Režie:
Václav WassermanHudba:
František ŠkvorHrají:
Jiří Plachý st., Jaroslav Marvan, Eman Fiala, Květa Fialová, Robert Vrchota, Ladislav Herbert Struna, Marie Brožová, Stanislav Šašek, Jaroslav Mareš (více)Obsahy(1)
Kdysi se většina dřeva z horských lesů dopravovala na pily po řekách. Voraře postupně vytlačily nákladní automobily a železnice, oni však stále vzpomínají na dny své slávy a romantiku vodních putování. Dvěma zkušeným starým plavcům Váňovi a Šindelářovi se podařilo prosadit návrat ke starému způsobu alespoň pro jednu cestu. Sehnali si partu podobných nadšenců a vory svázané z klád se mohou vydat po říčním proudu... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (82)
Oficiální text distributora k filmu Plavecký mariáš je romantické mámení a láká na něco zcela jiného a vznešenějšího. Plavecký mariáš je především budovatelská obludnost, chytře manipuluje se skutečností a sálá z ní možnost krutého nebezpečí pro všechny s jiným názorem. Definice zpátečnictví a sabotérství se stává novým společenským označením nekomunistického smýšlení. Jediné, co může a dokáže zaujmout, je kamera, řeka a herectví, byť angažovanost téměř všech protagonistů nahání husí kůži. Hlavní postavou budovatelské agitky je plavec v důchodu Josef Váňa (příjemný Jaroslav Marvan) v idealistickém poslání vzoru budovatelského hrdiny. Celkovou společenskou neschopnost nahrazuje nudící se penzista svou vitalitou a v hrdé domýšlivosti a vychytralosti jde příkladem celému okolí. Trochu vtipu přináší postava nahluchlého Šindeláře (dobrý Jiří Plachý st.), dalšího plavce na penzi. Jeho ušní handicap mu dává zcela jasnou výhodu pro manévrování a přizpůsobení. Třetím do party plaveckého mariáše je Domáček (příjemný Eman Fiala), občasný lovec zmijí s obezřetnějším počátkem s ohledem na svůj věk. Hlavní ženskou postavou je Váňova vnučka Božka (zajímavá Květa Fialová) s romantickým probouzením do života. Druhým pólem romance je hajný Václav Maršík (Robert Vrchota). Jeho verbování je v příkrém rozporu s jeho skutečnou prací, která se povětšinou omezuje jen na povzbuzování a přihlížení. Hlavním padouchem je automechanik Franta Srba (Jaroslav Mareš), vzor nechtěného člověka při budování spravedlivé socialistické společnosti. Z dalších rolí: pomáhající Váňův syn a kameník Josef Váňa ml. (sympatický Ladislav Herbert Struna), jeho manželka (Marie Brožová), jejich školou povinný synek se socialisticky zodpovědnou angažovaností při vedení nejmladších Pepík (Stanislav Šašek), hystericky tupý předseda svazáků Jarda Trnka (Vilém Besser), dohlížející polesný Šebek (Gustav Nezval), nedůvěřivý komunistický předák vesnice Mančiňák (Theodor Pištěk), či na dřevo čekající vedoucí pily (Jiří Sovák). Nelze říci mnoho pozitivního o filmu Plavecký mariáš. Zavádějící, nebezpečné. Raději nepřemýšlet a pokusit se zapomenout na husí kůži minulosti, jež se zrcadlí v lidských charakterech až do naší "rozkvetlé" a "svobodné" přítomnosti. ()
Uvědomělí staří komunisti dají ruku k dílu a pospolu splavují dřevo, které přeci patří "nám všem". To byla ale krásná doba :o)) Ne, vážně. Téhle trapné agitce nedám odpad jenom proto, že vznikly i mnohem horší, ač se tomu rozum vzpírá, a taky kvůli Marvanovi a Plachýmu. ()
Proboha, proc herec kvalit Marvana musel hrat v takovych kravinach poplatnych tahdejsimu rezimu jako je tento film - jeho herecky um je vsak i zde v porovnani s krovim, ktere mu delal temer veskery zbytek osazenstva jasne patrny - opravdu vecna skoda komunistickeho prevratu z hlediska ceskeho filmu. ()
Film plný budovatelského nadšení. ()
Herecké hvězdy poloviny století zachraňují angažovaný budovatelský film plný dobových schematismů a propagandistického svinstva, takovou vorařskou agitku. Z toho období šťastného kolektivního budování socialismu patří ale Plavecký mariáš k tomu lepšímu, co bylo natočeno. Hodně totiž dělá z dnešního pohledu téměř ,,dokumentární" zaznamenání (kupříkladu výroba houžve) dnes již neexistujícího vorařského řemesla a nostalgie z jeho mizení zachycená přímo ve filmu, generace starých vorařů (kterých už je jako do mariáše) ještě naposled ukáže, že byli mistři svého fochu, který oni a jejich předkové praktikovali na Vltavě a jiných českých řekách více než 800 let (historicky poslední plavení voru se v ČSR uskutečnilo v roce 1960). ()
Václav Wassermann byl člověk, který psal kdysi výborné komedie (Hej rup!, Katakomby), zaměřené levicově, takže jeho poválečný přechod k agitaci byl asi věcí upřímného přesvědčení. Zvláštní je, že i když přehodil výhybku ze salonních komedií k budování, veřejně se zasazoval za obsazování "buržoazních" hvězd starého Barrandova. Plavecký mariáš vznikal původně se záměrem napsat novou, "pokrokovou" veselohru pro Vlastu Buriana. Měl hrát hluchého voraře Šindeláře, který pak hodně zpopularizoval Jiřího Plachého. Burian totiž nedal ani na přemlouvání Jaroslava Marvana a odmítl. Postava Šindeláře, na jeho projevu závislá, musela být seškrtána na minimum a Plavecký mariáš je proto nakonec jen další story á la Štika v rybníce, kde se všichni můžou přetrhnout, aby "splnili plán", "přiložili ruku k dílu" a kdesi cosi. Šlo to dokonce tak daleko, že i Marvanův malý vnouček je uvědomělým předsedou žákovského výboru ("Dědo, jak se dělí demonstrace?") :o) Neškodná blbinka, opravdu spíš k smíchu. 20% ()
Uvědomělá agitka a k tomu ještě trochu budovatelská to tedy rozhodně je, staří voraři tak trochu nemají mezi mladými své nástupce-konkurenti tak si tak trochu zavzpomínají na svou už dávno zašlou slávu a zapomenutých a dávno už nepoužívaných technik svého jedinečného řemesla...Ale uznejte sami když to tedy nevidíte jinak, a také vtom nevidíte žádnou politiku, tu si musíte u takového filmu prostě odmyslet, že se jim to dařilo celkem dobře a já se i bavil. V těch těžkých dobách bylo absolutně normální že se do společného budování zapojovali jak staří tak i mladí. Samozřejmě film je především postaven na třech hlavních hereckých výkonech a sice na tom asi nejlepším Marvanovém ( Váňa), u kterého byl jeho humor stále snesitelný i v tak těžkých dobách, připadalo mě to jak když Marvanovi jeho herectví vůbec nebrali a nikdo mu nic nediktoval, a on sám si hrál co chtěl a jak chtěl. Pak tam byl ale další z dědkovské trojky a to Jiří Plachý nahluchlý Šindelář, který byl tak trochu mimo, vypadalo to že ze sebe dělal naprostého hlupáka a ničeho si nevšímal, ale když potřebovalo máknout, tak vždy velmi elegantně a bez zbytečných řečí máknul a uplatnil své bohaté zkušenosti. Jeho: "Co říkal?"Já tě neslyšim ! Nebo to nemusel řikat že de, to vidim ne ! By se tu snad ani nedalo spočítat. A poslední byl Eman Fiala lovec zmijí Domáček, avšak u všech prostě zmijař. A pak to tam docela už vázlo Robert Vrchota (hajný Maršík), Gustav Nezval (lesný Šebek) nebo nemakačenko a frajer Václav Mareš, také byli ve svých rolích sice dobří ale jen v rámci svých možností. Tak tedy špatný film to nebyl, určitě jeden z těch lepších Marvanovských podobně jako třeba z té doby Železný dědek, jeho dva Andělové nebo třeba Bylo to v máji, ale musím si odmyslet samozřejmě tehdejší politickou situaci a velmi křečovitý optimismus který byl právě snesitelný jen v rolích těch třech prvorepublikových dědků, zbytek už byl velmi ovlivněn a nebo jak se říká silně zpracován. Také jsem si tady všiml Jiřího Sováka na pile, pro kterého to byl jeden z prvních filmů a zároveň i později pěkných vzpomínek na Jaroslava Marvana, po kterém tak trochu pomyslně převzal žezlo zábavy. No leccos společného měli to se musí nechat. Lepší průměr za 3*. ()
Jednoduchý příběh tohoto filmu, líčící, jak tři plavečtí veteráni, o kterých by každý řekl, že už nic nesvedou, zachrání našemu národnímu hospodářství statisícové hodnoty, svádí leckoho k pochybnostem: je vůbec záměr tohoto filmu správný? Což je správné dávat v dnešním filmu za vzor staré lidi jako průkopníky odvážných myšlenek a přitom na druhé straně proti nim postavit vlastně celou mladou generaci, svazáky i straníky, a ukazovat je div ne jako zpátečníky? Nuže, aby nebylo zmatků v názorech — takto otázku klást nelze. Třebaže „Plavecký mariáš" chyby a nedostatky má, tohle jeho chybou ani nedostatkem není. Příběh starého Váni a soudruhů z „Plaveckého mariáše" je především příběhem lidsky jímavým a přesvědčivým, pritom příběhem stranicky podávaným, takže není třeba mít pochybnosti o jeho ideové správnosti. Cožpak příběh starého Váni a soudruhů z „Plaveckého mariáše" není zahanbujícím příkladem pro všechny lidi, kteří, ač by mohli docela dobře pracovat, zahálejí; kteří, ač jsou fysicky s to přiložit ruku k našemu společnému dílu, spokojeně žijí ve své osobní skořápce, a hledí na naše budování jako na cosi vzdáleného, co se jich už netýká? A takových lidí je dost. A což tento příběh není zahanbujícím příkladem pro lidi, kteří, ač zaměstnáni, neplní svůj plán, vymlouvajíce se na vysoké normy, není zahanbujícím příkladem pro všechny, kdo se odvolávají na „objektivní příčiny"? Zdánlivě nepřekonatelné lze překonat, když člověk chce a začne trochu namáhat mozek, aby vymyslel, jak na to — to říká tento film. — A pokud jde o mládež: tu jsme v našem filmu viděli většinou vždy jen jako avantgardní příklad. „Plavecký mariáš" tím, jak ukazuje mládež, pravdivě kritisuje některé nedostatky v mládežnické práci. — A nakonec: „Plavecký mariáš" je oslavou staré poctivé české práce, dnes málem zapomenuté, plavectví. Získává tím hodně na poesii. — Je jen na škodu, že scénář tohoto filmu je tak vratký (jsou zde na přiklad tak nefunkční postavy jako je Božka); kdyby byl scénář lépe, důsledněji rozpracován (neboť jeho příběh v jádře je dobrý), mohl z „Plaveckého mariáše" vzniknout jiný film než takový, o kterém se dá říci jenom: průměrný, zajímavý, s vynikající fotografii. Filmový přehled 9-14/1953 ()
Nedivím se nízkého hodnocení, příběh o splavování dřeva dnes už ani nezaujme. Děj zachraňuje jen Marvan. ( Hodnocení: 3/10 ) ()
Co se týče ideologického dopadu tenhle kousek má sílu a razanci Triumfu vůle. V 50.letech bych šel z kina asi rovnou plavit dřevo přes 100 jezů, nebo bych aspoň někomu vypustil rybník. Hodnotit se to nedá......Ovšem průser je, že Máně shnila almara a má se vdávat. ()
"Dnes člověk ovládá i přírodu, co myslíte, jak by to udělali v Rusku?". Těžká budovatelská naivita silně brzdí tuto jinak docela roztomilou plavbu. Spolu s dřevem přivážejí voraři dolů i svou pracovní čest a důkaz, že tradiční řemeslo má své místo i v nových časech. "Dřív to bylo jen - co je moje, to je moje - a to ostatní do toho mi nic není...". Film plný mouder o světlé budoucnosti padesátých let. ()
Kdyby psal golfista, při vší úctě, komentář k filmu o golfu, zajisté by byl předpojatý podobně jako je můj pohled a hodnocení k filmu o řece, vorech a vorařích. A nedá mi to věru ani žádné přemáhání. Film je svěží, s pohodovou letní atmosférou, nádherně zachycenou romantikou vorařského řemesla a výborným hereckým obsazením. Moje shovívavost k faktu, že se nejedná o dílo s mimořádnou uměleckou hodnotou, je úměrná shovívavosti k ideologické páteři filmu, která má aspoň dobovou výpovědní hodnotu. Ale i moje shovívavost má své meze a tak by mě stálo velké úsilí, abych uvědomělého předsedu třídní samosprávy a mičurince Pepíčka při vhodné příležitosti neutopil.:-) ()
Většinou jsem ve filmech zrozených za socíku schopen všelijaké to soudruhování pětiletkování a schůzování zdařile ignorovat, tentokrát mě však rušilo. Možná proto, že to jinak byl nádherně lidský a poetický příběh o mizejícím světě a labutí písni jednoho řemesla. Rozehraný navíc skutečným mistrem hereckého kumštu. Lehce, s nadhledem a dokonale vybalancovaným sentimentem, kterému kupodivu ten okolní idylický optimisus a pracovní elán příjemně sedl. ()
Veselohra Plavecký mariáš na námět Jana Morávka byla diváky v době své premiéry přijata neobyčejně příznivě. Proč tomu tak bylo? Zaujal je především prostý lidský příběh bývalého plavce Váni, kterému se podařilo sestavit vorařskou partu a pomohl tak dopravit několik tisíc kubických metrů polomového dřeva včas na pilu. Film realizoval zkušený tým filmařských praktiků v čele s režisérem Václavem Wassermanem a kameramanem Ferdinandem Pečenkou, který dokázal citlivě a poeticky přiblížit krásu neporušené přírody a půvab zapomenutého českého řemesla. Snímek je cenný i tím, že ukazuje vltavské povodí v původním stavu těsně před dokončením kaskády velkých přehrad. Budovatelský entuziasmus pak částečně vyvažují mistři ze staré herecké školy v čele s Marvanem, Plachým, Fialou, Pištěkem a dalšími, byť některé dobově podbarvené vtipy a situace pobaví i přes jejich současnou kamennost. ()
Kolik měli ti lidé - tvůrci i herci - v sobě dneska už neuvěřitelného optimismu. ()
Za Marvana a zaniklé vorařské řemeslo si ten snímek tři* asi zaslouží... ()
Příběh pěkný, ovšem až po okraj naplněný frázemi, které se především v dětských ústech vyjímají obzvláště obludně. Zatímco se vysloužilí plavci, jimž se podařilo přimět k práci bezmála celou ves, snaží vzkřísit své úctyhodné řemeslo a bezděčně i navázat přetrženou krajovou kontinuitu, ostatní překládají své činy do bolševického žargonu. Na stříbrném plátně se tak neutkává člověk a příroda, ale řeší se surovinový plán. A když nakonec zapůsobí inspirace ze Sovětského svazu… Krásný vorařský patos, zodpovědnost cesty a vůle k ní, prosvěcující v řadě záběrů z filmů tak bohužel leží ve stínu ideologie a prohnívá čelistmi kůrovcovitých pojmů. ()
"Jedna pani povidala, že nám ze západu nepošlou ani vobláček.." Komunistická agitka jako prase, která by dnes byla ráda vnímána jako filmová vorařská kronika.. ()
Pokud nezavrhnete "budovatelský" film a jeho klišé z principu, dá se na to koukat jako na docela průměrnou zábavu, která je občas zábavná i nechtěně. Marvan je výborný. 6/10 ()
Lze jen litovat toho vlezlého, povinného budovatelského nadšení, které celý film shazuje (obvzláště uvědomělý óbrsvazák Vilém Besser je zralý na komisionální utracení). Herecký um pánů Plachého, Fialy a hlavně Marvana leccos zachaňuje, ale je to boj s přesilou. Plusem jsou ještě záběry zachycující přírodu (v doprovodu působivé hudby) a mizející vorařské řemeslo.Za tyto klady si film 3 hvězdičky zaslouží. ()