Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Český film, natočený podle románu laureáta státní ceny Václava Řezáče, zachycuje první měsíce osidlování našeho pohraničí českým živlem. Nástup je oslavou tvořivé práce českého lidu, který začal budovat své pohraničí s bezpříkladnou houževnatostí i obětavostí. Pohraničí v té době bylo výhní, v níž se kalily tisícovky charakterů. Toto kalení charakterů v neustálých srážkách s odpůrnými živly německými i českými z řad reakce, je v Nástupu skvěle ukázáno v situacích, v nichž český člověk dokazoval své organisační schopnosti, sílu svého vlasteneckého vznícení, rozmach svého pracovního elánu. Film pochopitelně nevyčerpává všechny problémy, které jsou odkryty v románu, zachovává však důsledně jeho základní linii a patří k úspěšným dílům naší kinematografie. (Filmový přehled)

(více)

Recenze (59)

Marigold 

všechny recenze uživatele

Legendárnímu románu Václava Řezáče je film sotva důstojným soudruhem, vždyť barvitý a skoro kovbojkový drive literární předlohy Vávra zkomprimoval do schematické a v některých momentech nehratelně patetické agitky, které zcela chybí výrazná atmosféra dobývání divokého pohraničí a neustálé existenční nejistoty "socialistických kovbojů". Chudíkův bagár je až příliš plakátový, chybí mu všudypřítomné pochybování Řezáčovy postavy, když dojde na nejhorší, zaštítí se okamžitě Stranou a je po vnitřním dramatu. Ani ten knoflík pořádně nekroutí, to by do toho jeden kopl. Opravdu skvělé jsou karikatury Němců v čele s příšernou vlčicí Elsou Magerovou (Marie Vásová) a přízračným albínem Walterem Prüllem (Radovan Lukavský). Výrazně "vávrovsky nafouknuté" jsou scény s rudoarmějci, mistr měl cit pro davové výstupy, které jsou svojí radostnou muzikalitou a rudými tóny až nakažlivě pitomé. Správně hovězí je i výstavba některých dialogů, které sice vycházejí z knihy, ale z úst reálných lidí znějí ty ideologické proklamace nehorázně směšně a ochotnicky. Škoda, Nástup mohl být pěknou dobrodružnou podívanou z pohraničí, samozřejmě ideologickou až půdu, žel, takhle zůstalo jen u té ideologie, která půdu o tři patra přerostla. ()

vitekpe 

všechny recenze uživatele

Orgasticky hystericka nacistka Vasova, ruda Hegerlikova, farmarka Stepankova. Zaporak Hoger, kladas Chudik, naivka Mares. K tomu par silnych jmen ze stare skoly. Dej se odehrava v Grünbachu (ahoj, Nemy Bobsi!).. :) Zvlastni film o odsunu nemcu...a neni to zdaleka tak strasne, aby to muselo mit jako hodnoceni odpad. To je zrejme jen jakesi politicke gesto mistnich komentatoru... ()

Reklama

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Na rovinu. Ta hvězda je za ty kulisy filmu ve kterých se odehrává a těmi je odsun německého obyvatelstva z pohraniční a za barvu. O odsunu však tento film rozhodně není! Tato politicko - propagandistická svíčková měla naprosto jasné cíle. Bodrým komunistům a práce lačných dobrodruhům ukazoval film, že jsou oblasti kde jej jich třeba a kde mohou být národu prospěšní. Problém s bydlením v těchto oblastech neexistoval. Národní výbor každému přidělil byt či dům po odsunutých Němcích (nebo před odsunem Němce z celého velkého domu stěsnal do jedné cimry) a hned bylo kde bydlet pro nové kolonizátory a osadníky. Nebo rovnou nabídl, ať si nově příchozí vybere svojí chalupu... Přesto přeze všechno se do vysídlených oblastí (a často od civilizace odříznutých) lidem moc stěhovat nechtělo a tak tam později strana posílala lidi spíše za trest. Je paradoxem, že řada nových hospodářů která před válku pracovala jako rolníci nan statcích bohatých sedláků si mohla nakrátko připadat jako vlastní pán. Měli v majetku statek či chalupu, pole, kravku... Paradoxně pak o to vše zase přišli při následné kolektivizaci a vzniku zemědělských družstev... Parta tří králů z v čele s chudákem Chudíkem přichází do obce Grünbach s MP40 na jednom rameni a rudou páskou RG na ruce druhé... Všichni nejsou komunisty, ale všichni mají nějaký zájem v obci. Máme zde přesvědčeného komunistu a čističe obce od ukrytých nacistů Chudíka, jeho soudruh Mareš je opravář aut a chce provozovat autodílnu a třetím králem je Karel Höger, který rozumí textilu a má uvést do provozu opuštěnou textilku. Ten však posléze právě proto, že není komunistou ve své úloze selže. Textilku zprovozní, ale začne si hrát na nového továrníka a s původním majitelem spřádá plány jak se vyhnout znárodnění podniku. Jelikož však mezitím vznikne v nově přejmenované obci na původní svůj název Potočná buňka KSČ je Högrovi tento plán překažen. Do obce přichází jak na žádost národního výboru, tak samo o sobě nové obyvatelstvo - zprvu po jednotlivcích. Máme zde nové textilní pracovníky, kované komunisty v čele s Antonií Hegerlíkovou (z níž jsem fakt nevěřil) nebo postavu poštovního oficiála v podání Smolíka. Zde mi bylo skutečně (hlavně za něj) smutno. Tento herec s velkým H, kterého mám zafixovaného jen jako herce charakterních rolí (počínaje Pánem Bohem) zde neskutečně trapně dojde ke konci snímku k poznání - co je být soudruhem a jak úžasná je KSČ.... Nesmíme zapomenou ani na neustálé utvrzování všech o tom, že nebýt Rudoarmějců nemohli by začít znovu budovat nový řád a pracovat pro svoji novou a čistější zemi...Rudá armija se svým bodrým a vždy dobře naladěným ale moudrým kapitánem (Soběslav Sejk) také jako zlatá niť protíná celý snímek. Tu se vždy objeví aby na poslední chvíli hrdině pomohla proti werevolfům, tu se kapitán zastaví jen na kus řeči aby pronesl nějaká ta slova podpory, tu aby poradil.... Aby to nebylo jen o propagandě, sledujem zde vznik nových manželství většinou mezi členy RG a dcerami nově příchozích. Otcové samozřejmě vida jak řádní a pracovití soudruzi jsou nikterak neváhají a sňatkům nebrání. Máme zde i pár dobrodružných scén, kdy nacisté schovávající se porůznu v obci (Vášová, Lukavský) organizuje mezi Německým obyvatelstvem sabotáže. Převádí se dobytek za hranice ČSR, nově příchozím se tráví dobytek či jinak škodí (to je dle skutečnosti a známé jsou i případy žhářství). Národnímu výboru dojde trpělivost a požádá Rudou armádu o odsun Němců. Ten proběhne a v Potočné a Oudolíčku zůstanou prakticky jen komančové a nakrátko Karel Höger jež je posléze místa ředitele textilky a zlatého dolu zbaven. Ke konci snímku se opět objeví kapitán Rudé armády aby se rozloučil. Rusové vidí, že zde jde vše jak na má, v úřadech jsou slušní lidé a tak jich zde není třeba. Jsme ujištěni, že kdykoliv bude třeba je tu Sovětský svaz a Rudá armáda aby nám pomohla. Nato Hegerlíková vypukla v pláč a já z ní už málem také. V závěru vidíme jak lid se loučí se slzami v očích s odjíždějícími bratry. Obrovské obrazy Lenina se Stalinem nejsou jen na okolních budovách ale i na vojenských autech odjíždějících osvoboditelů.... Po francouzáku Chudíka se Sejkem mi už bylo zle, to už ale naštěstí nastal KONEC. Tento film je takovým úvodním budovatelským filmem všech těch dalších, kdy už se znárodňovalo, plnil plán a honili tajní agenti... Bylo mi stydno a smutno, když jsem viděl jak naši slavní a vynijkající divadelní herci Smolík, Štěpánek atd... chtě nechtě se museli také omáchat a opatlat v tomto hrozném snímku. Nebo nemuseli ? () (méně) (více)

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Byť je Nástup natočen na barevný materiál, jedná se o velmi černobílý film. Závěrečnou rozlučku s Rudou armádou museli vidět kluci a holky z Hollywoodu vedeni Spielbergem a inspirovali se zde pro všemožné patetické scény, materiálu je zde zdostatek ještě na několik dalších dekád (to ještě zachráníme Ryanů!). Vávra zde hřešil na to, že agitky byly v kurzu, takže se do distribuce dostaly i ty nejhorší, k nimž bezesporu Nástup patří. Schematické postavy se pohybují v šablonovitém příběhu, jejich interakce jsou povětšinou nechtěnou parodií. Z plejády zvučných hereckých jmen vyčnívají pouze dvě. Chudík zde podal jeden z nejhorších výkonů své kariéry, jeho Bagár je šedivý, nezajímavý a nudný. Oproti tomu Štěpánek v malé roli exceluje a herecky nad ostatními výrazně ční. Jeho tajemník je brilantní studií zbabělosti, touhy zavděčit se, pocitu méněcennosti, potřeby přežít za každou cenu a ochoty kdykoliv a před kýmkoliv ohnout hřbet. Štěpánek sám by si zasloužil svých nejen pět, ale rovnou i klidně deset hvězdiček, ale vzhledem k tomu marasmu kolem jeho postavy toho nejsem schopna. Jen s úctou hledím, jaké úsilí byl ochoten věnovat kvalitě odvedené práce i pro ryze nezdařilý scénář, z nějž celkem logicky musel vzejít nezdařilý film. Jedna hvězdička navíc jen za Zdeňka Štěpánka. ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Otakar Vávra, typický oportunista, si po kategorickém odmítnutí mistrovského Čapkova Krakatitu (1948) posypal popel na hlavu a stal se načas poslušným beránkem komunistického stáda. Velkolepá filmová adaptace Řezáčova ideologického románu je vlastně "jenom" tragickým mementem doby, která se ve své jalové obludnosti nezastavila před ničím a před nikým. Tenhle brak nezachrání ani plejáda skvělých českých herců.... Průcha (hledící na továrnu): Pěkná. Jestli je uvnitř taková jako navrch, povídám pěkná. Doufám, že jí znárodníme. Hegerlíková: Náš táta by znárodňoval od rána do večera. Průcha: No a? Je ti to snad líto? Hegerlíková: Ne! Vždyť jsem celá ty! Já bych to znárodnila jedním vrzem, aby se to zas nějak nezvrtlo. Průcha: Jen nebuď tak horká. Tentokrát to nebude jako v osmnáctém. Soudruzi jsou ve vládě a na Klému je spolehnutí. A když dnes říká A, řekne zítra B a odříká jim tu abecedu až do Z. Záleží konkrétně na nás, jak rychle to půjde. Hegerlíková: Už tu máte stranu? Chudík: Kde ji mám vzít? Hegerlíková: Jaktože ne?! Už jste tady přece dost dlouho! Strana měla být vaší první starostí. Co si tu bez ní vůbec chcete počít? ()

Galerie (4)

Zajímavosti (3)

  • Točilo se v Perštejně, Kadani, Perninku, Smilově a Krásné Lípě. (sator)
  • Když se Otakar Vávra vydal do míst, kde vznikla kniha Václava Řezáče, zjistil, že lidé říkají něco jiného, než bylo zachyceno v příběhu. Když na to autora knihy upozornil, ten mu odvětil: „Já přeci nepíšu pro lidi, ale pro stranické sekretáře.“ (sator)

Reklama

Reklama