiž, ale když si těchto pár scén odmyslíme, je to i přes ve druhém díle již více patrné dějové odchylky od předlohy opět slušná podívaná se všemi klady, které jsem uvedl u části první... 80%
JimiH–Witchcraft(1964)
Navzdory malé stopáži velmi pomalý a bohužel ne zrovna atmosférický horor. Přítomnost Lona Chaneyho a dvojníka Neila Tennanta z Pet Shop Boys je fajn, ale samotné téma čarodějnictví je tu pojato bez potřebné mysterióznosti a démoničnosti.
rigby–Chataři ze Švihova(2024) odpad!
Dno to není, existují i horší záležitosti. Nicméně nechápu smysl vzniku této "zábavy" - nezasmál jsem se ani jednou a je to naprosto o ničem.
Chicharron–Vzhůru do oblak(2009)
První třetina filmu je super a hollywoodsky netypická, kdy ukazuje jak všední zálažitosti dokážou otrávit a zkomplikovat splnění "cestovatelského snu". Pak se ovšem na scéně objevuje obtloustlý skautík a už vše jede v zaběhnutých hollywoodských kolejích jalové žvanírny a trapného humoru. Asi i dítě školou povinné si na závěr bude klást otázku, proč je dětský hrdina stále na živu a přibližně stejného věku jako zestárlý Carl Fredricksen?
MM_Ramone–Anděl Páně 2(2016)
Zhliadnutie rozprávky "Anjel Pána" som veľmi dlho odkladal. Premiéru mala v roku 2005. No a ja som si ju pozrel až počas vianočných sviatkov roku 2023. Mal som obavu z toho, že sa bude jednať o nejakú tú zákernú progresívnu, liberálnu urážku tradičných kresťanských hodnôt. Režisér Jiří Strach to však našťastie pojal v úplne inom duchu. Je to štylizované do klasickej filmovej českej rozprávky, ktorá nenásilným, decentným štýlom zapája do deja biblické postavy, vrátane samotného Pána Boha. Dal som tomu tri hviezdičky s tým, že si čoskoro pozriem aj druhú časť, ktorú Jiří Strach zrežíroval v roku 2016. Teraz som si našiel čas a pustil si titul "Anjel Pána 2". A keďže som už vedel, čo od toho čakať, tak som sa aj celkom tešil. Nezostal som sklamaný. Ivan Trojan v titulnej úlohe opäť exceloval a i ostatní herci svoje role zvládli. Užil som si to, pekná rozprávka. ***
Kimkong–Stranger Things - Kapitola třetí: Šťastné a veselé(2016)
Ulhaná korporace a komunikace se záhrobím? Stále více mrtvých a nezvěstných.
Rozjimatel–Těžká váha(2005)
"Cinderella Man?" "Yeah." "Oh, I like it. It's kinda girly." Nesmierne pútavo stvárnený, hlboko ľudský skutočný príbeh, akých je Ron Howard veľkým majstrom. A to aj napriek tomu boxu, ktorý naozaj nemám rád a aj napriek tomu, že z hlavnej postavy robia v USA doslova národného hrdinu, a to na základe toho, že "roztrieskal zopár papúľ" (keď sa mám takto ľudovo vyjadriť). To, čo robí túto snímku takou príťažlivou je totiž to, že perfektne funguje v tej ľudskej rovine, veľmi emotívnym spôsobom rozvíja motív outsidera v mimoriadne ťažkých časoch, ktorý sa odmieta zmieriť so svojím údelom a je mocnou inšpiráciou pre obrovské množstvo ľudí. Film je zároveň zručným svedectvom doby krízy (napomáha tomu pekný hnedý filter), keď veľmi vierohodne podáva žalostnú situáciu bežných ľudí a hanebné rozdiely medzi takýmito živoriacimi ľuďmi a ľuďmi topiacimi sa v blahobyte, bez zábran profitujúcich ešte aj z tej biedy ostatných. Sympatický boxer Jim Braddock (skvelý Russell Crowe) stráca aj posledné zvyšky hrdosti, pre rodinu je ochotný spraviť čokoľvek, hoci aj niečo veľmi ponižujúce (veľmi silná scéna žobrania v boxerskom klube). Úžasné vo filme sú všetky tie dramatické momenty vo Frankovej rodine (tie deti sú strašne zlaté, najmä dcérka Rose), výborná je i chémia medzi Frankom a jeho ženou Mae v podaní perfektnej Renée Zellweger (skvelá je napríklad jej scéna návštevy v prázdnom byte manažéra Joea Goulda vo veľmi sympatickom podaní Paul Giamatti). Napokon musím pripustiť, že aj na samotné boxerské zápasy sa dobre pozerá, stvárnené sú veľmi efektne a majú aj svoj dramatický náboj (výborné sú tie taktické manévre, či flashbacky do minulosti). Vrcholom je strhujúci rozhodujúci zápas s hlavným protivníkom Maxom Baerom v podaní charizmatického Craiga Bierka ("Maxie's glamour-boy smile is now a bloody grimace."). Je pre mňa takým malým zázrakom, že filmu o boxe, ktorý vlastne neznášam, nadelím plný počet hviezdičiek. "I came to pray for Jim." "So did they. Yeah. They all think that Jim's fighting for them."
Reklama