Nové recenze - TOP uživatelé

Ve stejném roce, kdy Cimino svou Nebeskou bránou zabouchl v Hollywoodu dveře za westerny na dalších deset let, natočil Walter Hill - s westerny vždycky koketující - tenhle průměrný kousek. Za zmínku stojí, že v rolích desperátských bratrů nabízí několikero bratří hereckých a že vyústí do masivní a krvavé závěrečné přestřelky, jasně odkazující k úvodní scéně z Peckinpahovy Divoké bandy.

Režisér Ivan Reitman natočil v roku 1984 film "Krotitelia duchov". Keďže táto duchárska komédia dosiahla divácky úspech, zrežíroval s tým istým hereckým obsadením aj druhú časť. Z oboch týchto titulov sa postupom času stali doslova kultové diela. Nadviazať na tieto dva filmy sa pokúsil v roku 2016 Paul Feig, keď natočil rozpačitú, feministickú verziu. Skončilo to ako prepadák. Oživiť slávu Krotiteľov duchov sa potom odhodlal až v roku 2021 Jason Reitman, syn Ivana Reitmana. Prebral štafetový kolík od svojho tatíka a zrealizoval titul "Krotitelia duchov: Dedičstvo". Bolo to veľmi príjemné prekvapenie, ktoré som ocenil plným počtom hviezdičiek. Preto som sa moc tešil na ďalšiu časť "Krotitelia duchov: Mrazivá hrozba". V roku 2024 ju zrežíroval Gil Kenan. Nie celkom sa mu však podarilo naladiť na sviežu retro vlnu predchádzajúceho Reitmanovho snímku. Ono to nie je úplne špatné, no niečo tomu chýba. Alebo som mal len príliš veľké očakávania? Neviem, ale viac ako tri hviezdičky tomu nedám. ***

Jen velmi zřídka se zadaří, aby ze seriálu byla cítit taková atmosféra a styl, který je obtížné k čemukoli jinému připodobnit. Z té série čiší bizár, temnota, zatuchlina desítky let nenavštěvovaných zákoutí chátrajícího domu plného obyvatel s pokřivenými charaktery, které rozleptává neviditelné zlo. Ze sklepů se valí lepkavý asfalt, který mění charaktery a vyvolává podivné halucinace. Nikomu a ničemu se nedá věřit, záhada se vrší za záhadou. Stihomam zasahuje i hlavního hrdinu, který už nemá důvěru ani ve vlastního otce. Pro mě daleko kvalitnější než přeceňovaný a scénáristicky překombinovaný Dark. Za málo peněz hodně muziky. Celkový dojem: 90 %.

Dve dejové linky, navzájom na sebe závislé, sú len tradičnou vizitkou originálnej, Kórejskej tvorby. Obchod s drogami úzko prepojený so zločinmi sériového vraha sme tu (asi) ešte nemali. Mne osobne snímok po dejovej stránke neprišiel márny, pričom najmä prvá polovica bavila tak, ako sa to vyslovene žiada, pričom záverečná pasáž taktiež prispela k solídnemu zážitku. Lenže (!), tak ako píše užívateľ “EvilPhoEnix”, niekedy ma človek proste dojem, že ani nevie čo sleduje a čo je vlastne hlavným zámerom či myšlienkou filmu. Námet síce nie je prekombinovaný, no drogová pointa je rozsiahlejšia ako by bolo (asi) zapotreby, no a tá so sériovým vrahom zas dostáva na frak hluchými pasážami, ktoré neboli taktiež nevyhnutné. Je to fakt škoda, lebo toto je námet so slušným potenciálom, akurát sa ho nepodarilo využiť naplno. Rozmýšľal som, že dám objektívne tri, ale keď tu vidím tie “dvojky, jednotky”, jednu mile rád aj vďaka pomerne pocitovo nepríjemnému záveru, prihodím.

„Ľahšie by bolo zabiť Road Runnera.“ Vrelo odporúčam, tron dáva 4* z 5. Neviem, ako to bolo v skutočnosti, ale pripadá mi to tak, že anglická herečka Sharon Horgan videla belgický seriál Clan z r. 2012 (aj keď ja osobne som si spomenul skôr na deväťdesiatkovú čiernu komédiu Milujem ťa na smrť s Kevinom Klineom), nevedela ho ani po rokoch dostať z hlavy a tak si povedala, že ako spoluscenáristika, šéfka výroby a dá sa povedať „hlavná“ herečka o 10 rokov neskôr ziniciuje írsko-anglicko-belgicko-americký remake. Zlé sestry sú občas predvídateľné a ste dva kroky pred hrdinkami (pes, mrazák). Občas doplácajú na to, že hneď na začiatku vidíme koniec, takže ak v prvej epizóde v truhle „pekne“ leží mŕtvy chlap, ťažko čakať, že sa v druhej stane obeťou brutálneho výbuchu a následného ničivého požiaru. Vadila mi postava hlavného poisťováka. Netuším, ako to majú tam u nich, ale ako Slovákovi mi takéto právomoci pripadali neuveriteľne pritiahnuté za vlasy. Nepoviem, ak by po sestrách šla polícia, ale tú zjavne celá situácia vôbec nezaujíma a považuje ju za uzavretú. Poisťovák síce vdovu zmanipuluje tak, že dá podpis na papier, o ktorom nič nevie, ale neviem si predstaviť, akého pekla by sa pán následne dožil (alebo radšej nedožil), ak by sa to prevalilo. A pitva mŕtveho manžela sa samozrejme VŽDY prevalí. Áno, na konci na to (konečne!) upozornia aj samotné postavy, ale aj tak mi to bilo do očí. Nepozdávalo sa mi ani to, ako sestry dobrovoľne podstupovali pomerne drastické ataky zo strany poisťovacieho agenta. Síce ho hrá syn jedného z mojich najobľúbenejších írskych hercov a tvorcom treba uznať, že sa ho snažia poľudštiť a hľadieť na jeho amorálne skutky skrz nezávideniahodnú sociálno-tehotenskú situáciu, no rušilo ma to. Pritom stačilo poisťovákovi neotvoriť dvere. Ale ony nie, vrhajú sa mu dobrovoľne na nôž, vedia, že príde a nemajú nič nachystané, ani naplánované, žiadne výhovorky, alibi, ani len neupozornia svojich rodinných príslušníkov, aby si v prítomnosti poisťováka radšej dávali pozor na jazyk, lebo poisťovák je poisťovák všade na svete: kým mu platíte vy, je všetko OK, ale akonáhle má platiť on vám, je probléme. Miestami som mal pocit, že niektoré sestry sú až udivené, že im na dvere zaklopal. Pritom dobre vedeli, že príde. Toto mi prekážalo. Samozrejme chápem, že nebyť „vyšetrovania“, žiadny seriál  by neexistoval, ale mali to skrátka napísať tak, aby to celé menej bilo do očí. Slizko mužný a mužne slizký dánsky herec Claes Bang žiari v úlohe, v akej by ešte pár rokov dozadu exceloval starý dobrý alfa samec Chazz Palminteri. Nie je to čisté zlo. A TO je realistické. Je to proste „len“ kretén, zakomplexovaný čurák, manipulatívny, zlý, zákerný, závistlivý, toxický a nepredvídateľný zmrd. Pýtate sa, kam by sme dospeli, ak by sme zabíjali každého blbca len preto, že je blbec, ale postupne sa všetky tie jeho drobné svinstvá nazberajú na takú vysokú kopu, že mu to budete priať. Nejde ani tak o to, že by herci podávali omamné a strhujúce výkony, ale skôr o to, že dostali k dispozícii výborne napísané úlohy. Mám problém vybrať si favoritku, ale asi by som sa rozhodoval medzi ústrednou Sharon Horgan (ktorá to má ako najstaršia zo sestier pevne v rukách), jednookou Bibi v svojskom poňatí Sarah Greene a pojašenou ťapou z Knicku Eve Hewson, ktorá stále niekam beží. Skrátenie o jednu dve epizódy by tomu určite prospelo, takisto by som zapracoval na spomínaných logických lapsusoch, ale inak určite jeden z najvydarenejších seriálov roka. Skvelý soundtrack, nákazlivé intro. Pravdupovediac, miestami mi to pripadalo ako od Tarantina.

Přátelé jsou víc než pomsta... musíte v životě pro něco žít, aby jste mohli neporazitelně bojovat.

Obsahově nejambicióznější, výpravou nejvelkolepější a postavami nejsilnější z celé dolarové trilogie. Bohužel ale také úmorně dlouhé a jakkoliv je hudba Morriconeho ikonická, jedná se především o její ústřední melodii. Elli Wallach je nejzajímavější a nejlépe zahraná postava. Troufnu si ale odvážného tvrzení, že Once Upon a Time je kvalitativně výrazně výše.

5/5 Srovnání Candy s Love & Death je naprosto fantastické. Dvě minisérie podle stejného případu true crime natočené v podobné době pro různé společnosti. Love & Death je líbivější, zábavnější HBO drama s atraktivními herci a velkolepou soudničkou ve stylu Davida E. Kelleye. Sympatie získává záletná Candy, protože ji lidsky hraje překrásná Elizabeth Olsen. Zatímco Candy je díky zázemí Hulu více autentická v zobrazení dobových reálií, není tolik atraktivní, ale je celkově mnohem realističtější a kupodivu zde jako sympatičtější postava vyznívá zoufalá Betty - Melanie Lynskey (geniální královna novozélandského filmu). Znuděná Candy si svůj neuspokojivý život na předměstí malého města řeší čtením písmenkového porna a nenapadne ji nic lepšího, než si začít aférku s prvním chlapem, kterého má na očích. Bohužel sáhne po manželovi své sousedky, která bojuje s depresemi, poporodními kily a neuspokojivou kariérou a rolí v místní komunitě. Závěrečná soudnička není tak přesvědčivá jako v konkurenčním seriálu, ale divácky je skutečně přínosné vidět ten příběh z jiného úhlu pohledu.

Vývoj seriálu Batwoman je skutečně zajímavý. První série vznikala v době, kdy se Arrowverse rozpínala do netušených rozměrů. Sólová řada Batwoman měla po roce 2011 skvělou pověst u čtenářů, ale zásadní problém byl, že její komiksová podoba byla zacílená na dospělé, zatímco CW seriály jsou čistá teen zábava. Co s tím rozporem vyvedli v první sérii byl čistý kompromis, jehož dopady vidíme především na crossoveru Crisis on Infinite Earths, Part 2. Ruby Rose hrála generickou lesbu s krátkým sestřihem a v suprácké DC týmovce působila jako pěst na oko. I proto první sérii s přehledem ovládla Rachel Skarsten jako záporačka Alenka stylizovaná do temné verze světa z pera Lewise Carrolla. Ve druhé sérii přišel recast po zranění páteře Ruby Rose a z Batwoman se díky tváři Javicie Leslie stal BLM manifest, což drhlo přesně do poloviny druhé série, ale pak si to všechno sedlo. Alenka byla polidštěná, gothamská partička v novém složení si na sebe zvykla a i díky této složité genezi závěrečná zkrácená třetí série šlapala jako hodinky. Tvůrci si na plno začali užívat svět, ve kterém sice Batman zmizel, ale jeho záporáci a jejich pokračovatelé jsou stále při chuti. Hlavního antagonistu série stvořil samozřejmě Joker, policistka Renee Montoya si prožila další kapitolu romance s Poison Ivy a Ryan Wilder našla svou bilologickou matku. Téměř Oidipovské drama vždy rámovalo všudypřítomné L drama, za které by se nemuseli stydět ani tvůrci The L Wordu. Nakonec tedy Batwoman nabídla kvality, které by od toho seriálu nikdo nečekal a já jsem za ten posun ráda.

„The army doesn't like more than one disaster in a day. Looks bad in the newspapers and upsets civilians at their breakfast..“ Takové britské Alamo s lehkou viktoriánskou nadřazeností a bez keců Johna Waynea. S dlouhou expozicí postav, naivitou a zubem času poškozenými momenty válčení a historickými nepřesnostmi, z nichž některé podkopávali možné protiimperiální poselství (viz. zuluské pozdravné zpěvy po bitvě). A to můžou být ty hordy s nabroušenými mangy rády, že se při obléhání Helmova žlebu, pardon, misijní stanice neobjevil za úsvitu pátého dne Gandalf Bílý s Rohanskou jízdou..

Když už zbytné a nechtěné prequely/remaky žánrových klasik vznikat musí, protože si to producenti a doba žádá (škoda že ne i diváci), tak prosím aspoň s péčí a v podobě jako zde. Dýchá z toho počátek sedmdesátek, umí to navodit hutnou znepokojivou atmosféru i konkrétní výjevy, byť se to laciným lekačkám nevyhne, tak to na nich nestaví, autorka se nebojí vážnějších témat čili to není "jen spotřební hororový popcorn", obsazení výtečné, práce s ruchy a (prostorovým) zvukem příkladná a originálu to v žádném ohledu ostudu nedělá. Být to o půl hodiny kratší, tak to dokonce v posledních letech tolik oblíbeném subžánru "jeptišky v/z horroru" sahá po nižších příčkách piedestalu.

Už to, že se do žebříčků nejlepších filmů roku 2023 dostane japonský film, stojí za zájem. Japonci se totiž po dlouhé době vrátili k jejich celosvětově nejznámější obludě a natočili vysloveně zajímavý film z jejího světa. Atmosférou dobový, odehrávající se chvíli po konci druhé světové války. Digitálně notně šílený, což je třeba uznat. Ale po příběhové stránce tu perfektně skloubili do kupy názorové pochody a myšlenky jednoho národa, který po válce bojoval sám se sebou. Což je na tomto filmu podle mě to nejzajímavější. Totální katarze jednoho národa převedená do filmu o zrůdě, která definovala jeden žánr a pomohla nejednomu Japonci se očistit.

Dlouho se mi nestalo, abych klasickému lidskému dramatu dal pětihvězdičkovou dardu. Tady to ale všechno jednoznačně sedlo. Amík Zach Braff si během covidu napsal perfektní dramatický příběh, který v sobě skrývá vše, co dnešní Ameriku trápí - alkoholismus, návrat veteránů k běžnému životu a závislost na oxycontinu. Dal tomu čas, vybral si herce a natočil dokonalé drama Dobrý člověk. No a kromě výborného scénáře se mu povedl ještě druhý majstrštyk a to, že do hlavních rolí vměstnal Florence Pugh a Morgana Freemana, kteří onen příběh pozvedli prakticky k dokonalosti. Ukázali tu totiž totální přirozené herectví. Morgan Freeman, jako již tradičně a Florence Pugh opět velice překvapivě. Dobrý člověk má aktuální téma, je naléhavý, a měl by ho vidět každý, kdo se potýká se smutkem v srdci. Vždy totiž může být hůř…

George Miller počkal od Zběsilé jízdy devět let, mezitím si natočil nezajímavý romantický fantasy a pak si opět vystřihl jeden z nejlepších akčních filmů posledních let. Furiosa je totiž dle očekávání opět totální pecka, byť v mnoha ohledech jiná, než předchozí díl. Vypráví epický příběh Furiosy, která si jde za pomstou a nezastaví ji ani jeden z nejbrutálnějších filmových světů, který se na plátně vůbec kdy objevil. Jenže brutalitu tu střídá absurdistán a tak to tu diváka chtě nechtě musí bavit. A to i přesto, že se na plátně dějí momenty, které divák nechápe, že se v mysli někoho vůbec mohou zrodit. Popravdě jsem měl místy pocit, že sleduji nějakou Tarantinovku na steroidech. Hlavně v druhé polovině během plánované pomsty to bylo hrozně znát. Chris Hemsworth si ale svojí roli dokonale užil. Anya Taylor-Joy a její mladší já Alyla Browne tu také byly skvělé, ale nejsympatičtěji (což je v tomto světě jev prakticky nevídaný) tu na mě působil Tom Burke. Všichni do jednoho jsou pak součástí příběhu, který je opět velice drsný, efektivní, zábavný, ale i místy nelogický a hlavně na rozdíl od Zběsilé jízdy už to není takový šok. Proto čtyři hvězdičky. Každopádně čtyři velice silné hvězdičky a už teď tuším, že se bude jednat o jeden z nejlepších filmů roku 2024.

Fentanyl evidentně hýbe nejenom Spojenými státy, ale i Slovenskem. Řemeslně a efektivně natočené drama o dvou vařičích, kterých tu ale bylo už bezpočet a tudíž ničím zásadním nepřekvapí. No kromě Kristíny Kanátové, která je ve své roli fajn.

Teda to bol ale zapeklitý trojuholník! Herecká, spevácka, módna a „iná“ celosvetová ikona Zendaya urobila strategicky majstrovský (a prezieravý) krok, keď prijala rolu v novom filme od Lucu Guadagninoa (Daj mi tvoje meno, Suspiria) a ešte ho aj produkovala. Žeby na radu kamaráta Chalameta z Dún? Pochopila, že ak to aj nebude hit, na svete sú (nesmejte sa) aj dôležitejšie veci, než peniaze. A hrať vo filme prestížneho Lucu sa medzi také veci nepochybne radí, taký intenzívny režisér s chuťou rozprávať príbehy a pritom zostať naďalej „svojrázne umeleckým“, sa rodí raz za desaťročie. Je fantastická. To sú ale aj Faist a O´Connor, ktorí na prvý pohľad nepútajú veľkú pozornosť a keď ich uvidíte prvý raz, poviete si, či sa to nedalo obsadiť lepšie. No každou ďalšou minútou vás majú viac a viac vo svojej hrsti a v strede sa pristihnete pri dvoch veciach: že vám na nich záleží a že to pokojne mohlo mať o hodinu viac. Súperi sú vzácny prípad filmu, kedy sa stávame svedkami dlhých dialógov a komplikovaného pitvania vzťahov a charakterov, ale vďaka perfektne napísaným rolám (a samozrejme presvedčivým hercom a výnimočnému režisérskemu vedeniu) to vôbec nepôsobí nudne. Naopak, visíte im na ústach, počúvate čo hovoria, záleží vám na tom a ak si hovoria škaredé veci, mrzí vás to a je vám to nepríjemné, lebo nevidíte postavy, ale reálnych ľudí z mäsa a kostí. Film je vďaka tenisovým scénam a sexy soundtracku dynamický a mimoriadne atmosférický. Potešil ma scenár, ktorý ma príjemne zaskočil tým, ako nechronologicky je rozprávaný a ešte viac tým, že to vôbec nie je neprehľadné, skôr naopak. A záver? Presne taký, aký mal byť a komu sa nepáči, ten nepozná Lucu.

Drobné spoilery. No dobre, dám tomu 4*. Ale nedám ich rád. Prvých 70% stopáže je jeden z najlepších hororov roka. Niečo tak znepokojivé, tiesnivé a mrazivé, sa zas až tak často nevidí. Pritom sa paradoxne nedeje nič explicitne nechutného (OK, pár detailov by sa našlo). Paradoxne (?), o to je to celé desivejšie, nepríjemnejšie, zovretejšie a intenzívnejšie. Cítite, hoc ste možno ateisti, že na tom, čo robia naši hrdinovia, proste niečo nie je v poriadku. Nie je to správne a zákonite to skôr alebo neskôr musí viesť k hnusným následkom. K tomu sympatické postavy (hoc sa na môj vkus občas pohybujú na hrane morálky, takže si to tak trochu zaslúžia), sympatickí herci (je medzi nimi chémia akoby sa naozaj poznali X rokov), skvelá kamera aj výprava (tie lesy!), postupne budovaná, v dobrom pomalá atmosféra. Film má skoro dve a pol hodiny a prvých 70% je fakt pecka. Myslel som si, že dej zostane v lesoch a rozpúta sa v nich peklo na spôsob Safe Haven. No a on sa dej následne vybral pomerne nečakaným smerom. Nechcem tvrdiť, že zlým, ale nebolo to skrátka ono, spadla tomu reťaz a späť do sedla to vyskočilo už len občas. Samotná koncovka s fotením predstavovala opätovný návrat k sympatickému duchu (ehm), ale cca 38 minút pred záverečnými titulkami na môj vkus napáchalo priveľké škody, nebol to smer, aký by ma nadchol, hoc samozrejme rešpektujem, že si ho tvorcovia vybrali, mali na to prirodzene výsostné právo. Len mňa ním proste príliš nezaujali. Napriek tomu, si to s prižmúrenými očami 4* zaslúži.

Podobné Shyamalanovu Po zániku Země, ale tady to táhl Adam Driver a dokázal to celé utáhnout na vařené nudli. Takže mě to celé prostě bavilo sledovat a prostě jsem těm dvěma ze srdce fandil.

Registrační číslo 25085, krycí jméno Volha. Manželka Míša je naivka, Lanďák si dál zahrává s režimem a Standa nesnáší, když se nad něj nějakej studovanej povyšuje. Snad jen produkční Pepa Horáček, který má bráchu ve Vídni, je podle Standy nohama na zemi. StB mu ovšem nebude zobat „jedna paní povídala“, potřebuje tvrdá data. Zatímco nový byt se stále nedaří, za přímluvu dostane Standa Volhu a nastupuje do redakce humoru a lidové zábavy. Jenže brzy nabourá generálního a musí se pakovat na vrátnici. Po něčích zádech se tak musí zase vyškrábat nahoru. Výtky mám i napodruhé, zase trochu variujeme situace z minula, ale už to není tak umělé a vyprávění tolik nešlape vodu jako posledně. Pochvala pro maskéry, architekty, kostýmní výtvarnice… Všechny ty široké kravaty, šílené dekorace, skleničky na hořčice, východoněmecké tapety nebo umakartová jádra jsou úžasné. Klára Melíšková výborná.

Standa Pekárek poprvé tak trochu rozdělil diváctvo. Někdo hůř rozdýchává stvrzování stereotypů, protože pánové tu jen chlastají a mluví jak dlaždiči, dámy zase na mrknutí roztahují nohy, kameramani pak prdí ostošest. Celé je to takové groteskní a dlouhé, holt tvůrci chtějí představit všechny postavy a ukázat určitou platnost i do současnosti. Protože také dneska je spousta jedinců, kteří udělají cokoliv, aby se někam vydrápali. Trošku uskákané, ale jistá tehdejší přetvářka a upocenost tam jsou. Pekárek se (zatím) ukazuje jako neškodný mluvka, který za celý život přečetl akorát Klapzubovu jedenáctku, který občas stojí za nějakou tou šmelinou a který dámám nabízí nachcanou klouzačku. Právě nastoupil coby šofér do Československé televize a věří, že jednou bude vozit i toho Goťáka. Ve Volze, samozřejmě. Kryštof Hádek výborný.