Pojídač hříchů

Dobrá kuráž režiséra. Po tom co bych si přečetl scénář, byl bych otrávený zápletkou a celkovým spádem, ale tak třeba si říkal, že se sympatickým hereckým obsazením z toho něco kápne. Já to viděl v dabingu, takže o to pro mě horší tragédie. Temnou atmosféru, kterou měl film obsahovat do čista zpackala irelevantní zápletka a o to horší vyvrcholení, nestálo ani za pitomý úškleb. Líbilo se mi přátelství mezi Alexem a Markem Addym. Pili pivka, smáli se skoro jsem si myslel, že si to nakonec rozdají spolu a na hlavu padlá Shannyn Sossamon se půjde vycpat ze svým úhlopříčným, spanilým pohledem, který jsem ochoten spatřit poprvé a následovně nucen zmáčknout tlačítko stop, za doprovodu zvuku padajících kalhot. (26.07.2012)

Příběh nic moc, dialogy nic moc, atmosféra nic moc... Ale to všechno by se možná dalo přežít, nebýt těch příšerných počítačových (?) efektů, které byly snad ještě horší než v Titanicu II. To mi tady chce někdo tvrdit, že hříchy jsou chobotničky (nebo medúzy?) prahnoucí po chlebu se solí? Jsem otevřená novým a přelomovým teoriím, ale tohle je moc i na mě.. Takže hvězdičku dávám jen a pouze za perfektního Heatha Ledgera.. Možná bych za obsazení byla schopná udělit i dvě hvězdy, ale vzhledem k tomu, že mi Shannyn Sossamon svým "hereckým" výkonem ani vzdáleně nepřipomínala herečku, nebudu to s tím hodnocením raději přehánět. (01.09.2012)

Film, kterej sice k dokonalosti má daleko, ale příběh o pojídači hříchů, který se staví proti církvi a celému jejím principu, je vychytanej. Už jenom tím si mě film získal, protože nesnáším pobožný američany, kteří to většinou tak žerou. Prostě buď celej život hajzl, pak si zaplať takovýho chlápka a seš v klidu a můžeš jít do nebe. No sice žádný nebe neexistuje, ale berme to jako fantasy. Navíc narážka na všude citované: "To víš, ženy - nemůžeš žít s nimi, nemůžeš žít bez nich." je tu v podání dvou knězů vtipně přeměněna na: "To víš, ženy - nemůžeš žít s nimi, nemůžeš žít s nimi.", chch. Jo a nesmím zapomenout na toho černýho, co odpovídal na otázky prostřednictvím právě se věšícího chajsla (to je unikátní) (20.03.2007)

Mea culpa, mea culpa, mea maxima culpa… To jsem si u Helgelandova rozháraného thrilleru o neobvyklém praktikování svátosti smíření docela dlouho opakoval, ale pak jakýmsi zázrakem (snad za tím byla i Tornova atmosférická hudba ala Carpenter) z toho lejna upletl autor něco, co se vzdáleně podobalo biči. Doufám, že když s ním polaskal po zádech církev za alibistický systém udělování rozhřešení, použil jej následně i k sebemrskačským aktivitám, protože na poli scénářů toho umí mnohem víc.. Spoiler: „Žer ten chleba, Robocope! Dneska přesnídávka nebude..“ (16.12.2014)

Brian Helgeland se rozhodl neměnit vítězný tým a tak obsadil hlavní představitele Příběhu rytíře. Nic proti, ale radši si měl nejdřív napsat pořádný scénář. Ve většině náboženských hororů se jen vymítají démoni a je sympatické, že zase jednou někdo dokázal přijít s něčím trochu jiným. Ale je to jen nahozený námět, nedopracovaný polotovar, který neměl moc šancí fungovat. A to pak nezachrání ani fakt, že je to celkem slušně natočené. (05.12.2007)