Režie:
François TruffautKamera:
Henri DecaëHudba:
Jean ConstantinHrají:
Jean-Pierre Léaud, Claire Maurier, Guy Decomble, Albert Rémy, François Truffaut, Jean-Claude Brialy, Georges Flamant, Jeanne Moreau, Jacques Demy (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Francouzský širokoúhlý film průbojného režiséra Francoise Truffauta Nikdo mne nemá rád (původní název Čtyřista ran), je jedním z charakteristických děl tzv. nové vlny francouzské kinematografie. Ukazuje bludný životní kruh třináctiletého pařížského chlapce. Ukazuje nebezpečná úskalí chlapeckého dospívání, která sice dobře znají pedagogové a sociologové, ale která obvykle přehlížejí ti, kdož by měli nejspíše podat dítěti pomocnou ruku jeho rodiče. Truffaut používá na mnoha místech autobiografické metody a snad právě jí nabylo jeho dílo tak pronikavé sály a působivosti. Snaží se dokázat, že problém mládeže na scestí je spíše problémem dospělých. Jeho film je krutou obžalobou společnosti, v níž dítě vyrůstá bez lásky, společnosti, která zavírá třináctiletého chlapce společně s prostitutkami a v nápravném ústavu sním zachází jako s tím nejsprostším dospělým zločincem. Na MFF v Cannes 1959 byl film Nikdo mne nemá rád vyznamenán Cenou za režii. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (167)
tento film nemá chybu, dokonalé dielko, magické, silné, vtipné i smutné - truffuat by mohol učiť hollywoodskych ako sa robia "comming of age" filmy s tým, že v tomto prípade sa jedná o oveľa širšie poňatý generačný film s analytickým presahom a snahou o výpoveď o dobe, o mieste a o univerzálnych vzťahových problémov nielen vnútri rodiny, systému a mestského prostredia, ale medzi generáciami celkovo; ()
Môžete ma ukameňovať. Uvedomujem si, že je to debutový, autobiografický, drsne realistický film, ktorý má pevné miesto nielen v Truffautovej filmografii, ale aj v rámci francúzskej novej vlny. Uznávam jeho kvality, ale viac ako tri hviezdičky nedám, pretože ma neoslovil, a to je u vyššieho hodnotenia jednou z mojich podmienok. ()
Podle mě nejlepší Truffautův film, kterým navázal na Vigovu Trojku z mravů a kterým uvedl na scénu (a posléze i do všech filmových příruček) nezapomenutelnou postavu Antoina Doinela, pro kterou se narodil Jean-Pierre Léaud. Celá doinelovská pentalogie nemá ve filmu odboby, nadto je upřímná a citové zrání mladého Antoina působí přesvědčivě. Kdo by mohl zůstat lhostejný k trampotám jednoho upřímného mladého Pařížana, který to nemá v životě lehké? ()
Jean-Pierre Léaud hvězda jako dítě, hvězda jako stařec, ale především ve svém mužném věku. François Truffaut zde, jako i jinde, čerpá se zkušeností z nejbližšího okolí a zjišťuje, jak shoda nepříznivých okolností či dětských vylomenin - viz název filmu odvozený od přísloví "Faire les quatre cents coups - nadělat čtyři sta vylomenin", může prolomit křehkou slupku dětského dospívání až na samou dřeň. Přitom Antoine Doinel není gauner, zákeřník ani podrazák. A na druhé straně ani bonzák či uplakánek. Stále máme pocit, že se s ním dá mluvit, že stačí málo a vše se vyvine jinak, že vlivu sobecké matky, otce "kam vítr tam plášť" a možná nadměrně přísného učitele, je přece jen možno uniknout. Antoine Doinel netrpí depresemi, snaží se životem proplouvat navyklým způsobem respektujícím vnější okolnosti, takže ani nevíme, kdybyla překročena mez, kde se člun zvrhl. Pozn.: Tento film viděli všichni mí oblíbení kritici. ()
První Truffautův celovečerní film a hned taková pecka. Truffautův motiv dětství, které tak často a rád sleduje (neb vychází z jeho špatných zkušeností neústálích omylů) je zde doveden téměř k dokonalosti. Stále se opakující fakt, že cokoliv Antoine udělá, udělá špatně a z toho pramenící bezmoc (a ideál "neomylných dospělích") ve spojení s poměrné seběvědomým Léaudem tvoří kouzelnou kombinaci. Jak sám Truffaut řekl, jeho postava méla být spíše tišśí a nenápadnější (autobiografický prvek), ale Léaud si svou roli upravoval tak instinktivně, že z toho nakonec vylezlo ještě něco lepšího. Bezchybná je i metodická část film a jeho jazyk, kde kamera mnohdy atmosféře výrazně pomáhá. Narativně se nejedná o nic složitého a už jen příběh dokáže diváka udržet. Nikdo mne nemá rád je prostě nádherný základní prvek Nové vlny, který stoji za to vidět a zaujme jak pozorné čtenáře filmu tak svou přímostí také příležitostné diváky. Doinel, if your paper is first today, it's because I've decided to give the results beginning with the worst. ()
Galerie (41)
Photo © Les Films du Carrosse
Zajímavosti (46)
- Scény v domě Antoinova (Jean-Pierre Léaud) přítele Reného (Patrick Auffay) se natáčely v interiéru v bytě Clauda Vermorela na rue Pierre-Fontaine v 9. obvodu a v exteriéru na avenue Frochot. (classic)
- Titulky se slavnou hudbou z filmu ukazují několik ulic v západní Paříži s výhledem na Eiffelovu věž. Začínají sledovacím záběrem na Rue de l'Amiral d'Estaing, pokračují po place d'Iéna, kolem továren, po avenue du Président-Wilson a končí na Champ-de-Mars. (classic)
- André Bazin, veľký filmový teoretik a zároveň tútor Françoisa Truffauta, zomrel deň po začatí nakrúcania. (Biopler)
Reklama