Trhani

Jeden ze snímků se sociální tematikou, již podtrhuje i způsob vzniku. Vyšší rozpočet a s ním spojené technické možnosti by určitě nepůsobily nepatřičně, nicméně tato forma podstatu trhanství více podtrhuje. Možná je škoda, že nezůstalo u němého uvedení, to částečné ozvučení mě vytrhovalo z děje - nejen proto, že je lipsync dost nepodařený... (10.12.2011)

Děj nás zavádí do života těžce pracujících dělníků, kteří zažívají jedno protivenství za druhým. Film se nevyhne tak závažným tématům jako je alkoholismus nebo sebevražda. Kvůli nedokonalým technickým možnostem se nedařilo o kvalitní synchronizaci zvuku a obrazu, proto kamera často zabírá hrdiny, aniž by divákovi ukázala jejich ústa a velká část informací je sdělována pomocí dopisů a jiných zápisků. (03.05.2006)

Václav Wasserman si oblíbil Nerudu už v dobách němého filmu, což je poměrně signifikantní, vzhledem k formální stránce Trhanů. Je radost zabývat se Trhany v kontextu soudobé tvorby, které vévodil lehčí žánr a nikoli tento syrový před-malostranský Neruda. Velmi ráda se tu shledávám se Strunou, Marionem a zejména Slávkou Doležalovou. Melancholická nálada, odlišné tempo vyprávění a obecně zcela jiný (a nepříjemný) námět Trhanů z nich zřejmě nikdy neudělá pamětnický hit, ale pro milovníky českých 30. let by měli být samozřejmostí. (22.09.2015)

Tento film opravdu není pro každého. Jde proti proudu tehdejší komerční produkce. Natočen je z části jako němý, což byla ovšem vlastně nutnost, neboť o dělnický námět neměli bohatí podnikatelé zájem, a tak se výroby ujal Favoritfilm, jehož ateliér ovšem neměl zvukovou aparaturu. Náklady snímku dosáhly asi pětiny běžné částky a i tak se na nich museli podílet členové štábu i hereckého ansámblu. Scény, které se bez dialogu nemohly obejít, natočil režisér Wasserman tak, aby postsynchron působil co nejmenší potíže. (05.06.2021)

"Ptejte se větru a mraků, kdy se to odehrálo. Tehdy, když vítr vanul a nesl mraky . . ." Realizaci Trhanů, filmu s nekonformním námětem komplikovala řada překážek a obtíží. Největším problémem byl nedostatek finančních prostředků, jehož přímým důsledkem bylo použití němé kamery v době, kdy zvuk už dávno patřil k běžným součástem výroby. A tak z dnešního pohledu působí tento film jako poslední umělecký odkaz němé éry. Od úvodní montážní sekvence, která je reminiscencí na "velký němý", je z filmu patrná snaha po nevšedním řazení obrazů, po hledání vlastní osobité filmové výpovědi, v níž nalezneme pozoruhodné sekvence. TRHANI byli pro režiséra Václava Wassermana mezníkem jeho filmové tvorby. On, vždy trochu pasivní a stojící v ústraní, se náhle pustil do boje, který byl od samého počátku prohraný, a odnesl si z něho nejčestnější porážku, jež je zároveň jeho největším vítězstvím. Jeho film má řadu nedostatků. Rušivým elementem je patrný rozdíl mezi dynamickými exteriérovými záběry a těmi, které byly natočeny v holešovickém ateliéru, kde byla kamera spoutána malým prostorem. Tok tří dějových linií je často zpomalován titulkem, prezentovaným jako dopis nebo nekvalitním postsynchronem. Velkým kladem je pak herecké obsazení, v němž získali prostor zejména ti, kteří měli značné zkušenosti z dob němého filmu (Struna, Fiala, Richter, Speerger, Rovenský, Oskar Marion). Přes všechny uvedené výhrady jsou TRHANI Wassermanovým tvůrčím činem. Výběrem námětu, hrdinů, prostředí, obrazovým ztvárněním a ve stejné míře i způsobem organizace natáčení patří bezpochyby k výjimečným dílům naší kinematografie třicátých let. Jsou filmem, který v mnoha směrech předešel dobu a tak byl také převážně chápán kritikou. (06.08.2009)