Nové recenze - TOP uživatelé

Je super, že si nějaké mainstreamové médium všimlo, že existují počítačové hry, že je to miliardový průmysl a zároveň plnohodnotný umělecký obor, a že Češi jsou v tom dobří. Takže ČT vytvořila (fanfáry!) deset čtvrthodinových epizod a ještě je uklidila jen na iVysílání, aby na to náhodou někdo nenarazil jen tak při přepínání programů. Téma by si zaloužilo mnohem delší stopáž jako jiné obory, které ČT dokumentuje, ale aspoň něco. Už tak krátká stopáž je dále ředěna spoustou prostřihů na zcela nesouvisející záběry, což mělo asi být vtipné, ale většinou to šlo úplně mimo mísu. Uchechtl jsem se jen u Václava Bendy dělajícího "éééééé". Takže seriál lze vnímat jen jako "úvod do problematiky", a pokud vás zajímá, co ti zajímaví lidé povídali, musíte si o nich najít sami další pořady na Youtube. Co se naopak povedlo, jsou archivní záběry na protagonisty, kteří v seriálu vystupovali nebo o nich byla aspoň řeč. Po 30 letech jsem tak poprvé viděl "živého" Jana Eislera, ne jen na fotce. Výběr her a tvůrců je reprezentativní, i když pár důležitých her chybí. Musím se ještě zastavit u propírané poslední epizody, která kromě übertrapného názvu působí dost "na sílu" a do seriálu nezapadá. Při vší úctě k vystupujícím slečnám si pozici vedle Vávry, Dvorského či autorů Factoria a Beat Saberu se svými studentskými projekty, které nikdo nehrál, nezaslouží. I moje žena, která hry nehraje, ale seriál ji bavil, na konci prohlásila, že ji žádná z těch holčičích her nezaujala.

Je dobře že Přežít dostalo novou verze. Spousta lidí se na různé remaky kouká skrz prsty, ale za mě je úplně v pořádku, že se vezme nějaký příběh a tvůrci z něj něco vyřadí, něco přidají, něco dají do popředí nebo upozadí. Bayonu mám moc rád. V jeho podání byl Druhý Jurský svět zábavnou hororovou podívanou. Jeho cit pro hororovou scénu jsem zaregistroval minimálně jednou i ve Sněžném bratrstvu. Příběh o skupince přeživších, kteří se v rámci přežití musejí uchýlit k něčemu co běžný člověk nemá šanci pobrat. Přestože jsem věděl jak to celé dopadne, užíval jsem si rozhodně více než ve snímku z roku 93. Navíc hispánský casting a španělština je zcela určitě vhodnější. PS: Na druhý den jsem si dal výšlap na jednu rozhodnu a během výstupu poměrně dosti fokalo. Nahoře to byl učiněný uragán. Čepice musela okamžitě jít na uši ... nebudu vás napínat. Nebyl to vůbec příjemný zážitek a přitom trval pouhých 10 minut. Neumím si představit co museli prožívat pasážeři uvěznění v troskách letadla 72 dní noc co noc. 80%

V podstatě jsem nad českým filmem zlomil hůl už před pár lety. Ani jsem nedoufal že někdo natočí něco tak koukatelnýho jako je Matylda. Pánbůh zaplať. Vzhledem k té bídě kolem musím i hvězdičku přidat.

Chvilkama mi bylo fakt líto herců, co museli vypustit z pusy.

Režisér mě svým minulým hororovým kouskem slušně navnadil, tedy bylo jasné že jeho příštím filmu dám určitě šanci. Vyplatilo se. Vůbec jsem netušil, že film je prakticky rozdělen na dvě části. První je jedním slovem skvělá, parádně gradující a jeden z nejlépe natočených počinů, který mě vyloženě vyrazil dech. Desítky minut před pohromou jsem téměř nedýchal v neblahé předtuše před tím co nevyhnutelně musí přijít. Napínavé pro mě byly už samotné scény, kdy se postavy třeba jen vykloní z okno. Ta blížící se tragédie je přímo hmatatelná. Nejde popsat slovy. Takže divák je takto nastaven a pak příjde druhá část. Mnohem mnohem pomalejší, která nevím proč ale má hodinu. Vůbec jsem nepochopil, proč takto skvěle rozjetý snímek tolik zpomalí. Veliká škoda. Každopádně podstatně více mě Vlny daly než vzaly a já jsem jim za to vděčný. 90% a 50% /2 = výsledných 70%

„Nepřestane chcát a nepřestane.“ Vesničko má středisková bez menzelovské hladivosti. Vlado Müller jako solitérský řidič dodávky držící se doma v ošuntelé garsonce i během práce své rutiny, jejímuž pozornému vykreslení jsou věnovány dlouhé dějové úseky. Pavla Kárníková ve své jediné filmové roli coby jeho nedochvilná závoznice, která veškerý řád naopak rozbíjí a autority nerespektuje. Zpočátku se nemůžou vystát. O tom druhém mají předem jasno. Ona je pro něj „štětkou“ nebo „kurvou“, on pro ni žlučovitým „dědkem“. Skrz svou temnou minulost ale postupně nacházejí společnou řeč a zároveň si uvědomují, že možná dokážou vykročit z role, na kterou si zvykli, případně jim byla přisouzena společností. V jeho případě je to role nevstřícného starého mládence, který si ostatní drží tři kroky od těla, v jejím případě role problémové „rozhoďnožky“. Ke sbližování obou outsiderů neschopných dávat zdravě najevo své city, dochází v adventním čase, zpřítomněném neozdobeným stromkem a osamělou štědrovečerní večeří, což syrovému, autenticky ušmudlanému příběhu přidává na melancholičnosti. V kontextu společné tvorby Kachyni a Procházky zapadají Vánoce s Alžbětou do stejné linie jako Naděje, ve které s podobnou lidskostí zachytili vztah prostitutky a alkoholika, jiných společenských vyděděnců, kteří by v padesátých letech byli odsouzeni k rolím kriminálníků nezasluhujících žádné pochopení. 75%

Přesouvati zlato, aneb 52 tun norských národních rezerv pronásledováno okupanty, monotónností a nápadem obohatit to o prvky komedie. Mohlo to mít precizní formu jako Vlak s Lancasterem (nemyslím bombardér), ale nemělo to Frankenheimera. Mohl tam být někdo, kdo ty cihly bude tavit a lít na hlavy nacistických Viserysů, ale nemělo to finské Sisu. Když na konci na lodi začal exstalinista Grieg zase kálet krystalický vápenec, nabízelo se kapitánovo: „Drž už konečně hubu, ty pisálku..“

Nemôžem si pomôcť, ale na mňa tie samotné herecké výkony pôsobia extrémne umelo, no čo je ešte horšie, sú tie "plastické" dialógy, neprirodzené, ktoré by mali byť prepojené s nejakou dávkou emócie, no človek im veril asi tak, ako Stankemu ten jeho "úprimný" boj za Ukrajinu.

Místy zbytečný dialogy, ale rád si počkám na další díly!

Řemeslně je to velmi dobře odvedená práce, vlastně nadprůměr, morálně zatím moc nevím, jak se k tomu postavit. Že seriál, resp. Markovič upozornil na nesmyslnost trestů smrti kvituju; že poukázal na dobovou tragickou psychiatrii a že je potřeba podrobného zkoumání, než se vyřkne ortel, to taky kvituju. Taková byla doba (a taky se asi fakt hodně kouřilo). Ale tak nějak pořád nevím, jak se popasovat s postavou Hojera. Rozhodně parádní výkon, Petr Uhlík jistě bude oceněn, ale o to nejde. To, že Markovič měl velmi osobní vyšetřovací techniku a že Hojer k němu velmi přilnul (ze zřejmých důvodů), není tajemstvím; jen tomu bylo možno dáno až příliš prostoru. Anotace filmu, distribuce se hned v úvodu ptá: Co se stane, když zlu nastavíte lidskou tvář? Já se ale po zhlédnutí spíš ptám: Co se stane, když zlu nasadíte lidskou tvář? Protože to se stalo. Tak nějak mi to zavání kultem vraha a s tím mám problém (podobně jako u Předčítače, ale tam šlo o její hrdost, tady je vrah slaboduchý, na hranici retardace a určitě měl další diagnózy). // Asi spíš ocením skandinávské způsoby zachycení skutečných zločinů, kdy není prostor věnován vrahům, ale spíše vyšetřování (Breivik, Madsen). Tady chápu proč, zachytit techniku/vztah Markoviče bez pachatele by nešlo, nebo by to bylo přinejmenším velmi náročné, na druhou stranu tahle lačnost po true crime mi taky přijde jako jistá diagnóza. // Ale znova: perfektní výkony, skvělá kamera, nadprůměrný český krimi seriál. Příště by to chtělo ještě zapracovat na těch výsleších žen, a možná i víc upozornění na to, jak brutální techniky identifikace pachatele to pro oběti byly (jedna plačtivá scéna je málo, vzhledem k tomu, kolik - fakt kolik! - prostoru dostal vrah).

60% - 3*

Jak jsem byl nadšený z první části, a jak se před velkým finále hromadily libůstky jako Giedi Prime, za kterou bych Villeneuvovi tleskal ve stoje, a přistoupil jsem na hru s až směšným Stilgarem (který je ale dokonale zahraný), maličko mě znepokojila Alia, ale pak se to zas srovnalo Chalametovou až démonickou exhibicí na fremenském sněmu. Ale bohužel samotná konfrontace s Imperátorem a její následky mi přišly oproti tomu, co všechno bylo k vidění do té doby (nejen eye-candy věci, ale promyšlenost toho, co je divákovi předkládáno), slabé. Částečně to byl důsledek krácení předlohy, ale částečně šlo o zkratkovitou úvahu tvůrců, že "tohle bude dávat smysl, protože nám zobou z ruky"... tak bohužel, a nemyslím si, že by to šlo zachránit vysvětlením v pokračování - v jehož vznik ovšem doufám;) 80%

(3,5*)

Děvče z hor je vypravěčsky pozoruhodné venkovské drama o dvou generacích, dvou rodinách a dvou ženách tváří tvář krutosti téhož muže, jež nicméně spolu s velkými vášněmi rozvíjí i sociální motivy každodennosti a rozmanitosti fikčního světa. ___  Ačkoli režisér Václav Kubásek oficiálně začal točit až v roce 1923 pod hlavičkou firmy Pronax, ve skutečnosti filmařských zkušeností nabyl v předchozích čtyřech letech jako asistent a herec vedlejších rolí v Binovcově Wetebfilmu. Není tedy divu, že v pětici celovečerních snímků, jež během let 1923 a 1924 společně s jiným Binovcovým kmenovým spolupracovníkem, kameramanem Josefem Kokeislem, natočil i uvedl do kin, variuje či rozvíjí mnohé z uměleckých konvencí, jež se ustavily právě v rámci Wetebfilmu. Pozoruhodné ovšem je, že na rozdíl od Václava Binovce a Suzanne Marwille nesměřoval Kubásek k hledání stále nových žánrových modelů, ale těžil ze srovnatelného typu námětů a zásobárny motivů, jež se mu ovšem stal zdrojem tvůrčích experimentů s výstavbou celovečerního vyprávění jako takového.  ___  Ve vášněmi zmítaných příbězích filmů jako Čarovné oči (1923), Záhadný případ Galginův (1923), Jindra, hraběnka Ostrovínová (1924), Dvojí život (1924) či právě Děvče z hor (1924) tak opakovaně sledujeme dramata více či méně nevinných dívek v plodných dnech a zrádných svůdníků s vysoce hemživými spermiemi, osudových záměn, nečekaných odhalení, domnělých úmrtí a kulturních střetů. Někteří filmoví historici v tom snad vidí komerční vypočítavost, ač s ohledem na podmínky produkce a pozdrženou distribuci bylo jen stěží co vypočítávat, případně uměleckou nevynalézavost, jsou-li filmy jako díla redukována na sumarizace příběhů a (chybějící) poselství. Při pečlivějším srovnání lze však podle mě za těmito snímky pozorovat naopak velkou míru vynalézavosti a hravosti, neb každý je vyprávěn odlišně a stanovuje si jiné umělecké problémy k řešení. ___  Děvče z hor je pro nás přitom pozoruhodné i v tom, že coby poslední z této série filmů v sobě souběžně obsahuje a do vzájemné spolupráce moduluje mnohé z dříve rozvinutých technik. Najdeme tu svedení a zradu, dvě generace postav, paralely mezi rodinami, načrtnutí kulturně a třídně rozdílných prostředí, cyklický model vzájemně se variujících situací, souběžné dějové linie – a samozřejmě i úmrtí, odhalení, osudové náhody a morálně zkaženého myslivce. Cit pro zachycení každodennosti se tak pojí s citem pro výstavbu silných situací sentimentálního dramatu. Kýč nikoli jako absence kreativity, nýbrž jako kreativní východisko.

Eva Green v korzetu mne bavila více, ale jinak vše ostatní mne bavilo méně. Jednička lepší dvojky. Pořád špičkové produkční kvality, velkofilmové ambice i správná dynamika a vizuál, ale dvojka nijak výrazně nevyniká a slouží jen jako nutný můstek pro finále. Něco jako LOTR Two Towers. Dobrá dvojka, nezbytná pro boží jedničku a trojku.

Ako oddychovka môže byť, ale bolo to fakt strašne prepálené. Som milovníčka starých paródií, no asi to nebude len nostalgia, keď poviem, že tie najlepšie boli natočené už dávno, a toto už na staré štruktúry ako som ja, nefunguje. Sam Rockwell potešil, ale tá digitálna mačka... ach jaj. Asi je jednoduchšie urobiť ju celú digitálnu než to kombinovať so živou, ale sakra, strašne to vidieť.

Denis Villeneuve doručil naprosto spektakulární a do detailu promyšlený VELKOfilm, který nijak neurazil moje léta v hlavě nošené představy o podobě Duny. Nadšení veliké a očekávání směrem ke druhé části ještě větší. 90%

Švihácká, dravá a moderně natočená adaptace Dumasovy klasiky. Větší důraz se tu klade na akční scény. Špinavé, dynamické se skvělou choreografií. Těch verzí Tří mušketýrů už bylo tolik, že si vlastně nejsem jistý ani jak to mělo správně být, ale snajpři v kostele jsou za mě hodně povedená sekvence. Eva Green je jako Milady neskutečná a obecně jde herecky o veliceschopnou sestavu. Závěr je nehorázně otevřený a už se těším na dvojku.

Zack Snyder v minulosti dokázal u filmu velké věci. Možná proto mu nikdo neřekl, že točit vlastní pubertální fantazie o tom, jak natočím ultimátní scifárnu, kde "bude všechno", je špatný nápad:) A je tam fakt "všechno", od vykrádání scén ze Star Wars přes náckovské uniformy, nádech Warhammeru 40k (design + mystika/magie), Sedm statečných, Blade Runnera, Zaklínače, Gladiátora, you name it... a na to je zvlášť při všech těch zpomalených záběrech dvě hodiny deset málo. A když to zabalíte všechno do obrovských kvant CGI, nezachránilo by to ani kdyby Sofia Boutella nosila uniformu jako Quiet z MGS5;) Jestli se Snyderovi podaří doplácat celou trilogii (díval jsem se krátce po premiéře druhého dílu), tak si Netflix zaslouží zkrachovat:P Pár scén mělo atmosféru a bylo řemeslně povedených, ale je to utopené v chaosu nejlépe popsatelném jako SW:E9. A to je peklo, když to měla být ukázka toho, jak by je Snyder natočil lépe;) 50%, a i to je možná příliš.

-Hraběnka ti vzkazuje, že můžeš dál dělat svou práci, ale jedna ruka ti bude muset stačit.- Typický upírský horor, jaké se v té době točily v Itálii a ve Španělsku. Na začátku je pohřeb. Rakev spouštěná do hrobu se sesmekne a odkryje znetvořenou mrtvolu plnou červů. Vždy mě u těchhle filmů pobaví, jak přihodí pro efekt mezi masokostní červy žížaly, které se masem neživí. Pak už přijde na řadu autobus. Protože do cílového města je to ještě 110 km, rozhodne se zástupce agentury s řidičem, že na noc dojedou do 10 km vzdáleného městečka Tolnio, kde všichni přenocují. Jak už název filmu napovídá, v městečku žijí upíři. Část obyvatelstva mezi ně očividně nepatří, protože se mohou pohybovat i za dne. Zato se ale mohou stát dárci orgánů, respektive údů, z nichž v místním hostinci vaří pokrm zbloudilým turistům, než je pak upíři sejmou. Vizuálně krásné prostředí horského starobylého městečka, no, spíše asi vesnice, temné barvy, hřbitov, katakomby. Malá Violeta je neposlušný spratek a já za scénu na hřbitově přidám hvězdičku. Výborné, ale dnes asi hlavně pro skalní žánrové fanoušky.