Reklama

Reklama

Agent W4C je muž s ocelovými nervy a neobyčejným postřehem, který naráz myslí a jedná. Setkáváme se s ním v okamžiku, kdy ho rozkaz Velkého šéfa vytrhuje z vysokohorské idyly, ozvláštněné jen tmavovlasou kráskou a krátkou přestřelkou s nepřátelskými špióny. To vše musí W4C opustit a vydat se do neznámého města Prahy, aby tam „bestiálně krásné“ agentce Alici předal tajný plán na vojenské využití Venuše. Na likvidaci největšího agenta světa, velkého svůdce, sympaťáka a hrdiny však nakonec stačí bezelstně pečlivý obyčejný český účetní Foustka se svým psem Pajdou... Režisér Václav Vorlíček natočil tuto parodii na filmy se špionážní tematikou podle scénáře Oldřicha Daňka v roce 1967. V hlavních rolích diváky potěší Jiří Sovák, Jan Kačer, Květa Fialová, Jan Libíček a další. (Česká televize)

(více)

Recenze (214)

viperblade 

všechny recenze uživatele

Dokonalá parodie na bondovky a špionážní filmy se skvělým obsazením (Sovák zkrátka uměl) a hlavně parádním scénářem. Hlavně kvůli tomu dávám plný počet, protože poslouchat takové skvělé hlášky a vypointované vtipy (scéna se svícnem) to zkrátka lahodí uchu a zároveň je vám smutno, že něco takové dneska už (asi) nikdo nenapíše. 90 %. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Neviděl jsem žádnou klasickou Bondovku (ostatně, z pohledu dobového kontextu: kolik našich diváků tenkrát v roce 1967 ano, že jo?), nepatří mezi mé vyhledávané filmy – Agent W4C coby československá obdoba mne už dlouho velice zajímal a fascinoval, jak byl za hranicemi úspěšný. Nemusím moc ani Jana Kačera – i když je to hlavně tím, v jakých pro mě nezajímavých intelektuálních filmech Schorma, Bočana a spol. tenkrát hrával – zde mne naopak velice bavilo sledovat jeho počínání v roli západního (francouzského) agenta zapojeného do mezinárodní špionáže napříč socialistickým Československem. Kačer to skutečně zvládl s gracií, ani Květa Fialová nepostrádala svým typickým šarmem, Jiřímu Sovákovi v době svého vrcholu velice sedla postava typického "malého českého" úředníčka v roli amatérského špiona. Snímek na mne od počátku dýchal neskutečnou propracovaností scén skrze kameru, nasmínání scény (třeba v nočních ulicích), hudbu (přidávám se k těm, který zde chválí úžasnou titulní písničku v podání nedoceněné Judity Čeřovské). Ten snímek chvílemi dost vypadá, jakoby šlo o velice vážné (kontra)špionážní drama na pozadí období studené války, o to více coby lahůdky zapůsobí pravidelně se objevující, někdy až minimalistické gagy, různé drobné vtípky i pořádně rozjeté groteskní a přímo parodické scény. Měl jsem pocit, že většina tvorby Václava Vorlíčka, ať už komedie, pohádky klasické i moderní, sci-fi,..., je neustálým omíláním v TV hodně profláklá a nemůže už přinést nic nového, a ejhle! Navíc obrovským překvapením je značný podíl scenáristy Oldřicha Daňka, zaměřeného více na různé historické a komorní hříčky, který si tímto počinem doslova zaexperimentoval, a to znamenitě! Občas film sice přejde do stěží uvěřitelných momentů (Sovákova plavba po záměně plavců pomocí posunu elektrického drátu už byla trochu na hraně), ale jako celek určitě velká spokojenost. (75%) (Československá filmová výzva) ()

Reklama

topi 

všechny recenze uživatele

Václav Vorlíček tentokrát vyměnil scénáristu Miloše Macourka za Oldřicha Daňka, který byl specialista nejvíce na historická témata, ale ten se rozhodně nebál pořádně zaexperimentovat. Vznikla tak ohromná parodie na špionážní filmy, které se jen tak něco nevyrovná. S jakou lehkostí a grácií je každá scéna natočena je grandiózní! To samé platí o hudbě, to je dokonalost sama a s dějem neuvěřitelně souzní. Tenhle film je totální klasika ve svém žánru, plná velikých hereckých es, včetně psího zástupce. Nic bych za to nedal, že se tento roztomilý psík objevil o rok později u pánů ze Čtyřky v Bartolomějské, konkrétně u inspektora Mrázka, jako chytrý pejsek Koki. ()

cariada 

všechny recenze uživatele

Parodie na špionážní filmy. Velice zábavné J.Sovák jako domělý agent a jedna slámka ,která obsahuje tajné dokumenty či co to bylo. Co stojí za zmínku kdy je omylem pan Foustka (J.Sovák) považován za plavce a je nucem plavat závod ,ale jelikož je ve vodě zařízení do kterého má jít proud. A tak ho ono zařízení zachytí a on suveréně vyhraje (naštěstí jeho pes překousne kabel a zařízení je bez proudu) ,ale pak se objeví ve vodě slámka ,a spousta lidi-agentů tam pro ní skočí a vzápětí někdo spojí onen kabel a všichni jsou mrtvý. ()

lamps 

všechny recenze uživatele

Kdyby si tento námět vzal do parády Oldřich Lipský, byla by výsledná podoba ještě mnohem zajímavější. Ale i Václav Vorlíček je bezpochyby výborný režisér a jeho pohled na bondovské parodie je stejně bláznivý a roztomilý, jako hlavní postava účetního Foustky, který je opravdu špión, byť mu to nikdy nechce věřit. Slibně rozjetý příběh se sice na půli cesty trochu zasekne, ale díky všudypřítomnému humoru, povedeným narážkám a především vyvrcholení v plaveckém bazénu se jedná pořád o vydatnou porci zábavy, na jakou se nikdo jiný než my prostě nezmůže. ()

Galerie (11)

Zajímavosti (24)

  • Vtipná hláška "Von tam snad dokonce přímo zuří" nebola v scenári, ale vznikla z improvizácie Jiřího Sováka (Foustka). (Raccoon.city)
  • Jiří Sovák (pan Foustka) vzpomínal, že pes se "podle scénáře jmenoval Pepa. Produkce nemohla dlouho psa sehnat, nakonec ho přivedli z psího cirkusu. Že je prý cvičený, a že tu roli tedy bude hrát. Mé pozornosti ale neušlo, že pořád kouká vytřeštěně po svém pánovi. Povídám: 'K čemu je mi cirkusový pes? Copak bude dělat kotrmelce nebo chodit po zadních? Pro film potřebuju, aby byl u mě, aby zůstal, když je klapka, aby poslouchal mě.' Majitel psa, cirkusák, se bránil, tušil nepříjemnosti. Do kapes mi trvale cpal syrová játra určená psovi, kterému jsem se tím měl zalíbit. Byl jsem krvavěj, smrděl jsem... Záhy jsem zjistil, proč z produkce naléhají: za toho psa už zaplatili nemalou částku. A celý psí cirkus kvůli téhle roli stál. A pak - prý už je podepsaná smlouva. Překvapeně povídám: 'Kdo ji podepsal? Ten pes? Majitel mě nezajímá, dělám film se psem!' Měl jsem pravdu. Po dnu a půl přišla stopka. Dál to prostě nešlo. Pes nebyl - vyjma kotrmelců - ničeho schopen. Vygumovaná osobnost. Konstruktivně jsem navrhl: 'Podívejte, takhle vybírat psa je blbost. Udělejte psí sympozium, přiveďte na něj nějaký adepty a ať si pejsci vyberou mě. Vždyť i psi mají určitý vkus - a tady jde o hodně, měli bychom proto přistupovat k problému vážně. Pes s osobností přece také inklinuje jen k někomu, ať má tedy možnost výběru.' Udělali, jak jsem řekl, a mezi uchazeči se objevila i malá fenka. Jmenovala se Pajda. Drobná, rozverná, s černým monoklem u oka. (...) Během deseti minut z nás byli kamarádi. Pajda uměla moc věcí. Hned v prvních minutách mi její majitel (byl do ní zamilovaný, koupil ji od jednoho člověka, který ji šel právě utratit, za deset korun) povídá: 'Zašeptejte: Čepička.' Zašeptal jsem: 'Čepička.' V tu ránu Pajda přiběhla, bafla, ňafla a už držela klobouk v zubech. Povídám: 'Zůstaň!' Zůstala. Vybrala si mě sama. Točil jsem s ní a štáb nevěřil svým očím, jak nám to krásně vychází. (...) Nechal jsem Pajdinku hrát, přizpůsoboval jsem se. Nejen v akci, také ve slovech. Text jsem si brumlal jen tak pod vousy, vlastně pod krásný velký knír, který tahle postava měla předepsaný. Domluvil jsem vše zřetelně až při postsynchronech, při natáčení jsem vypadal spíš jako břichomluvec. Pajda poslouchala, a tak vznikl dojem, že jsme ohromně secvičení, zatímco to byla čistá improvizace." (NIRO)
  • Medzi Jiřím Sovákom a Janom Kačerom vládla počas filmovania napätá atmosféra. Sovák sa totiž s dešpektom vyjadroval o komediálnych schopnostiach Kačera. (dyfur)

Reklama

Reklama