Táto, sežeň štěně!

Názory na hodnocení tohoto milého, hřejivého úsměvně komediálního filmu předčasně zesnulého talentovaného režiséra Milana Vošmíka odrážejí až pronikavě převrat v estetických názorech mezi starší a mladší generací. Zdá se navíc, že se jedná o gap, který je podmíněn i ideově a politicky. Je případné a pochopitelné, že pro mladší populační ročníky jednostranně podjatá výuka vnáší do vnímání poúnorového čtyřicetiletí černobílý jednostranný tón. Jen nesnadno se v takovém ovzduší naznačuje, že i tehdy kvetl normální život normálních lidí a že dokoce existovala celá dlouhá období nadějí a pocitů šťastně žitých šťastných životů. To všechno film, v němž Horníček ztělesnil ve vlastně nomenklaturní rodině typického představitele té doby sdílejícího právě popsané naděje a jistoty, obsahuje. Přitom se vylévá - jak to často v podobných případech bývá - dítě s vaničkou. Půvabná konfrontace dětského slohu nejstarší dcery - ve 13 letech dívky v tomto věku opravdu stále byly cítěním i mentalitou dětmi - a sugestivních sarkasticky sebeshazovačných reportáží horníčkovského redaktora MLADÉ FRONTY pak nezalouženě zaniká stejně tak jako představitel nejmladšího člena filmové rodiny. Žánrově film nesporně navazuje na HONZÍKOVU CESTU a svou metodou patřil již v době svého vzniku k starší, tradičnější vrstvě tehdejší dramatické tvorby pro děti a mládež. Ani za těchto okolností se mi nezdá, že by byl natolik anachronní a nepodařený, jak uvádějí někteří hodnotitelé tohoto fóra ve svých komentářích. Jsou-li na pochybnostech o věcnosti mých vývodů, nechť tuto veselou, odpočinkovou a přitom tak svěží veselohru srovnají s průměrem srovnatelné filmové výroby směřované k mladším generacím, v polistopadovém období. Záhy zjistí, že doma člověk skutečně není prorokem. (22.03.2008)

Je mi to moc líto, ale i po několika zhlédnutích nedokážu tento milý film hodnotit více hvězdičkami. Vošmikovy filmy mám rád a Miroslava Horníčka také. Nemůžu se však zbavit dojmu, že mu role tatínka tří dětí nějak nesedla. Nedokázal v ní rozvinout své komediální umění a popravdě řečeno mu to tato role ani neumožňovala. V tomto filmu zářil jen malý Milan. Děj se v podstatě vleče a nepřináší žádný propracovaný obsah ani promyšlené dialogy. Škoda přeškoda! (16.11.2018)

Film Táto, sežeň štěně! je jemná rodinná komedie. S kultivovaným nadhledem, nekomplikovanou zápletkou a s upřímnou radostí ze života. Lehce výchovný tón je střídán rozdíly generačních pohledů. Ze všeho září optimistická nálada a bezprostředně si užívá letního horského slunce. S odstupem času nepůsobí zápletka stejně silným a záživným dojmem, jako rarita doby a nostalgická vzpomínka na starodávnou černobílou televizi je film příjemným zpestřením a odpočinkem v moderní uspěchané době. Příběh zdobí laskavost a citlivě zábavný nadhled. Občas pokárá, někdy výchovně káže a často se hlasitě a upřímně směje. Působí na mládež hrou a roztaženou náručí pochopení. Hlavní postavou příběhu je poctivý redaktor Hlavsa (velmi dobrý Miroslav Horníček), který svědomitě pracuje a tolerantně vychovává. Jeho hra na sílu rozpoutává intenzivnější výchovný políček snaživého humoristy. A děti mohou rozpoznávat psí plemena. Hlavní ženskou postavou je babička (dobrá Jiřina Šejbalová), která s nedůvěrou pohlíží na extravagantní pokrok vnoučat i rozporuplné výchovné snahy jejich otce. Nejvýraznější dětskou postavou je Hlavsův zvídavý a zkoumající syn Franta (velmi zajímavý Zdeněk Deyl), pozadu nezůstává jeho mladší neposedný bráška Milan (zajímavý Rudolf Řepík) a jejich starší a zdánlivě rozumnější sestra Olga (příjemná Zuzana Ondrouchová). Z dalších rolí: Hlavsův náročnější nadřízený a šéfredaktor novin (příjemný Jaroslav Marvan), dobrácký venkovský soused Holina (zajímavý Čestmír Řanda st.), jeho ochotný syn Honza (sympatický Karel Smyczek), rozhořčený dobromyslný hajný Jakoubek (příjemný Vlastimil Brodský), či vesnický praporčík VB Karel (Milan Neděla). Je to lehká rodinná komedie s nadhledem i zajímavým pokusem kontrastů. I když se na filmu již projevil vliv času, jde o stále dostačující nenáročnou zábavu. (15.03.2017)

Naprostý souhlas se “Sportovcem!”Tedy lepšï než 101 dalmatinů a podobné kraviny. Ukázka dětství v socialismu. No a co!  Co jsme měli dělat, když jsme v té době žili? Na ten film si dobře pamatuji, v roce 65 mi bylo deset a moc se mi to líbilo a kamarádům také. Dnes to beru jako okénko do historie a ràd se podívám, jak se tehdy lidé oblékali, jaké jezdily tramvaje a autobusy, jak vypadali esenbáci / ještě hubený Neděla/ jak vypadala vesnice a jak suveréně hrála babičku skvělá paní Šejbalová a tatínka mladý pan Horníček i další. Za mě palec nahoru. Čest! (20.07.2022)

Komedie pro celou rodinu názorně ukazuje, jak se v šedesátých letech minulého století obtížně za vzkvétajícího socialismu shánělo štěně. Malý capart si usmyslí psa a jeho horlivý tatínek využije všech dostupných prostředků, jak svému synkovi udělat radost. Obvolává Zverex (to je poměrně památná scéna) nebo reaguje na inzeráty s prodejem psů, případně je ve hře ještě pohraniční stráž. Tu má pro změnu "očekovanou" malý klučina, který neváhá roztomilé štěně odcizit, a pak se pod rouškou odhalení velmi autenticky strachuje. Několik scén je zapamatovatelných zásluhou Miroslava Horníčka, který roli tatínka zvládl uvěřitelně a mile. Komedie není příliš zatížena dobou anebo se tomu úspěšně vyhýbá. Neznamená to však, že by i bez nízké politické angažovanosti zvládla vše na jedničku. Především se film motá v kruhu a zdaleka není tak zábavný, jak by chtěl být. Je na něm znát, že opravdu vznikl v době, která je ve své naivitě poměrně prostinká. K problémům se přistupuje, mnoho jich ve filmu není, s lehkostí a z filmu je cítit neutuchající elán, který v kontextu s dnešní dobou vyznívá hodně archaicky. Nejinak je to s celým pojetím filmu. Archaičnost v každém záběru s dějovou roztahaností téhož navíc. Nutno připočíst i chabou vizuální stránku s poctivě vybledlými barvami a pofidérním zvukem, zralým na remaster. Film má v podstatě nulové vyústění, které vlastně končí chlapcovou radostí, že po úsilí všech si může konečně domů odvést svého psa. Zesnulý Milan Vošmik natočil celou řadu filmů pro děti, z nichž tenhle patří k těm nejznámějším. Režijní přístup s celkem neprotěžovaným Horníčkem nebyly nejhorší atributy filmu, ale u dětského diváka to jako celek dnes obstojí horko těžko. Ten zaručeně sáhne po moderním, technicky zdatném a hlavně nesrovnatelně atraktivnějším animáku. 40% (28.05.2014)