Titan

Největší pochvalu za Titane si zaslouží porota v Cannes - že s hlavní cenou pro tohle konečně začala oceňovat i trochu ostřejší filmy, new french extremity vlnu. I když s tím měla začít už dávno u fantastických filmů Gaspara Noeho, a ne čekat až na tenhle evidentně slabší kousek. Ale asi se nedivím, Titane je jednak genderově progresivnější, a hlavně značně normálnější vyprávění - víceméně prostá artovka o tom jak si k sobě pár krapet narušených opuštěných lidí hledá cestu. Gore srandy se odbydou jen na začátku, a s pár fantasmagorickými prvky body hororu film šetří zase až na konec. Což taky znamená že prostředek docela nudí a nemá co říct. 7/10 (09.11.2021)

Titán je primárne filmom o hľadaní a pochopení (prijatí) svojej identity, o vzťahu s vlastným telom a o vzťahu s druhými (a opäť aj o ich prijatí). V tomto zmysle mu možno trochu ubližuje rámcovanie debaty ako o šokujúcom a kontroverznom filme. Áno, Ducournau používa na uchopenie týchto tém veľmi expresívne metafory a obrazy plné explicitného násilia a gore obrazov. Konanie hlavnej postavy rozbieha film vo frenetickom štýle pripomínajúcom americkú slasherovú kinematografiu, postavenú na lineárnej teenagerskej vyvražďovačke a neskôr prechádza do osobnejšej komornej drámy, ktorá na základe telesnej transformácie postavy (spojenej s motívom tehotenstva s autom) zapadá najmä do kategórie body horroru. Už z možnosti rýchleho zaradenia a žánrovej kategorizácie filmu aj zo samotnej tendencie New French Extremity je jasné, že vo filme Titán nie sme svedkami žiadneho dychberúceho ikonoklazmu. Nič šokujúce v konečnom dôsledku nie je ani na témach, ktoré film otvára. Ak prejdeme pod veľmi štýlový (ide o výstižnejšie slovo než šokujúci) a  v kontexte tohtoročnej canneskej súťaže mierne výstredný vizuál filmu, Titán presne zapadá do súčasnej témy politiky identít. Rozoberá problematický vzťah jedinca k sebe samému, tematizuje narastajúcu pluralitu súčasného chápania vlastnej identity aj identít druhých. Telo, vzťah k nemu a k ďalším bytostiam podlieha transformácii rovnako ako v body-horrorových filmoch (via David Cronenberg), ako aj v súčasných debatách o tele, ktoré by v ideálnom prípade nemalo podliehať žiadnej normalizácii a normatívnosti. A práve tomu sa v Titáne telo vyhýba. Je to šokujúce? Alebo kontroverzné? Alebo hodné humbugu? Osobne si to nemyslím. Z Titánu to však robí citlivé priloženie hmatu na senzitívne nervové zakončenia doby, v ktorej vznikol. celý text: https://www.kinecko.com/aktualne-ale-nie-sokujuce-obrazy-francuzskeho-filmu/ (02.12.2021)

Nevím, nemohu se zbavit dojmu, že kdyby Julia Ducournau (talent má, ne že ne, i když odcházím ne až tak spokojen, určitě chci vidět i Grave) nepracovala s oněmi "tetsuovskými prvky" (těhotenství; motiv, který v posledku nepřináší nic než ošklivé, rádoby drsné scény), které snad filmu daly i jeho název, kdyby divákovi nabídla pouze surrealismu-prostý (co měla sakra znamenat SPOILER ta soulož s autem? SPOILER) melodramatický příběh o setkání a sblížení dvou životních ztracenců (Vincent a Alexia), kterýmžto vztahem si Vincent nahrazuje otcovskou lásku, jež mu byla odejmuta únosem syna, Alexia pak paralelně k tomu kompenzuje roky trvající nezájem otce, nalézá místo, kde se konečně může cítit bezpečně, pak by byl Titan lepším filmem. Inu, škoda. Tahle se nemohu neubránit dojmu dramaturgického selhání (ostatně i s motivem Alexie jakožto vražedkyně se zde plánuje - ehm - "nehospodárně"), prvoplánovitosti a laciné šokantnosti. 55 % (31.01.2023)

Už u režisérčiny prvotiny Raw jsem moc nechápal ten povyk, který se kolem toho spustil a po Titane můžu říct, že Ducournau není pro mě. Pokud se film odehrává v rovině "šílená krává vraždí", tak je to naprosto na pohodu. Je to brutální, syrové a Agathe Rousselle je v té první půlhodině naprosto boží. I ten sex s autem bych překousnul. Ostatně to u nás není žádná novinka (zdravím Fuka). -SPOILERY- Jenže pak si holka ostříhala vlasy, zlomila nos o umyvadlo, zafačovala kozy a jakýsi záchranář v ní poznal ztraceného syna. A k tomu všemu do ní milenec-auto vstříklo vytuněný Mogul, takže vedle prsou je tu problém z těhotenským břichem. A od tý doby šlo všechno do kopru. Za prvních 30 minut 30%. Na zbytek se nedalo koukat. (11.11.2021)

Milý film o holce, co miluje auta. Druhá půlka bohužel trochu polevila v nářezovosti, ale i tak je to film, který nezapomenete a na další roli Agathe Rousselle jsem fakt zvědavý. Film poslali Francouzi na Oscary, a i když se (nepřekvapivě) nedostal ani na shortlist, tak pouhá představa, jak tenhle film sledují 80letí páprdové v Akademii, mě škodolibě těší. (09.01.2022)