Režie:
Otakar VávraScénář:
Otakar VávraKamera:
Václav HanušHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Ladislav Chudík, Jaroslav Mareš, Karel Höger, Andrej Bagar, Jaroslav Průcha, Vlasta Fabianová, Antonie Hegerlíková, Jiří Plachý st., Jarmila Bechyňová (více)Obsahy(1)
Český film, natočený podle románu laureáta státní ceny Václava Řezáče, zachycuje první měsíce osidlování našeho pohraničí českým živlem. Nástup je oslavou tvořivé práce českého lidu, který začal budovat své pohraničí s bezpříkladnou houževnatostí i obětavostí. Pohraničí v té době bylo výhní, v níž se kalily tisícovky charakterů. Toto kalení charakterů v neustálých srážkách s odpůrnými živly německými i českými z řad reakce, je v Nástupu skvěle ukázáno v situacích, v nichž český člověk dokazoval své organisační schopnosti, sílu svého vlasteneckého vznícení, rozmach svého pracovního elánu. Film pochopitelně nevyčerpává všechny problémy, které jsou odkryty v románu, zachovává však důsledně jeho základní linii a patří k úspěšným dílům naší kinematografie. (Filmový přehled)
(více)Recenze (59)
Tento film splnil naprosto přesně to, co jsem od něj čekal. Nezardívající se komunistická propaganda, kde jen bolševici a strana jsou pravdou a vše ostatní je podlé a zákeřné. Navíc jsou k spatření dobré herecké výkony, ale i velmi toporné. Duch filmu je ale velmi nechutný. Přesídlování krušnohorského městečka. Všichni Němci, povětšinou tvrdě pracující lidé, jsou vesměs vyhnáni ze svých rodných míst a nahrazeny nadšenci, zlatokopy, flákači a lůzou. Krušné hory jsou příjemným místem, až na městečka a vesnice, neboť dlouhodobé působení českého komunistického živlu nepřidávalo nic na jejich krásách, spíše naopak. Beznadějná šeď a omšelá jsoucnost jsou toho důkazem. A tak přichází trojice kamarádů: Bagár (neuvěřitelně toporný Ladislav Chudík), komunista tělem i duší, který velí postupnému přebírání oblasti do rukou komunistů (byl to od nich neuvěřitelně chytrý tah k budoucímu převzetí moci), Antoš (Jaroslav Mareš), kterému je umožněno otevřít svojí autodílnu, a Trnec (dobrý Karl Höger), který z nízkých buržoazních pohnutek na osobní obohacení přebírá místní textilní továrnu. Naštěstí pro společnost je jeho poživačnosti zjednán konec a továrna spravedlivě zkonfiskována ve prospěch lidu (nebo alespoň jejich představitelů). Z Němců se musí zmínit fanaticky křičící nacistka Elsa Mangrová (Marie Vášová), neméně fanatický Prüll (Radovan Lukavský), bojacný tajemník Tietze (dobrý Zdeněk Štěpánek), podvraťácký pošťák Smola (Vladimír Řepa) a komunista Palme (Karol L. Zachar), který se nechal odsunout dobrovolně, aby mohl šířit myšlenky komunismu mezi popleteným německým lidem. Z nově příchozích pak Postava (Jiří Plachý), který hned dostal nejlepší statek a pozemek, mladý naivní Mareš (Vilém Besser), který byl hned vzat do předsednictva, poštmistr Brendl (František Smolík), který přišel na to, že komunismus je nejlepší volba a angažovaný dělník Dejmek (Jaroslav Průcha), jehož dcera Zdena (Antonie Hegerlíková) ukončila Bagárovu samotu. Proletáři všech zemí, spojte se, ostatní bijte, vyžeňte, či zabijte! Většinu lidu si pak podrobte strachem a pak pomalu bankrotujte, protože poživačnost a neschopnost vašich představitelů je neobyčejně nabobtnalá. ()
Rok vzniku a téma nenechá v divákovi pochybnost o tom, co uvidí. 1) Fakt, že soudruzi ve filmu cítí potřebu ospravedlňovat odsun sudetských Němců, svědčí o jejich nečistém svědomí. 2) Jediný film, který znám a který zobrazuje odchod Rudé armády v listopadu 1945, ukazuje loučení se sovětskými vojáky vskutku dojemně: Byli jste naše naděje a teď jste naše síla...Vy přece nemůžete odjet! ()
Budovatelský film vešel oprávněně do dějin jako synonymum pro kýč a odpad. Křečovité napodobování všeho sovětskoruského bez ohledu na skutečnou kvalitu, děje, souvislosti bylo dominantní součástí ohlupující první poloviny padesátých let. Atentát na historickou paměť lze považovat za společného jmenovatele tohoto hrůzného kýče. Svou hřivnu musel přinést i tak vynikající režisér jako Otakar Vávra. Umělec, který se tehdy blížil vrcholu své umělecké tvorby, ale i tady zkusil alespoň místy prosadit svou tvůrčí individualitu. Mimořádně kvalitní herecké obsazení, tak příznačné pro Vávrovy filmy, se uplatňuje i v tomto případě (debutující Štěpánková, Štěpánek, slovenští klasici Borodáčová, Zachar, Bagár a Chudík, Bechyňová, Fabiánová, Vášová, Hegerlíková, Höger, Smolík, Záhorský) však nemají co hrát a z čeho tvořit. Přesto se tu a tam bleskne na časy: vynikající postava prvorepublikového národně socialistického vlastence ve Smolíkově podání, skvělá Štěpánkova studie tajemníka Tietzeho, rvavá fanatická nacistka Elsa Magerová. Jsou to však jen faty morgány v pustině kýče, jehož vrcholem jsou scény se vševědoucími a všudypřítomnými sovětskými důstojníky. Pouť k vrbičkám - strnulá frázistická plakátovitost podprůměrné literární předlohy ani nic jiného neumožňovala - zůstává i dnes dokladem doby, v níž nebylo možno nekřivit charaktery těm, kteří přesto všechno chtěli žít , jednat a tvořit ne podle funkcionářských šablon, ale v duchu toho, co sami skutečně cítí, ve smyslu potřeby nitra, kterou v případě zdaru sdílí i divácká veřejnost a s ní i soudobá společnost. ()
Chudáci herci Smolík se Štěpánkem, těch mě bylo opravdu líto:-( U všech ostatních jesm to tak nějak bral.. Příkladně angažovaný film, zfilmován podle nemalé angažované předlohy..Co mě a kdo mě jinak na tomto ideologickém snímku, a snímku na podporu hospodárně splněného pětiletého plnánu zaujalo? Z herců to byly Smolík (poštovní oficiál Brendl), Štěpánek (tajamník Tietze) a a pak i německá fanatička Marie Vášová (Elsa Mangerová), z filmu jako takového pak především Hanušova kamera, jeho samotná barva a Srnkova hudba to bylo tak vše.. Na konci filmu kdy odjíždějí Sovětská vojska, jsem byl rád že film už končí:-) ()
Galerie (4)
Zajímavosti (3)
- Točilo se v Perštejně, Kadani, Perninku, Smilově a Krásné Lípě. (sator)
- Když se Otakar Vávra vydal do míst, kde vznikla kniha Václava Řezáče, zjistil, že lidé říkají něco jiného, než bylo zachyceno v příběhu. Když na to autora knihy upozornil, ten mu odvětil: „Já přeci nepíšu pro lidi, ale pro stranické sekretáře.“ (sator)
Na rovinu. Ta hvězda je za ty kulisy filmu ve kterých se odehrává a těmi je odsun německého obyvatelstva z pohraniční a za barvu. O odsunu však tento film rozhodně není! Tato politicko - propagandistická svíčková měla naprosto jasné cíle. Bodrým komunistům a práce lačných dobrodruhům ukazoval film, že jsou oblasti kde jej jich třeba a kde mohou být národu prospěšní. Problém s bydlením v těchto oblastech neexistoval. Národní výbor každému přidělil byt či dům po odsunutých Němcích (nebo před odsunem Němce z celého velkého domu stěsnal do jedné cimry) a hned bylo kde bydlet pro nové kolonizátory a osadníky. Nebo rovnou nabídl, ať si nově příchozí vybere svojí chalupu... Přesto přeze všechno se do vysídlených oblastí (a často od civilizace odříznutých) lidem moc stěhovat nechtělo a tak tam později strana posílala lidi spíše za trest. Je paradoxem, že řada nových hospodářů která před válku pracovala jako rolníci nan statcích bohatých sedláků si mohla nakrátko připadat jako vlastní pán. Měli v majetku statek či chalupu, pole, kravku... Paradoxně pak o to vše zase přišli při následné kolektivizaci a vzniku zemědělských družstev... Parta tří králů z v čele s chudákem Chudíkem přichází do obce Grünbach s MP40 na jednom rameni a rudou páskou RG na ruce druhé... Všichni nejsou komunisty, ale všichni mají nějaký zájem v obci. Máme zde přesvědčeného komunistu a čističe obce od ukrytých nacistů Chudíka, jeho soudruh Mareš je opravář aut a chce provozovat autodílnu a třetím králem je Karel Höger, který rozumí textilu a má uvést do provozu opuštěnou textilku. Ten však posléze právě proto, že není komunistou ve své úloze selže. Textilku zprovozní, ale začne si hrát na nového továrníka a s původním majitelem spřádá plány jak se vyhnout znárodnění podniku. Jelikož však mezitím vznikne v nově přejmenované obci na původní svůj název Potočná buňka KSČ je Högrovi tento plán překažen. Do obce přichází jak na žádost národního výboru, tak samo o sobě nové obyvatelstvo - zprvu po jednotlivcích. Máme zde nové textilní pracovníky, kované komunisty v čele s Antonií Hegerlíkovou (z níž jsem fakt nevěřil) nebo postavu poštovního oficiála v podání Smolíka. Zde mi bylo skutečně (hlavně za něj) smutno. Tento herec s velkým H, kterého mám zafixovaného jen jako herce charakterních rolí (počínaje Pánem Bohem) zde neskutečně trapně dojde ke konci snímku k poznání - co je být soudruhem a jak úžasná je KSČ.... Nesmíme zapomenou ani na neustálé utvrzování všech o tom, že nebýt Rudoarmějců nemohli by začít znovu budovat nový řád a pracovat pro svoji novou a čistější zemi...Rudá armija se svým bodrým a vždy dobře naladěným ale moudrým kapitánem (Soběslav Sejk) také jako zlatá niť protíná celý snímek. Tu se vždy objeví aby na poslední chvíli hrdině pomohla proti werevolfům, tu se kapitán zastaví jen na kus řeči aby pronesl nějaká ta slova podpory, tu aby poradil.... Aby to nebylo jen o propagandě, sledujem zde vznik nových manželství většinou mezi členy RG a dcerami nově příchozích. Otcové samozřejmě vida jak řádní a pracovití soudruzi jsou nikterak neváhají a sňatkům nebrání. Máme zde i pár dobrodružných scén, kdy nacisté schovávající se porůznu v obci (Vášová, Lukavský) organizuje mezi Německým obyvatelstvem sabotáže. Převádí se dobytek za hranice ČSR, nově příchozím se tráví dobytek či jinak škodí (to je dle skutečnosti a známé jsou i případy žhářství). Národnímu výboru dojde trpělivost a požádá Rudou armádu o odsun Němců. Ten proběhne a v Potočné a Oudolíčku zůstanou prakticky jen komančové a nakrátko Karel Höger jež je posléze místa ředitele textilky a zlatého dolu zbaven. Ke konci snímku se opět objeví kapitán Rudé armády aby se rozloučil. Rusové vidí, že zde jde vše jak na má, v úřadech jsou slušní lidé a tak jich zde není třeba. Jsme ujištěni, že kdykoliv bude třeba je tu Sovětský svaz a Rudá armáda aby nám pomohla. Nato Hegerlíková vypukla v pláč a já z ní už málem také. V závěru vidíme jak lid se loučí se slzami v očích s odjíždějícími bratry. Obrovské obrazy Lenina se Stalinem nejsou jen na okolních budovách ale i na vojenských autech odjíždějících osvoboditelů.... Po francouzáku Chudíka se Sejkem mi už bylo zle, to už ale naštěstí nastal KONEC. Tento film je takovým úvodním budovatelským filmem všech těch dalších, kdy už se znárodňovalo, plnil plán a honili tajní agenti... Bylo mi stydno a smutno, když jsem viděl jak naši slavní a vynijkající divadelní herci Smolík, Štěpánek atd... chtě nechtě se museli také omáchat a opatlat v tomto hrozném snímku. Nebo nemuseli ? () (méně) (více)