Táto, sežeň štěně!

Sympaticka ceskoslovenska komedia zo 60. rokov minuleho storocia. Reziser Mylan Vosmyk /Vstup zakazan/ sa ukazal ako schopny reziser, Myroslav Hornicek / Byl jednou jeden Kral, Kam Cert nemuze/ to dobre taha a Jirina Sejbalova /Svetaci/ bola proste genialna herecka. Ovsem na najlepsie filmy cs kinematografie 60. rokov /Kladivo na Carodejnice, Spalovac Mrtvol, Skrivanci na Niti/ to stale nema, aj ked do znesitelneho sympatickeho priemeru film podla mna patri : 69 % (01.08.2015)

Naprostý souhlas se “Sportovcem!”Tedy lepšï než 101 dalmatinů a podobné kraviny. Ukázka dětství v socialismu. No a co!  Co jsme měli dělat, když jsme v té době žili? Na ten film si dobře pamatuji, v roce 65 mi bylo deset a moc se mi to líbilo a kamarádům také. Dnes to beru jako okénko do historie a ràd se podívám, jak se tehdy lidé oblékali, jaké jezdily tramvaje a autobusy, jak vypadali esenbáci / ještě hubený Neděla/ jak vypadala vesnice a jak suveréně hrála babičku skvělá paní Šejbalová a tatínka mladý pan Horníček i další. Za mě palec nahoru. Čest! (20.07.2022)

Nejkrásnější okamžik v životě jsem zažil během sledování komedie Táto, sežeň stěně. Dodnes si ho naprosto přesně vybavuji. Je mi 10 let, sedím v obyváku, mamka vedle mě a plete svetr. "Mami, když nemůžu mít bratříčka, tak aspoň takovýho malýho pejska. Slibuju, že ho budu každej den venčit, že se o něj budu starat." - "Ale to by tě za chvíli omrzelo. neměl bys na to čas." - "Ale mamí! Slibuju, že se o něj budu starat." - "No škoda, já myslela, že nám budeš pomáhat s tvým novým bratříčkem..." Tak to byl okamžik, kdy jsem se dozvěděl, že se mi splnil 10 let starý sen. (24.11.2008)

Námět Jana Rysky obohatili o své příhody se čtyřnožci i Milan Vošmik a Miroslav Horníček. A ve finále se nejedná o žádného nereprezentativního bastarda, ale o úsměvnou komedii ("Tatínek a maminka se o nás starají, z čehož nejvíce babička."), která není zbytečně natahovaná, dokáže vystihnout práci v redakci, navodit venkovskou pohodu a nadsázkou přiblížit touhu všech malých i velkých pejskařů. "Kotě je kotě a pes je pes." (02.03.2010)

Komedie pro celou rodinu názorně ukazuje, jak se v šedesátých letech minulého století obtížně za vzkvétajícího socialismu shánělo štěně. Malý capart si usmyslí psa a jeho horlivý tatínek využije všech dostupných prostředků, jak svému synkovi udělat radost. Obvolává Zverex (to je poměrně památná scéna) nebo reaguje na inzeráty s prodejem psů, případně je ve hře ještě pohraniční stráž. Tu má pro změnu "očekovanou" malý klučina, který neváhá roztomilé štěně odcizit, a pak se pod rouškou odhalení velmi autenticky strachuje. Několik scén je zapamatovatelných zásluhou Miroslava Horníčka, který roli tatínka zvládl uvěřitelně a mile. Komedie není příliš zatížena dobou anebo se tomu úspěšně vyhýbá. Neznamená to však, že by i bez nízké politické angažovanosti zvládla vše na jedničku. Především se film motá v kruhu a zdaleka není tak zábavný, jak by chtěl být. Je na něm znát, že opravdu vznikl v době, která je ve své naivitě poměrně prostinká. K problémům se přistupuje, mnoho jich ve filmu není, s lehkostí a z filmu je cítit neutuchající elán, který v kontextu s dnešní dobou vyznívá hodně archaicky. Nejinak je to s celým pojetím filmu. Archaičnost v každém záběru s dějovou roztahaností téhož navíc. Nutno připočíst i chabou vizuální stránku s poctivě vybledlými barvami a pofidérním zvukem, zralým na remaster. Film má v podstatě nulové vyústění, které vlastně končí chlapcovou radostí, že po úsilí všech si může konečně domů odvést svého psa. Zesnulý Milan Vošmik natočil celou řadu filmů pro děti, z nichž tenhle patří k těm nejznámějším. Režijní přístup s celkem neprotěžovaným Horníčkem nebyly nejhorší atributy filmu, ale u dětského diváka to jako celek dnes obstojí horko těžko. Ten zaručeně sáhne po moderním, technicky zdatném a hlavně nesrovnatelně atraktivnějším animáku. 40% (28.05.2014)