Žít po svém

Okoralý rančer se zjizveným srdcem a zjizvený rančer s obrovským srdcem přivítají návštěvu, která zformuje jejich pohled na tíživost viny, pohodlnost zahořklosti i lehkost odpuštění. Režisér klipů skupiny ABBA s oblibou napojuje diváka na infúzi lidskosti včetně její tragiky i krásy a ani Žít po svém není výjimkou. Bonusem navíc (něco jako úsměv pěkně formované sestřičky) je pak klukovské „štengrování“ dvojice hereckých velikánů Freeman, Redford. Chlupatý herec Bart the Bear II byl tady oproti loňskému Into the Grizzly Maze ještě takové nevinné medvíďátko, ale počtem výrazových prostředků už překonal Cage.. (12.04.2016)

Tak při tomhle jsem vrněl blahem víc než při konzumaci svíčkový. Opravdu nádhera, sledovat dva chlapáky pyšnící se jmény Redford and Freeman, protože oni maj v sobě víc talentu a charismatu než Amazonka vody. Film nabízí především lidskost ve všech možných podobách, ale rozhodně mu nechybí humor ani dramatický chvilky. Líbí se mě jak už od počátku film mě film připravuvoval na okmažik, kdy se na ranči objeví ten zmrd a tím mě napínal. Taky mě zajímalo jak se J.Lo popasuje s herectvím vedle takových legend jakými jsou Robert s Morganem, ale zvládla to docela dobře, ale aby ne, mít po boku takový herce, tak bych se taky hecnul. (07.04.2013)

Každý si chce žít po svém, ale proč nám to tvůrci, v čele se švédským klenotem Lassem Hallströmem, cpou v tak nezáživném a mnohokrát viděném balení? Nebýt příjemné kamery Olivera Stapletona (režisérův dvorní kameraman – Pravidla moštárny, Ostrovní zprávy apod.) a nadstandardních výkonů dvou hereckých legend, šlo by o další nevzrušivou verzi jedné zatoulané snachy a jednoho rodinného odpuštění, které by více slušela televizní obrazovka v nějakých dopoledních hodinách. Hallström, jehož vrcholem byl zřejmě tragikomický snímek Co žere Gilberta Grapea, pro nás totiž nachystal dalšího ztracence, samotářského a na celý svět zahořklého farmáře Einara, kterého život postavil do hluboké defenzivy, vzal mu jediného syna, což on sám přičítá za vinu právě snaše Jean, která se po letech objevila s nikdy neviděnou vnučkou u jeho dveří. Spory se zahojí, rodinné hodnoty dokonale vyplují napovrch. A pohádky je konec!! Je to sázka na jistotu s několika pevnými charaktery (podivně napsaná postava Jennifer Lopez do nich ale zdaleka nepatří), nevyrovnaným scénářem, bez žádných překvapení nebo trumfů v rukávu.. 60%. (20.08.2008)

Opravdový příběh, který už jsem dávno potřeboval s občas gestama humorného starého kovboje, kterému ale síla stářím naopak přibývá. Příběh o medvědovi a o kovbojovi, kterým jím byl napaden, příběh o odpuštění, o pocitu viny a o vyčítání. Příběh o agresivním partnerovi a útěku od něj. Příběh o seznámení a o poznání člověka, o který vám byl zatajován. To je opravdový příběh, který už jsem dávno potřeboval s občas gestama humorného starého kovboje, kterému ale síla stářím naopak přibývá. (06.11.2006)

Několik sociálních témat (generační vztahy, týrání, vyrovnání se se smrtí člena rodiny) se zde mýchá se zobrazením prostého života na venkově v náručí drsné a krásné přírody centrálního Wyomingu. Jakkoli by se mohl tento výtvor zdát typicky nudným snímkem, plný křečovitě líbivých záběrů a rádoby romantických gest a řečí (Pravidla moštárny), není tomu tak. Žit po svém je překvapivě úderná a nebývale vtipná jednohubka, která je herecky nesmírně silná a dialogově vypilovaná. Sice to není ani v nejmenším něco, co bychom ještě neviděli, ale sleduje se to více než příjemně. Přítomnost reality všude kolem hlavních hrdinů je více než příjemný aspekt a Jennifer Lopez předvádí nejlepší herecký výkon její kariéry a to už něco znamená. (18.07.2007)