Kód 46

Nemohu se dočkat doby, kdy mi bude někdo oznamovat, s kým mohu mít dítě, kam můžu cestovat, které vzpomínky mi budou vymazány a jaký virus mi bude vpraven do těla. V Kódu 46 tohle všechno je a já se v něm spolehlivě ztratil. A nebylo to nikde na trati mezi Seattlem, Jebel Ali a Shanghaí, ale spíše mezi řetězci DNA, sny a hudbou. Takže se přiznám, že mi k pochopení nějaká ta kostička do mozaiky zcela nezapadla, ale přesto se mi to docela dost líbilo. Docent Chocholoušek mi pak při vizitě říkal, že to je úplně normální a za odměnu mi přidal nějaké léky. (10.12.2013)

Asi bol najväčší problém moje očakávanie, pretože som podľa plagátov čakal niečo medzi Minority report a Brazil. Jedná sa však predovšetkým o melancholickú milostnú drámu so skvelými hercami a záverom, ktorý nedoporučujem romantickým dušiam, ktoré hľadajú v kine únik pred realitou v podobe krásneho happy endu. Možno na druhý krát zvýšim hodnotenie, cítim v tom potenciál. (23.05.2012)

Scénář: Frank Cottrell Boyce .. Nejpodivnější sci-fi film za posledních pár let. Srovnání s klenoty, jako jsou Twelve Monkeys nebo Gattaca je však zcela mimo. Vykreslení sci-fi prostředí je velmi minimalistické a až nedostačující. Ani vztah dvou postav není podepřen nějak uvěřitelně a to co si sebou nesou jako důsledky svého činu, porušujícího pravidla Code46, nemá takový dopad, jaký by si vcelku inteligentní ústřední myšlenka filmu zasloužila. Ještě horší je však k uzoufání nudné tempo. Když k tomu přičtu absolutně nesympatickou ženskou postavu (sorry, ale nakrátko střižená Samantha Morton není moje gusto), nedokáže celek vytáhnout do průměru ani ultradokonalý soundtrack (klobouk dolů před duem Steve Hilton & David Holmes), který místy šroubuje atmosféru do nefalšovaných magických výšin. Přinejmenším musíte slyšet - nic víc. I miss you. (03.12.2006)

To, v čem je Code 46 uchvatný, je v prvé řadě způsob vykreslení světa, v němž se Maria a William pohybují. Nebo spíše skicování, protože to je vše čeho se nám dostane. O jeho pravidla vždy jen lehce zavadíme, kromě znění samotného Code 46, jež je nám známo od začátku. Dál se pohybujeme mezi ztrácejími se liniemi. Vysoce urbanní lokalita sousedí s pouštním terénem stejně, jako se prolínají kulturní specificity a jazyky (nebo spíš jeden univerzální synkretický jazyk), kterými se komunikuje. Maria je v pohybu transgrese zrazována vlastním tělem, William ho není schopen dokončit (zábranit jí informovat o porušení Code 46) a zavíjí se zpátky do své minulosti v okamžiku, kdy přichází o vzpomínky. Artificialita vnitřku kontrastuje nejen s vnějškem vyhoštěných, ale i s animální reakcí útěku. Nikde není známka po někom, kdo by kontrolu vykonával, přesuny a penalizace jsou něčím co je utrpěno, bez jasně definoveného agens. V tomto rozměru se spíše než Lost in Translation Code 46 podobá daleko více anti-utopiím 20. století. (12.11.2007)

Trošku jiné sci-fi...žádné zvláštní efekty, pouze dva lidé se svými problémy. Svět je vykreslen poměrně realisticky, částečně odpudivě a nemyslím si, že by někdo v takovém systému chtěl žít...člověk si musí ověřovat genetickou výbavu někoho, do něhož se zamiloval. Dovolím si však říci, že přirovnání s Lost in translation mi nesedí, tento film s ním má společnou pouze jakousi melancholii a také poměrně pomalý děj. Hlavní postavy zde opravdu měli jakési problémy, kdežto v přirovnávaném filmu se akorát dva boháči nudili a byli strašně smutní z toho, že nemají co dělat a mají vše...no a ještě bych pochválila hudbu, která krásně dokreslila atmoféru. 9/10 (12.07.2008)