Gerry

Geniální. Rozehrát něco takového vyžaduje obří dávku invence (aby to fungovalo) a hlavně odvahy (aby se to vůbec uskutečnilo). Jediná věc, jediný záchytný bod, o který se můžeme opřít, je nám sdělen už v samotném názvu filmu. Jeden, jehož jméno je Garry, a ten druhý Garry se vydávají na cestu pouští. Bez zjevné příčiny, bez zjevného cíle (když pomineme prvotní informaci o nějakém turistickém bodu, která je v celkovém vyznění beztak redundantní - dvojice totiž záhy z pomyslné stezky dobrovolně schází) se hrdinové dostávají hluboko do pouště. Je to až jakési osudové pnutí, se kterým dvojice hlavních protagonistů opouští vyšlapanou stezku a běží tak vstříc širé poušti. Fascinující a zároveň smrtelně krutá nekonečná pouštní krajina poskytuje Van Santovi přímo ideální prostor pro uhrančivé záběry přírodního univerza se dvěma „vetřelci“ předem odsouzenými svému osudu, aby se následně zaměřil na tváře dotyčných a dal ještě jednou vyniknout prostoru v kontrastu s jejich bezradností. Relativnost celku a detailu je zvýrazněna záběry s obtížně identifikovatelnou a z celku vyjmutou částí (dalo by se říct detailem) krajiny, ve které se někde v dáli vynořuje některý z hrdinů ze všech stran svíraný pouští. Především ale Van Sant předvádí skvostnou prostorovou ekvilibristiku, kdy každý záběr, ať je jakkoli dlouhý, působí dokonalým dojmem. Rozvržení každé scény je naplánováno s chirurgickou přesností a celkový sled záběrů působí až halucinogenním dojmem. Pnutí, které vytváří absence vnější dějové linky, je cítit v každém záběru a s postupujícím časem stále přibírá na intenzitě. Minimalistický hudební podkres výborně doplňuje vizuální stránku a celkově koresponduje s vnitřním vývojem dvojice hrdinů. Výsledný pocit podobný deliriu se tak na diváka přenáší s maximální možnou intenzitou. (17.06.2010)

Krásný přírodopisný dokument... kecám, je to dobrodružný film s prima tipem na zátěžák, při kterém si pročistíte hlavu: "Na místo startu se dopravíme autem, dál se jde pěšky, s sebou jen festovní boty a dobrou náladu"... nebo je to možná snímek filozofický - kdo jsme a kam směřujeme, či něco z fyziologie - jak dlouho vydržíme bez vody... a možná lekce z geografie - orientace v terénu... a ze zoologie - přes páření zvěře... psychologie - umění přehodnotit své hranice... ale najde se něco i ze soudku humoristického: "Jak se ti líbí vejlet?" Jedno je mně jasné - přes celé spektrum žánrů jsem neviděla přirozenějších, těžce relaxačních sto minut na téma: "Ó smrti, jak zlomyslná dokážeš být". (20.02.2014)

Je fascinující, že ten film vzniknul, protože van Sant poprvé v životě zkusil hrát počítačové hry a fascinovala ho kamera v nich. Občas jeho intuitivní talent oceňuju (i když jsem přesvědčený, že je to dost hloupý člověk), tady jde ale primárně o tápání s několika krásnými záběry a uhrančivými okamžiky, ale hlavně banální a povrchní uměníčko. Z trilogie o smrti mě naprosto dostal prostřední Slon, u ostatního se spíš nudím. Prostě si myslím, že za padesát let od Godota se šlo dostat aspoň o krůček dál než na tuhle upachtěnou tisící metaforu života coby absurdní cesty. Možná kdybych měl jinou náladu... Možná kdybych to viděl v kině... Kdo ví. 55 % (20.10.2017)

Viem to okomentovať dvomi, vlastne štyrmi, slovami: Videl som, nepochopil som. Viac o tom neviem napísať. Dvaja priatelia putujú nehostinnou púšťou. Ich surrealistická cesta sa však zmení na boj o prežitie keď sa cestou naspäť stratia. Príroda tu bola neskutočne nádherná. Kaňony a prérie boli úžasné. Aj Tarkovský by im závidel ten naturalizmus. Jediné čo mi nesmierne prekážalo boli tie dlhé zábery. Nie som milovníkom rýchleho epileptického strihu dnešných komerčných filmov, mám radšej dobre odvedený dlhý záber. Ale všetko zase netreba preháňať. Zábery ktoré mali dobre že nie 5 minút ma nebavili. To sa nedá udržať v pozore, hlavne keď sa tam celí čas iba tak prechádzali. (27.06.2014)

Ja chápem, že zábery na pomalé, tiché a úmorné putovanie púšťou tu boli v každej scéne zobrazované nie pár sekúnd, aby sme sa náhodou neprestali baviť, ale rovno pár minút, z dôvodu snahy o navodenie pocitu, že aj divák sa tam trápi s nimi. Ale na mňa to nefungovalo. Nemal som pot na chrbte, slnko v tvári, sucho v ústach, ani piesok v topánkach. Zaujímavé, že scény pohybu mrakov boli naopak zrýchlené. Asi pre efekt, ale aký? Podľa mňa to do zvyšku formálnej stránky filmu nezapadalo. Ako ukážka ubiehajúceho času povedzme, no nemyslím si, že to bolo potrebné. Ku koncu sa však začali vyskytovať momenty, v ktorých nebolo isté, či vidíme fatamorgánu, alebo reálne scenérie, čo ma celkom zaujalo. Ale to je asi tak všetko, inak dosť vyčerpávajúci zážitok. A to v odlišnom slova zmysle, ako to asi mohol myslieť režisér. Jednoducho povedané - nuda. (10.06.2015)