Hry a sny

Dětský povídkový film Hry a sny je složen ze dvou částí: z původní filmové povídky Malá vánoční a z později literárně zpracované miniatury Milenci z bedny. První povídka kouzelným způsobem sleduje peripetie předškoláka, který se ztratil před štědrým večerem. Prochází městem a potkává nejrůznější lidské typy. Maličký Michal Staninec bezbranně koulí očima a nechává se strhnout okolnostmi docela roztomile. Bohužel druhá povídka příliš tlačí na pilu a na příběhu dvou dětí zobrazuje všechny myslitelné nešvary tehdejší společnosti. Na dnešní poměry jsou dialogy vkládané do úst dětem příliš cynické, archaické až škodlivé. A pranic na tom nemění skutečnost, že se na povídce kreativně podílel Miloš Nesvadba. (27.12.2022)

Malou vánoční povídku jsem kdysi dostal pod stromeček, a ještě jí mám schovanou. Prostým nahlédnutím jsem zjistil, že text je méně sentimentální než film, ale je možné, že ten sentiment je do filmu vnášen divákem, který je prostě ovlivněn roztomilým zjevem malého dítka, což při četbě odpadá. Počítám, že podobné to bude i u Milenců z bedny, které jsem nečetl. Jinak je to příběh poetický, opravdu kapku pohádkový, ale též silně pamětnický, jednak dnes asi zdlouhavý, jednak při pohledu na tehdejší reálie,vypadá tento příběh jako příběh z jiného světa (což ale možná posiluje jeho pohádkovost). Konec konců tu pohádkovost evokuje i zpracování základní zápletky - tedy putování ztracených dětí velkoměstem. Zde je to traktováno jako pohádka a idyla, dnes by to jistě bylo zpracováno jako drama či thriller. Už jen ta představa, že zbloudilé dítě může takto putovat v relativním bezpečí, je dnes motiv naprosto pohádkový. (03.02.2013)

Velmi poetické nadčasové Aškenazyho texty Malá vánoční povídka a Milenci z bedny (oba považuji za nestárnoucí literární klenoty) našly filmové ztvárnění, které duchu Aškenazyho textů odpovídá, i když třeba dvojice Kadár - Klos (s ohledem na to, jak o něco později zpracovali Aškenazyho předlohu v Tam na konečné) by film udělal ještě o něco niternější. Výborní jsou herečtí předtavitelé dospělých rolí (L. Pešek, E. Kohout, S. Neumann, F. Vnouček), jejichž výkony doplňují bezprostřední výkony dětských představitelů o duch nestárnoucí fantazie zralého (ve fázi spíš už stárnoucí) života (směrem k cirkusu), v mladším vydání pak Miloše Nesvadby, který tu hraje fakticky sám sebe. Nesmírná škoda, že snímek se skoro nedá vidět. Předkládá svět dětství mých rodičů na přelomu 50. a 60. let, který ale ještě koncem 70. let v tom mém nezmizel a ovlivňoval ho (a dnes se rád k němu vracím). (23.06.2010)

O existenci filmu, který obsahuje mou v dětství oblíbenou Aškenazyho Malou vánoční povídku jsem neměla tušení. Ještě, že na ČSFD existují různé vyhledávací pomůcky a díky tomu jsem pod tagem Štědrý večer toto roztomilé dílko objevila. Z té první štědrovečerní povídky na mě dýchla kouzelná atmosféra vánoční zasněžené Prahy, kterou procházel klučina, hledající cestu domů. Naštěstí s tím hledáním zase tak nespěchal a mohla jsem si spolu s ním toho toulání ztemnělými starobylými uličkami patřičně užít. Druhá povídka o dětech z bedny je taky dobrá zábava, ale to vánoční toulání se mi líbilo víc. Oběma povídkám vládnou dobré herecké výkony dětských i dospělých herců a myslím si, že by si toho filmu užili malí i velcí, kdyby se ho snad rozhodla zařadit některá naše TV. (30.12.2016)

Milan Vošmik mě svou tvorbou (až na Zlé pondělí) nikdy tolik neoslovil jako filmy Karla Kachyni, ale Vošmikova práce s dětskými (ne)herci dosahovala též velmi pozoruhodných výsledků. Komu jsou věnováni Hry a sny? Dětem, které dokážou vidět svět kolem sebe jinýma očima, dokážou u her zapojit obrovskou fantazii, ale i dospělým, kteří se ve svém okolí s dětmi setkávají a teprve s odstupem času si víc uvědomují výjimečnost těch zašlých dětských let. DĚTSTVÍ... výjimečné jako okamžik, když se rozsvítí to vánoční náměstí... doba, kdy za křídou namalovaným oknem s kytkami na dřevěné zdi vidíme opravdu okno s kytkami a ne pohou kresbu křídou... kdy vlastně stačí obléknout kostým, vidět pár obrázků a slyšet zpěv z gramofonu, abychom se na pár minut ocitli v nějaké exotické krajině. V rámci společensky rozporuplného období 50. let natočil Vošmik určitě jeden z nejpovedenějších snímků pro děti a mládež, s nebývale civilními dětskými výkony, bez jakékoliv ideologické myšlenky, byť černobílá stylizace s loudavějším tempem byla na mě coby současného diváka v obou povídkách možná až trošku moc líně loudavá... 70% (28.12.2020)