Posedlost

Posedlost je exemplárním příkladem zrodu neorealistického proudu, jenž razantně rozvířil poněkud skomírající italskou kinematografii. Jako protiklad k snobským příběhům z exkluzivních prostředí nastolil zájem o svízelnou realitu včetně veškerých negativ s ní souvisejících. Sociální problémy (nespravedlnost) začínají hrát výraznou roli a strohé dokumentární snímání jen zveličuje razantnost a palčivost poválečné italské společnosti. V Posedlosti, která vznikala ještě za fašistické diktatury, jsou základní neorealistické rysy (hlavně symbióza exteriérů s konáním postav) kombinovány s psychologickým dramatem milostného trojlístku. Visconti umně a novátorsky pracuje s výrazovými prostředky (hra mimiky, rafinované osvětlení..), díky čemuž si Ossessione i po šedesáti letech udržuje výsadní postavení ve světové kinematografii. (10.10.2005)

Výborná ukázka toho, jak je možné zachytit realismus Itálie v době druhé světové války. Místy se člověk diví, že tohle ve fašistické Itálii vůbec mohlo být natočeno, protože to není hezký obrázek silné země. Naopak, jako kdyby země byla slabá a stejně tak jsou slabé postavy, které zde vystupují. To vede k tomu, že jsou obětí vlastní slabosti. (17.09.2014)

Na to, čo sa vo filme a v hlavách a srdciach postáv odohráva, je Posadnutosť príliš chladná a odťažitá. Čo by nebolo od veci, ak by sa nejednalo o film taliansky. Padne zopár faciek, ale aj tie pôsobia ako nacvičené facky hercov a talianski milenci tu ani nehádžu po sebe riad, čo je proste v tejto časti zemegule nepravdepodobné. Román som nečítal a ani som si už nepamätal tento omletý príbeh (Jacka a Anjelicu som videl cca 20 rokov dozadu), takže dejové zvraty boli pre mňa dejovými zvratmi. Som zvedavý na ďalšie verzie a k tomu záveru len toľko, že za prvé by mi asi aj v románe vadil ako vykonštruovaný a Visconti tu z hlavných postáv urobil jednoducho nepozorných debilov. (12.10.2015)

Tento film bol natočený na motívy knihy Jamesa M. Caina z roku 1934 Poštár vždy zvoní dvakrát. Dej tejto knihy o milostnom trojuholníku sa stal hitom medzi režisérmi nakoľko v roku 1939 natočili Francúzi pod názvom knihy, potom Taliani v roku 1943 ako Posadnutosť (nezískali práva a tak si z knihy zobrali len zápletku), v roku 1946 a 1981 Američania pod názvom Poštár vždy zvoní dvakrát. Talianska verzia nám podáva fascinujúci pohľad na fašistické Taliansko a život ľudí pod vládou Mussoliniho. Film bol natočený v roku 1943 a bol zakázaný, do kín sa dostal až po vojne. Neočakávajte od tohto filmu, ktorý bol vyrobený v dobe 2. svetovej vojny, že to bude nejaká konkrétna štúdia života počas vojny v Taliansku. Ale poukazuje na pouličné scény, životný štýl, znepokojúco odhaľuje chudobu vplyvom vojny, kriminalitu ale aj veľmi odvážne je znázorňovaná sexualita ale aj náznaky homosexuality. (19.04.2016)

S neorealismem asi nikdy nebudeme kamarádi - a i tento snímek je toho důkazem. Věřím, že minimálně ty 4* si Posedlost zaslouží - já však bohužel musím sáhnout po nižším hodnocení, jelikož jsem se větší část filmu opravdu celkem nudila a na osudech postav mi nijak zvlášť nezáleželo - což je samozřejmě špatně. Pěkný konec na mém hodnocení bohužel příliš nezmění. (silné 3*, leč víc opravdu nelze) (24.10.2006)