Jules a Jim

Bohužel jsem film viděl ve špatné technické kvalitě ( navíc se slovenskými titulky, které se někdy nedaly přečíst ) a rušilo několik neukázněných diváků. Proto nemohu film plně docenit. Škoda. I tak se mi to líbilo a jsem vděčný, že se mi něco z francouzské nové vlny vůbec dostalo pod nos. Doufám, že to někdy uvidím v lepších podmínkách... doufám. (08.04.2005)

Krásný, jemný a stylisticky výjimečný snímek! Bohužel mému vnímání světu vůbec neladil a nedokázala jsem se ztotožnit s tím, že by Katrin měla být výjimečnou ženou, po které bláznivě touží každý muž. Já jsem vůči ní cítila pouze trpké opovržení. Její vyšinuté zvraty, které Jules s Jimem tak samozřejmě přijímali, mě rozčilovaly a nutily mě myslet si, že jsou stejně duševně narušení jako sama Katrin. Celý trojúhelník, vlastně spíše mnohoúhelník, byl naprosto chorý. (24.03.2013)

"Artfilmy" se vyznačují tím, že na jedno zhlédnutí si člověk zpravidla nevytvoří jednoznačný závěr a nosný pocit. Ale i tam, kde k tomu dojde, to velmi často neznamená mnoho. Každé skutečné umělecké dílo obsahuje více hodnotových i ideových potencialit. A divákův věk a vzrůstající životní zkušenost mění i to, co se zejména v mládí zdá být jednou provždy dané. Trojúhelník, jemuž vévodí Jeanne Moreau svou krásou i zběsilou aktivitou svého pojetí svěřené role, je drama. Drama atypického trojúhelníku, které postupně obnažuje velkorysost mládí a jeho přirozeně dané rozevírání směrem k zralosti a dospělosti. Krajinné záběry, detaily kamery do tváří protagonistů, postupné stoupání napětí, to všechno naznačuje a posléze rozevírá pravdu, která se zdá být nečekanou: To ne oba muži, ale žena je tou silou, která určuje podobu vztahu, to ne muži, ale žena, na první pohled vzdělaná, veselá a sebevědomá vybírá pro sebe a tím i pro ostatní, co je a co není ve vztahu určující. A ženina veselost a ráznost se postupně proměňuje v diktát, který je současně jejím útěkem před nezadržitelně nastupujícím středním věkem a povinnostmi mateřství. Závěr filmu je v tomto ohledu symbolický: muž, který se vzepře své někdejší zamilovanosti a je s to říci ne, vyvolává v ženě řetězovou reakci gradujícího zoufalství, které řeší dosavadní paní vztahu pudově a zkratově: sebevraždou a vraždou spíše mužské povahy, která se pro ni stává únikem ze stále těsnější klece konvencí, povinností, ale také skutečné zodpovědnosti. Toto svědectví o odvrácené tváři na venek idylizující morálky doby Truffautových rodičů a prarodičů je odrazovým můstkem k morálnímu posunu šedesátých a sedmdesátých let minulého století, nejvýraznějí vyjadřovanému odkazem osmašedesátého - tentokrát západoevropského a obecně globálního roku. Vřazenost do ještě hlubšího přediva moderního evropanství, obsažená v některých komentářích k tomuto filmu, jen zesiluje to, co jsem se pokusil popsat a zobecnit. Tím vším je dána cena i bohatost tohoto spíše ranějšího Truffautova "artfilmu". A také je tím ovlivněna kvalita oslovení, určená pozornému, naslouchajícímu divákovi. (20.10.2007)

Není to tak silné a tak zajímavé, jak by to chtělo (a mělo) být, ale jinak jsem spokojený. Sofistikovanější romantický příběh (který i bez psychologie postav drží dostatečně pohromadě) vyčnívající především svojí nápaditou filmařskou stránkou, díky které je Jules a Jim jedním z nejstěžejnějších filmů francouzské nové vlny, je na celém filmu rozhodně tím nejlepším a i mě zde spousta scén dokázala svojí stylizací opravdu dost zaujmout. A i když to stojí hlavně na formě, neměl jsem pocit, že by ten obsah tolik přebíjela, takže nemám problém ani v tomhle směru. A celkem se mi líbilo i to použití voiceoverů, které tu naštěstí má smysl a skoro vůbec nekomentují události probíhající jasně i v obraze (jako to dělá Bresson). Akorát jsem měl pocit, že jich tam stejně bylo krapet příliš a o něco víc než dialogů, což tomu lehce ubíralo na funkčnosti. Ale jinak je to opravdu dobrý film, jen mým favoritem v rámci Truffautovy tvorby opravdu nebude. Nebo aspoň ne teď. Slabé 4* (22.05.2022)

Nečekal jsem to. Ale po půl hodině me film vtáhl do sebe, a já jím proplul až do konce s podivným pocitem u srdce. Možná to bylo zvláštním večerním rozpoložením, ale tenhle film se v danou chvíli zalíbil a musím Truffauta pochválit. Jen občas mi občas vadila ta rozklepaná kamera, která ovšem jindy brilantně zobrazovala plynutí šasu svým otáčením o 360°. (09.04.2007)