Plavecký mariáš

Příběh pěkný, ovšem až po okraj naplněný frázemi, které se především v dětských ústech vyjímají obzvláště obludně. Zatímco se vysloužilí plavci, jimž se podařilo přimět k práci bezmála celou ves, snaží vzkřísit své úctyhodné řemeslo a bezděčně i navázat přetrženou krajovou kontinuitu, ostatní překládají své činy do bolševického žargonu. Na stříbrném plátně se tak neutkává člověk a příroda, ale řeší se surovinový plán. A když nakonec zapůsobí inspirace ze Sovětského svazu… Krásný vorařský patos, zodpovědnost cesty a vůle k ní, prosvěcující v řadě záběrů z filmů tak bohužel leží ve stínu ideologie a prohnívá čelistmi kůrovcovitých pojmů. (21.07.2018)

Úděsné. Nudné pasáže jsou bohužel příliš krátké na to, aby se člověk vzpamatoval z pasáží budovatelských. Utrpením je sledovat ponížení slavných předválečných herců, kteří místo toho, aby ve filmu řešili, jak se bavit, jak rozfrcat zisky ze svých továren, se zabývají dřevem, páč je věcí strany. Copak Marvan, toho mi ani moc líto nebylo, ten ty budovatelské typy hrál s pravým nefalšovaným budovatelským nadšením, takže se vyřadil sám. Ovšem sledovat jednoho z mých nejoblíbenějších herců, Theodora Pištěka, jak se coby předseda pere za komunisty, bože, takový hříšník snad zas nejsem. (17.12.2015)

Václav Wassermann byl člověk, který psal kdysi výborné komedie (Hej rup!, Katakomby), zaměřené levicově, takže jeho poválečný přechod k agitaci byl asi věcí upřímného přesvědčení. Zvláštní je, že i když přehodil výhybku ze salonních komedií k budování, veřejně se zasazoval za obsazování "buržoazních" hvězd starého Barrandova. Plavecký mariáš vznikal původně se záměrem napsat novou, "pokrokovou" veselohru pro Vlastu Buriana. Měl hrát hluchého voraře Šindeláře, který pak hodně zpopularizoval Jiřího Plachého. Burian totiž nedal ani na přemlouvání Jaroslava Marvana a odmítl. Postava Šindeláře, na jeho projevu závislá, musela být seškrtána na minimum a Plavecký mariáš je proto nakonec jen další story á la Štika v rybníce, kde se všichni můžou přetrhnout, aby "splnili plán", "přiložili ruku k dílu" a kdesi cosi. Šlo to dokonce tak daleko, že i Marvanův malý vnouček je uvědomělým předsedou žákovského výboru ("Dědo, jak se dělí demonstrace?") :o) Neškodná blbinka, opravdu spíš k smíchu. 20% (07.03.2007)

Oficiální text distributora k filmu Plavecký mariáš je romantické mámení a láká na něco zcela jiného a vznešenějšího. Plavecký mariáš je především budovatelská obludnost, chytře manipuluje se skutečností a sálá z ní možnost krutého nebezpečí pro všechny s jiným názorem. Definice zpátečnictví a sabotérství se stává novým společenským označením nekomunistického smýšlení. Jediné, co může a dokáže zaujmout, je kamera, řeka a herectví, byť angažovanost téměř všech protagonistů nahání husí kůži. Hlavní postavou budovatelské agitky je plavec v důchodu Josef Váňa (příjemný Jaroslav Marvan) v idealistickém poslání vzoru budovatelského hrdiny. Celkovou společenskou neschopnost nahrazuje nudící se penzista svou vitalitou a v hrdé domýšlivosti a vychytralosti jde příkladem celému okolí. Trochu vtipu přináší postava nahluchlého Šindeláře (dobrý Jiří Plachý st.), dalšího plavce na penzi. Jeho ušní handicap mu dává zcela jasnou výhodu pro manévrování a přizpůsobení. Třetím do party plaveckého mariáše je Domáček (příjemný Eman Fiala), občasný lovec zmijí s obezřetnějším počátkem s ohledem na svůj věk. Hlavní ženskou postavou je Váňova vnučka Božka (zajímavá Květa Fialová) s romantickým probouzením do života. Druhým pólem romance je hajný Václav Maršík (Robert Vrchota). Jeho verbování je v příkrém rozporu s jeho skutečnou prací, která se povětšinou omezuje jen na povzbuzování a přihlížení. Hlavním padouchem je automechanik Franta Srba (Jaroslav Mareš), vzor nechtěného člověka při budování spravedlivé socialistické společnosti. Z dalších rolí: pomáhající Váňův syn a kameník Josef Váňa ml. (sympatický Ladislav Herbert Struna), jeho manželka (Marie Brožová), jejich školou povinný synek se socialisticky zodpovědnou angažovaností při vedení nejmladších Pepík (Stanislav Šašek), hystericky tupý předseda svazáků Jarda Trnka (Vilém Besser), dohlížející polesný Šebek (Gustav Nezval), nedůvěřivý komunistický předák vesnice Mančiňák (Theodor Pištěk), či na dřevo čekající vedoucí pily (Jiří Sovák). Nelze říci mnoho pozitivního o filmu Plavecký mariáš. Zavádějící, nebezpečné. Raději nepřemýšlet a pokusit se zapomenout na husí kůži minulosti, jež se zrcadlí v lidských charakterech až do naší "rozkvetlé" a "svobodné" přítomnosti. (07.08.2017)

Každá doba má své filmy, které ji charakterizují a které následující doba zavrhne, protože se to nosí. Pracovní nadšení lidí při záchraně dříví z lesních polomů je opravdu z dnešního pohledu nepochopitelné pro každého, kdo nezažil poválečný stav. Výsměch není na místě, protože těžko říct, jestli by dnešní kritici vystupovali stejně radikálně i v padesátých letech a starý papír se dneska sbírá nejen ve školách, ale i ve školkách. Ale dosti politiky. Kromě toho, že tedy je to agitka o chlapech, kteří chtěli stáhnout dřevo z lesa, aby neshnilo, je to veselý a vtipný film s výborným Marvanem, skvělou dobovou výpravou, krásnou přírodou a patří ke své době. Viděla jsem ho už několikrát a ráda se podívám někdy znovu. Mým vnukům vodákům se taky líbí. (07.01.2012)