Polytechnika

Dosti hutné, silné téma. Bylo mi během sledování těžko. Přijde mi, že mohlo být téma vyváženo nějakým polehčujícím motivem. Nějakou světlou nadějí, aby to bylo dílo univerzálního charakteru a poselství. Proto hodnotím průměrně. Zfilmované jako dokument to bylo kvalitně, jen tomu chyběla křehká pocta duším, kterým byl film věnován. Třeba barevný závěr v podobě letících motýlů, ptáků. Letadlo plachtící skrze mraky. Něco takového (ve spojistosti s ženami, studentkami inženýrství, oběťmi antifeministického fanatika). (18.08.2017)

Chápu, že pro některé lidi, to může být málo dramatické a senzacechtivé, ale mě toto černobílé, komorní a odosobněné podání jednoho masakru odehrávající se na akademické půdě montrealské Polytechniky zasáhlo o to víc silněji, čím méně tvůrci tlačili na strunu zbytečného patosu. Zajímavá kamera, napůl dokumentární styl, chvílemi skutečně mrazivá atmosféra, citlivé herecké výkony herců, to vše ve francoužštině - nebýt trochu natáhlého úvodu, dala bych za pět...A nemůžu si pomoci, ale ještě teď když to píšu, cítím opravdovou nenávist k útočníkovi. (12.03.2013)

Horor ze života vyprávěný pohledem vraha, svědka a přeživší. Montreal 1989, ukřivděný student nenávidící nespravedlnost skrytou uvnitř feminizmu, puška​ a technická škola plná nadějných dívek... Villnevue je jako struhadlo a dostává se až ke krutému poznání, že smysl života si musíme vymyslet sami, abychom se nezbláznili. Formálně brilantní, příběhově silné byť malinko prvoplánové. (02.01.2018)

(46. MFFKV) Nejednat se o novinářskou projekci, pravděpodobně neudržím dekórum a propuknu ve smích. Možná to je ale dáno jenom tím, že mi uniká několik věcí. Jednak nechápu, proč v roce 2009 vznikne film na téma "student zabije ve škole několik spolustudentů/spolustudentek", když jsou události v Columbine passé. Jednak, pokud odhlédnu od zvolené látky, nerozumím tomu, proč přijít s něčím, co svým zpracováním stojí daleko za snímky se stejnou problematikou. Formálně je POLYTECHNIKA sice zajímavá, ale nepřijde mi nejšťastnější kombinovat autentické pojetí (odpoutaná dokumentární kamera a černobílý materiál) s výrazně filmově stylizovanými postupy (užití hudby s ušislyšnou snahou o vyvolání patřičné emoce na straně diváka), protože to vede k estetizování násilí. Střídání vypravěčských hledisek by mohlo vést k možnosti nahlédnout na danou věci i z pozice vraha, ale nakonec je ona multiplicita pohledů redukována závěrečným komentářem mimo obraz a nápisem v titulcích do podoby jednostraně feminnistického uměleckého kýče, který pomíjí, že během dané události zemřely nejenom ženy. Vyfabulování daných událostí, což je odůvodněno úctou k rodinám zemřelých, mohlo dopadnout i jinak, než jako tezovité dílo, které komplexní otázky redukuje do pouhých emocí a banálních symbolů či metafor. Nemůžu se zbavit pocitu, že Denis Villeneuve točí v posledních letech ukázkové midculty. (06.07.2011)

Velké zklamání, hluboké jako Grand Canyon. Na film jsem šla, aby jsem mohla porovnat filmy s podobnou tématikou, jako třeba Elephant Guse Van Santa. Polytechnika, podle mě estetizuje násilí, černobílým materiálem se snaží podtrhnout dokumentární stránku události, která balancuje na hranici únosnosti. Srdcervoucí hudební doprovod, záběry na Picassovu Guernicu, které předchází nabíjení samopalu, mě málem zvedly ze sedačky a dohnaly k tomu sál opustit. V podstatě je film feministkám hodně nakloněn, ale nevkusným způsobem (scéna kdy studentka zjistí, jak těžké je konkurovat mužům v přijímacím řízení, svět je nespravedlivý, ale že svého syna vychová k lásce...) a do nebe volající jsou epizody, jak jednoho studenta dohnala celá událost k sebevraždě. Raději si zajděte na jiný film z festivalového menu nebo sáhněte po skvělém filmu Elephant-ten s tímto tématem pracuje originálně, bez patosu, na úrovni a hlavně, na úplně jiném levelu. (01.07.2011)