Předtucha

Ze začátku mě film i přes jistou dávku naivity dost bavil, zvláště tajemný až démonický Toufar mě hodně zajímal, ale fajn byl i rola mladého Vinkláře nebo Tanské. Jenže brzo se z filmu vyklubala morální (což by ještě tolik nevadilo) a později, a o to hůře, socialistická agitka. Nešlo by tak ani o tu jak jinak než kolektivisticky pojatou brigádu jako spíš „skutečné“ vykreslení postavy Toufara (Brazílie, imperialistické desky, podlé útočení zezadu atd.). Moc nepřispěly ani ženské silně vyvinuté šesté smysly či velmi dobře italsky rozumějící mladí kluci. Celkově slabší 3*, navíc škoda docela nevyužitého Smolíka. (09.12.2012)

Pozor ! Neplésti z jiným naším filmem (stejného názvu) a to sice s nikdy nedokončeným z roku 1944 od režiséra Miroslava Cikána v hlavní roli s Janou Dítětovou, jinak vesměs s jiným složením. Jak již bylo řečeno opravdu více než solidní výkon předvedla dospívající dívenka s vážené rodiny Jarmila (Nataša Tanská), známá jako Barunka z první zfilmované Babičky. Ale i třeba František Smolík (profesor a otec Jarmily), či povýšený, arogantní ale jak jinak než světácký Toufar ( mladý Rudolf Hrušinský). Ta role mu fakt sedla. Jinak se jedná víceméně o nadprůměrný film-příběh, který je zdařile a velmi působivě odvyprávěn, a drží se předlohy dle románu Předtucha od Marie Pujmanové. (15.01.2007)

Konečně se mi podařilo shlédnout jediný Vávrův snímek, který pro mě byl dlouhou dobu prakticky nedostupný. Po konci války tento režisér natočil sérii kvalitních a různorodých filmů a Předtucha určitě není v této řadě žádnou cézurou. Po filmařské stránce zručné dílko s několika zajímavými subjektivními scénami, zajímavá dusivá atmosféra a závěrečná gradace a uvolnění na svoji dobu působí svěže. Kamera občas vytváří lyrické efekty, ve vypjatém závěru zase zvolna přechází v lehce noir nádech a tím výborně podporuje děj. Co se týče citových zmatků protagonistky, je škoda, že film nešel více do hloubky, setrvává spíše na povrchu a ve zkratce, snové scény jsou velmi jemně náznakové - buď by se hodil větší důraz na detail a jemnější odstíny, větší důraz na subjektivní pochody, nebo tvárnější herečku. Nataša Tánská je poměrně dost afektovaná a dospívající zmatenou dívku spíše hrubě tesá, než jemně vykresluje. Naštěstí v průběhu děje dokáže trochu z této manýry vybočit a poté, co se její předtucha naplní získává její výkon hned jiný a sympatičtější odstín a i její závěrečná proměna je uspokojivá. Tento film však pro mě stojí na jiných hercích: démonický Rudolf Hrušínský dokáže svou aurou a znepokojivostí ukrást celou scénu pro sebe, Terezie Brzková přechází mezi jednotlivými náladami její zajímavé postavy doslova jako baletka a rovněž výkony protagonistů obou Jarmiliných bratrů působí velmi přirozeně, především Josef Vinklář už před osmnáctkou dokázal, že v něm dřímá velký talent. Vávra natočil lyrizující psychologickou romanci, které sice chybí jemné odstíny a drobnokresba, ale i tak má osvěžující náboj a i přes ostřejší kontury navozuje autentický dojem a rozhodně je vzdálená chladnému akademismu, s kterým je Vávrovo jméno spojováno. Určitě jeden z těch ne zrovna zaslouženě zapomenutých českých filmů. (08.03.2012)

Veliká škoda, že Nataša Tanská hrála jen pár filmových rolí. Předtucha je jejím třetím filmem a její půvab režisér Vávra s kameramanem Stallichem dokonale využili. Rudla Hrušínský už jako mladík předvádí perfektní přesvědčivý výkon v lovci žen, které oblbuje svými namyšlenými slovy a vymyšlenými příběhy. Dokonce má na předloktí tetování, které si prý nechal udělat v Brazílii. Takovej pan Kopfrkingl za mlada, fakt mazec! Ostatní role taky super, mlaďoch Josef Vinklář už jasně dával najevo, že v něm herectví je, nebo Alena Kreuzmannová, která za mlada byla pěkná kočena. Příběh se točí kolem rodiny, která tráví prázdninový čas na letním bytě u paní Cilky (Terezie Brzková) a otec s matkou (František Smolík a Marie Brožová) se vydají na deset dní do Itálie na kongres filologie, kde má mít otec přednášku. Ve vlaku má matka předtuchu, že se něco doma stalo s Jarmilou (Tanská) a ta má zase předtuchu, že se s rodiči stalo neštěstí. Tahle osa vyprávění sice zavání melodramatem, ale ve výsledku film hlavně díky zákeřnému Toufarovi (Hrušínský) stojí určitě za vidění. (19.06.2019)

Stallich byl velmi zručný kameraman, svoji práci z Extase sice nepřekonal (dokonalé není třeba měnit), ale i zde hýřil nápady. Obdobně Vávra, jeho nápad s pavučinou je skvostný. Je skvělé, když filmař ovládá své řemeslo a místo dlouhých keců dokáže několik minut vyjádřit dvěma krátkými záběry. Herecky filmu vévodí Hrušínský, jeho mírně tajemný slizák je nedůvěryhodný i opovrženíhodný po celou dobu. (22.01.2022)