Žena za pultem

Máte mne za blázna, že dávám plný počet hvězdiček? Nepokrytě přiznávám, že tenhle seriál jsem viděl v TV když mi bylo 15 a zrovna jsem byl prvním rokem na učňáku... jako Prodavač (sice elektrotechnického zboží, ale pořád prodavač), a proto mne tento seriál nesmírně zaujal, protože se týká mojí profese, kterou patrně budu po maturitě vykonávat. Chtěl jsem se podívat, jak to chodilo za komunistů ve kšeftě, a musím smutně konstatovat, že prodavač, to byl tehdy NĚKDO, kdežto dnes je to ten hejpočkej a zákazníci považují za trapné jej vůbec oslovit, a jakmile se dozvědí, co potřebují, okamžitě utíkají od prodavače co nejdále... Já to zažil při praxi, takže vím, o čem mluvím. A tak dávám pět hvězdiček hlavně jako poctu všem prodavačům, kteří byly za komunismu oblíbení a kdo měl za známého prodavače, ten byl hvězda a každý si prodavače předcházel, jen aby dostal podpultovku. Pět hvězdiček pro všechny prodavače! (30.04.2007)

Docela nechápu co na tom všichni máte? Vždyt je obyčejný seriál o prodavačce ze samoobsluhy ,které se hroutilo manželství. Nejspíš vám vadí postava Jiřiny Švorcové ,protože je to komunistka no a co? Tady působí naprosto v pohodě. A nebo vám asi nejvíc vadí plný krám zboží? Já vyloženě samoobsluhu ze 70.let nepomatuju (byl jsem ještě mimi) ale v 80 .let ty krámy opravdu byli plný zboží ano nebylo od každýho 10 a víc druhů ,ale tak 2-3. Nebylo tolik uzenin a masa ,ale bylo tam všechno. Kdo jezdil na dovolené do Rumunska ,mě dá za pravdu ,že tady byl blahobyt. Tam byla těžká bída. Krámy prázdné maso žádné v samoobsluze byl jen hajzl papír ,víno či jiný alkohol ,sardinky to byl asi hlavní sortiment co tam bylo k máni a ten zbytek čehož bylo hodně poskromnu. To jen pro srovnání že tady jsme se měli relativně dobře. (30.12.2007)

Několik let a takový skok? Inu, mýlil jsem se. Je zvláštní sledovat, jak Dietl tak roztomile zkouší věci, které byly na západě normální (časové postupy ve vyprávění, ústřední postava, kolem níž se vše točí) a je jasné, že míra ideologie je u různých děl jiná, za ty roky mám za sebou poprvé třeba i Pláteníky a jim podobné, takže mé rozhořčení nezastínilo úsudek. Co ze záporů zůstává, je naditej obchod, všeobecné starostenství strany (Jiřina) a Vláďi (Menšík) o všechny okolo a hlavně ta prvně zmiňovaná, opravdu se nechce věřit, že by po ní všichni chlapi tak jeli a za to může plamenné recitování na prvního máje ze všeho nejméně. (16.09.2010)

Já teda nevím, co proti tomu všichni máte, ale prostě taková byla doba. A že by tam z toho ten komanč byl tolik cítit? Asi né víc, než z jiných filmů té doby. Podle mě je to seriál, ve kterém se vyskytuje to nejlepší z českých herců, kteří zde podávají velice kvalitní výkony. Hlavně Menšík a Maciuchová. To je prostě bomba. Já jsem velmi spokojen. Navíc i když jsem se narodil v roce 88 tak si některé ty výrobky, které tam vidím v regálech pamatuji. A jsem rád, že si na ty věci vzpomenu. I díky tomuto seriálu. (03.12.2010)

Seriály byly odjakživa diváckým fenoménem, tím spíš, když je stvořil mistr dialogů a příběhový kouzelník Jaroslav Dietl. Co tedy hraje ve prospěch dnes prvoplánově odsuzované Ženy za pultem? Prodavačská story je z valné části o milostných problémech, svatbách a rozvodech, tedy o tématech vždy spolehlivě zabírajících. V mozkovém centru, za které si autor zvolil šatnu samoobsluhy, hrdinky stále probírají a řeší, kdo s kým, o čem, proč, pro koho, a odtud se pak rozbíhají dějové linky jednotlivých epizod. Tu někomu onemocní dítě nebo naopak dorostlejší potomek neudělá zkoušku na vysokou školu, jindy je někdo podveden svým partnerem či je ostatním představen někdo nový. Řeší se kauza ztracené láhve koňaku, nástup nové učnice či mimořádná směna o Vánocích. Zkrátka vše, co patří k životu jednoho obchodu a jeho vesměs ženského personálu. Dokonce se o slovo přihlásí i ženská emancipace... Snad jen v jediném Dietlova obchodnická pohádka nekopírovala realitu – v prezentaci širokého sortimentu zboží; nicméně ideologická stránka věci byla v rámci možností maximálně potlačena a koneckoneců už dobová kritika úpěla a psala cosi o televizní červené knihovně. Velkou váhu, tehdy i dnes, mají ovšem herecké výkony, které lze jen stěží zpochybnit. Vladimír Menšík, Zdeněk Řehoř, Hana Maciuchová, Dana Medřická, Slávka Budínová, Petr Haničinec, Josef Langmiler, Jaromír Hanzlík i tisíckrát proklínaná Jiřina Švorcová, která (nejen) v roli Anny Holubové dokázala, že je vskutku velkou herečkou. Možná, že ten seriál svým pomalejším tempem a statickým způsobem natáčení zestárl. Jistě, ve srovnání se současnou produkcí, jejíž obsah divák někdy díky klipovému střihu nestačí ani postřehnout, nemůže obstát. Jenže co když v případě Ženy za pultem i dalších socialistických seriálů nejde ani tak o nostalgii, jako o přirozenou poptávku po seriálech z prostředí, které zná každý. A ještě něco. Dnes mají tvůrci možnost psát svobodně, mohou být otevření, mají podmínky, o jakých se tehdejším scénáristům nesnilo. A přesto se velmi často nedaří. Dialogy váznou, postavy jsou neživé, zápletky banální. A tak nezbývá dodat, že představa, že by nekorunovaný "král seriálů" Jaroslav Dietl žil dnes, je velmi inspirativní. (14.12.2008)