Poslední závod

Už dlouho jsem neviděla film takhle bezcílně bloumat - a to navíc film, kde v jedné scéně doslova natahují nápis CÍL. Poslednímu závodu nikdo neodpáře tvůrčí péči a zapálení pro věc, ale až moc tu jde poznat, že nikdo vlastně netuší, jaký/čí příběh se snaží vyprávět. Hančův? Rathův? Krkonoš? Nenávistného sváru místních Němců a Čechů? Nebo že by to snad všechno byla promyšlená metafora pro ztracení se ve sněhové vánici bez kabátu? Kdo ví. (23.03.2022)

„Co děláte tady?“ - „Mám to tu rád. Před válkou, ještě před tou první, jsem tady měl kamarády. Závodili jsme na lyžích. Vídali jsme se sice jenom v zimě, ale hory vytvoří mezi lidma silný pouto.“ Chystá se poslední, ale o to prestižnější závod, ve kterém Češi musí zvítězit za každou cenu, protože jsou to přece jejich Krkonoše…Velmi kvalitní technická stránka (s dominantní kamerou) mě nadchla prakticky hned, a poměrně rychle jsem přijal za svou i hudbu, která mi zpočátku neseděla. Příběh mě chytnul postupně, ale jakmile se začalo závodit, napínavá atmosféra mě vtáhla do té vánice k ostatním, a mráz s chladem se přenesl i na mě. Emocionální síla snímku mě každopádně směrem ke konci dostihla. Netvrdím, že je film dokonalý, osobně bych ocenil méně času věnovaného socialistické dějové lince (přestože i ta měla cosi do sebe), a akcentovaná otázka původu a národnosti mě kupodivu spíš minula (zároveň nemám srovnání, neb jsem starší zpracování tématu s názvem Synové hor neviděl), ale vychází mi z toho celkově solidní 4*. (19.02.2023)

Sice mě lyžování absolutně nezajímá, ale jak vidno, tak na počátku 20. století to byl docela sebedestruktivní sport. Během toho závodu mi byla zima i za ty závodníky. Akorát by to bylo zajímavější, kdyby víc prostoru dostala postava Emericha Ratha. Přišlo mi, že ten Bohumil Hanč byl zajímavej opravdu jenom tim, že se mu povedlo umrznout. Jinak mi jeho postava moc zajímavá nepřišla. Ale na český poměry se jedná o docela slušnej film. Lepší 3 hvězdy. (10.04.2023)

Když nad tím tak přemýšlím, tak na úvod musím přiznat, že zas tolik nemusím životopisné filmy, jež, takříkajíc, serou mramor, jinak řečeno: filmy heroizující, mýtotvorné, piedestalující, má rozervaná duše si zkrátka žádá temnějších, či nejjednoznačnějších hrdinů (možná i proto mne letos prozatím z ranku životopisných dramat nejvíce okouzlil Arvéd, naopak kupř. takový Zátopek mě nechal chladným), nicméně Poslední závod si mě však čertvíjakým zázrakem vcelku získal. Už jen skrze „rehabilitaci“ Emericha Ratha (o kterém jsem před zhlédnutím filmu nevěděl zhola nic), resp. jeho vytažení ze zapomnění si film obhájí svou existenci, pan Kaiser (u něhož platí, že čím starší je, tím větší má charisma) – ztvárňující Emericha Ratha v zralém věku – byl velice dobrou volbou. Ještě lepší je pak tento film jakožto zpráva o neklidném 20. století: národností animozity žádající si své oběti, komunistické pronásledování nepohodlných osob, i to byla střední Evropa. Jen škoda, že Hanče (o Vrbatovi ani nemluvě; tomu film takřka nevěnuje pozornost) tenhle – i řemeslně zvládnutý film (viz Český lev za kameru pro Jana Baseta Střítežského) – vykresluje děsně plakátovitě (nadto – přišlo mně – jakožto osobu bez zápalu, a to jak pro lyžování, tak pro českou věc, jako by ho motivovalo pouze vědomí povinnosti). Abych však nekončil negativisticky, nemohu nepominout, že mě Poslední závod vybičovává k tomu, abych si sehnal film Čeňka Duby Synové hor (1956). Lepší vysvědčení, než že chci znát víc detailů ze života průkopníků českého lyžařství (tedy chvalitebně), ode mne asi film dostat nemohl. 70 % (27.03.2023)

Nevím proč, ale pokaždé, když našinec natočí něco, co má parametry velkofilmu, čiší z toho na mě nepříjemný nádech televize. V tomto případě se jedná o scény v interiérech. Ať už je to v chalupě, hospodě nebo na zasedání lyžařského spolku, je tu cítit papundekl. A to tu žádný není. Svůj díl na tom má i neohrabaně ztvárněné napětí mezi Čechy a Němci. Nicméně scenérie jsou nasnímané nádherně, chumelenice je tísnivá a Hodanovi se podařilo ve mě vzbudit doufání, že to Hanč nakonec ustojí, ačkoliv opak byl daný. A to je podle mě to, co dělá sportovní (a nejen sportovní) film dobrým. Co se herců týče, tak se asi nedá mluvit o nějakých nezapomenutelných výkonech, ale všichni přítomní odvedli poctivou práci a i to se počítá. Hodan ve svěm celovečerním debutu obstál a kdyby se pustil do dalších příběhů českých spúortovců, neměl bych nic proti. Třeba hokejová parta kolem Modrého a Konopáska si o filmové zpracování vyloženě říká. 70% (16.03.2023)