Jules a Jim

"Artfilmy" se vyznačují tím, že na jedno zhlédnutí si člověk zpravidla nevytvoří jednoznačný závěr a nosný pocit. Ale i tam, kde k tomu dojde, to velmi často neznamená mnoho. Každé skutečné umělecké dílo obsahuje více hodnotových i ideových potencialit. A divákův věk a vzrůstající životní zkušenost mění i to, co se zejména v mládí zdá být jednou provždy dané. Trojúhelník, jemuž vévodí Jeanne Moreau svou krásou i zběsilou aktivitou svého pojetí svěřené role, je drama. Drama atypického trojúhelníku, které postupně obnažuje velkorysost mládí a jeho přirozeně dané rozevírání směrem k zralosti a dospělosti. Krajinné záběry, detaily kamery do tváří protagonistů, postupné stoupání napětí, to všechno naznačuje a posléze rozevírá pravdu, která se zdá být nečekanou: To ne oba muži, ale žena je tou silou, která určuje podobu vztahu, to ne muži, ale žena, na první pohled vzdělaná, veselá a sebevědomá vybírá pro sebe a tím i pro ostatní, co je a co není ve vztahu určující. A ženina veselost a ráznost se postupně proměňuje v diktát, který je současně jejím útěkem před nezadržitelně nastupujícím středním věkem a povinnostmi mateřství. Závěr filmu je v tomto ohledu symbolický: muž, který se vzepře své někdejší zamilovanosti a je s to říci ne, vyvolává v ženě řetězovou reakci gradujícího zoufalství, které řeší dosavadní paní vztahu pudově a zkratově: sebevraždou a vraždou spíše mužské povahy, která se pro ni stává únikem ze stále těsnější klece konvencí, povinností, ale také skutečné zodpovědnosti. Toto svědectví o odvrácené tváři na venek idylizující morálky doby Truffautových rodičů a prarodičů je odrazovým můstkem k morálnímu posunu šedesátých a sedmdesátých let minulého století, nejvýraznějí vyjadřovanému odkazem osmašedesátého - tentokrát západoevropského a obecně globálního roku. Vřazenost do ještě hlubšího přediva moderního evropanství, obsažená v některých komentářích k tomuto filmu, jen zesiluje to, co jsem se pokusil popsat a zobecnit. Tím vším je dána cena i bohatost tohoto spíše ranějšího Truffautova "artfilmu". A také je tím ovlivněna kvalita oslovení, určená pozornému, naslouchajícímu divákovi. (20.10.2007)

Láska je andělská mrcha. Snad jediná telenovela v historii kinematografie, kterou lze oslavovat coby výtvor intelektuálního a stylistického umělce, a jeden z mála filmů, který navzdory své lyričnosti představuje širší podstatu lásky a přátelství věrohodně, zároveň vesele (první polovina ve znamení dravého střihu a pomíjivých milostných eskapád) i tajemně až tragicky (pomalé tempo v druhé polovině, delší dialogy a sílící přítomnost citu, který nemůže být opětován). Hlavní ženská postava mě sice těžce iritovala a monolog vypravěče možná zbytečně prozrazoval i to, na co by bohatě stačili herci a Truffaut s Coutardem, ale přesto jsem zvědavě očekával každý další zvrat a s napětím vyhlížel finále, které nezklamalo a celou vztahovou mozaiku uzavřelo do důmyslně poetického rámu. A především, i to na oko hloupé jednání mužských protagonistů se dá pochopit, máte-li v životě svou vysněnou a ideální ženu, nic vás zkrátka neodradí, toho jsem si (bohužel?) vědom... 85% (03.02.2016)

Jediná výraznější výtka směřuje na využití vypravěče. To že čte celé pasáže z literární předlohy by problém nebyl ani v nejmenším. Ovšem to, že nám zprostředkovává vše od dějových posunů, pohnutek i pocitů postav již ano. Herci samotní jsou tak někdy až příliš odsunuti na druhou kolej. Také by neuškodilo v některých pasážích ubrat na zkratkovitém tempu a trochu natáhnout stopáž, jelikož takto se vše odehraje strašně narychlo. Přesto dobrý melancholický snímek s nádechem klasické antické tragédie. (29.01.2007)

Reziser Francois Truffaut /La Nuit Americain/ natocil sympaticky film s krasnymi hereckymi vykonmi, kde takmer vsetku pozornost na seba strhava skvela Jeanne Moreau /Touchez pas Au Grisbi, Proces/. Dvaja kamarati a do toho im vstupi zenska, no a zacina klasicka otazka : mozu sa dvaja chlapi kamaratit a mylovat jednu zenu? Plusom je melancholicka atmosfera a vyborna Truffautova rezia : 70 % (25.07.2015)

Stavba děje je hodně monotónní. Nic nevyčnívá nad ostatní. Celý příběh je odvyprávěn strašně rychlým tempem, jež ještě více umocňuje povídání vypravěče. Možná by se dalo říct že je to celé dokonce až takové nemastné neslané. Nosné téma tohoto příběhu bylo taky použito neščetněkrát. No ale přes to všechno Jules a Jim dokáží udržet pozornost divákaa ž do konce. Nejde moc předvídat co se stane za chvíly a už vůbec ne jak to celé dopadne. Zajímavé nikoliv líbivé. (31.12.2006)