Lakomec

Zdeněk Zelenka točí velmi solidní tv inscenace, bohaté na výpravu, humor a herecky vděčné role. A takový je i tento případ. Moliérův Lakomec byl už zpracován v tolika (!) ovlivňujících podobách a přesto je tahle inscenace svěží, nápaditá a originální. Za nesmírně odvážný krok, který se ale vyplatil, pokládám přepsání Moliérova nedotknutelného mramorového textu do civilní, rozverně konverzační podoby, které se herci chopili s evidentní radostí a třeba Zelenkův dvorní herec Viktor Preiss se v něm cítil jako ryba ve vodě. Jiný herec, takový Boris Rösner nebo Jiří Bartoška, by Harpagona pojal jako prvoplánově negativní postavu s charakterem karikatury a nejspíš by se patologicky vyžíval v patetické deklamaci textu za doprovodu okázalých gest. Ale Viktor Preiss je v roli pošetilého staříka maximálně přesvědčivý, dojemně komický a jeho projev je sympaticky umírněný. To se bohužel nedá říci o ostatních hercích, kteří se sice očividně snaží, ale s výjimkou Jiřiny Bohdalové se neubrání přehrávání. Mimořádně slabý je Miroslav Vladyka a málo přesvědčivý Filip Blažek. Kapitolou pro sebe je Jan Dolanský, výborný herec s mimořádným talentem pro komedii, který ale zbytečně moc tlačí na pilu a je sice roztomilý, ale jako Kleant ne zrovna uvěřitelný. Totéž se týká i Andrey Elsnerové v roli Elišky. Přesto musím říct, že tahle komedie patří v porovnání s ostatní televizní tvorbou současnosti k vysokému nadprůměru. Podrobnější reference zde: http://modrakrev.blogspot.com/2010/03/lakomec-viktor-preiss.html 80% (28.04.2003)

Přiznávám, že toto je jediná verze Lakomce, kterou jsem viděla (hru jsem samozřejmě četla), a to už před dost dlouhou dobou, ale doteď si pamatuji, že mě nadchnul výkon pana Preisse. Jeden z mála herců s velikým H, co nám ještě zbyli. Většina těch nezapomenutelných už, bohužel, odešla do Věčných lovišť. (26.01.2010)

Moliérova hra Lakomec mě už léta fascinuje a speciálně postava Harpagona díky možnosti pojmout ji tolika různými způsoby. Harpagona jsem viděl v podání spusty herců: z Francouzů to byli Michel Serrault a Louis de Funés, z našich pak třeba Miloš Kopecký, z rozhlasu si pamatuji Stanislava Neumanna a slavný monolog jsem viděl v televizi v podání Františka Filipovského i Ljuby Skořepové. Můj oblíbený Viktor Preiss vsadil na Harpagona jako křepkého staříka a musím říci, že se jedná o mě sympatické pojetí. Rudolf Hrušínský a Jiřina Bohdalová vlastně své role opakují z různých jevištních provedení hry. Celá inscenace se dlouho věrně drží předlohy, aby ke konci na ni téměř úplně rezignovala (slavný monolog je skoro celý vypuštěn) a vzniklo další pojetí konce. Přesto pro mě nejbližším Harpagonem zůstává Petr Nárožný na prknech Činoherního klubu, škoda, že neexistuje záznam této inscenace. (11.09.2007)

Říká se, že inscenovat klasická divadelní díla je i dnes záslužná věc, protože mají stále co říct i v současnosti. Je nasnadě, že se Molièrův Lakomec, ve světě, kde se kdekdo honí (už jenom) za penězi, do stoupy mezi odloženou veteš jen tak nedostane. Nutno ovšem podotknout, že z původní groteskní i hořké komedie charakterů stvořil Zelenka spíše jakousi trpkou pohádku. Z příběhu se víceméně vytratila složitost a nejednoznačnost konfliktu, v němž mládí musí čelit tyranovi a přitom přicházejí o nevinnost. Nu což, i Krále Leara lze inscenovat jako Sůl nad zlato, záleží jen na očekávání a nárocích publika. Harpagonův syn Kleant (Dolanský) představuje v inscenaci dychtivého, nerozvážného milence, z něhož máme bžundu, zatímco v originále se má postupně odhalit i jako hazardní hráč a prchlivý synek, který na závěr sám otce vydírá (!) ukradenou truhlou. A Valér (Blažek), zde dobromyslný správce z rodu Hloupých Honzů, který se vetřel do Harpagonovy domácnosti kvůli jeho dceři, je v předloze více oportunní a vypočítavý člověk, než si Zelenka myslí. Špatně dopadla i děvčata, Eliška (Elsnerová) a Mariana (Maurerová), připomínající příliš naivní, prostořeké princezny. Největší zásah ovšem utrpěla postava staré dohazovačky Frosiny (Bohdalová), která zčista jasna začne (nezištně) konat dobré skutky... Mnohem šťastnější volbu měl Zelenka v osobě Viktora Preisse, který Harpagona zahrál o poznání zajímavěji, s elegantní komikou. Stvořil mazaného, ale omezeného pleticháře, který si uchovává šarm a kterého je nám nakonec vlastně líto. Ze hry tak naštěstí zůstalo to nejdůležitější: jak může člověk žít pro peníze a ovládat své blízké, jako by šlo o majetek, zatímco se sám stává sluhou, vězněm svého lakomství. (11.07.2010)

Matně jsem si na tuhle inscenaci pamatovala z dětství, takže jsem oživila vzpomínky a bavila jsem se. Preiss byl (jako v každé roli) skutečně výborný, hodně mě ale zklamal můj milovaný Jan Dolanský, to jeho pitvoření bylo mnohdy dost otravné. Celkově ale musím tuto komedii zhodnotit kladně a těším se na další shledání. (22.12.2011)