Pějme píseň dohola

No, nic moc teda... Ze začátku to sice působí trapně, ale aspoň to zaujme, pak to je stále trapné a přestane tu zajímat už úplně. Prostě je to moc dlouhé a čím blíže konci, tím větší nuda tu je. Humorné situace jsou tu většinou trapné. A taky ze začátku působí dost na sílu a režisér prostě musí detailně poukazovat, že to je vtip a že by se tomu měli lidé smát. Navíc to vlastně nemá ani děj - příběh je o pionýrském táboře, kde jsou děti a několik vedoucích - konec. Tím děj film končí, nic moc se tam neděje, nic zajímavého se nestane, nikam to nevygraduje a že by to bylo zajímavé, to říct nemůžu. Herci (až na pár výjimek), docela na nic a někteří přehrávali až to bylo zlé. No, debut Ondřeje Trojana za moc nestojí a víc jak slabé 2* ode mě nedostane. Ale aspoň, že za 20 let natočil celkem dobrý Občanský průkaz. (08.07.2018)

Panečku to byl opruz. U herců mi přišlo, že jsou snad špatně předabovaný. Zasmát se nebylo čemu, snad jen k pousmání byly nošený hadry a všeobecně ta táborová zábava. Při scéně s asi pětiminutovým pochodem za hrozně debilní hudby jsem se rozhodl, že na konec filmu přeskáču díky magickému posouvátku. Uf, díky němu byl aspoň ke konci film zajímavý :) (01.02.2011)

Tenkrát si třeba ještě mohli diváci myslet, že to, jak postavy mluví jako nerealistické halucinace, je známka autorské invence, kdeždo dnes už víme, že v Jarchovského světě spolu takhle lidi prostě mluví víceméně vždy (a čím je to méně, tím je to více). Ale jinak jako jo... vzhledem k tomu, co jiného se dělo na začátku devadesátých let, tak teda jako jo. Jen trochu méně té křečovitosti a trochu více souvislosti mezi postsynchrony a děním na obraze... a bylo by to vyloženě ok. (26.11.2013)

Ano, taky jsem zažila nejrůznější takové akce a tábory (jako účastník, nikoliv vedoucí), takže svým způsobem jsem to s hlavními hrdniny takřka vše prožívala, a jelikož film vznikl v době mého dětství, tak jsem mohla dle všech těch atributů (chatky, klubovna, nábytek, vybavení, doplňky, ošacení, účesy.... :-)) zavzpomínat i na své zážitky, vše díky tomu všemu působilo autentičtěji. Avšak i přes to jsem na filmu nenalezla nic, z čeho bych byla vyloženě na větvi, kromě těch vyvolaných vzpomínek (ty taky nebyly vždy úplně veselé, jako u nejednoho z tamní omladiny). Nejlepší scéna (která mne rozesmála, ale i rozesmutnila) byla ta, kde cca 12 - 13 letý hoch na táborové diskotéce "tančí" s dřevěným nosným pilířem. :-DDD ["Filmová výzva" - Addamos21] (30.01.2021)

Ať si kdo chce co chce říká, pro mě kultovní komedie pánů Hřebejka a Jarchovského, pod režií Ondřeje Trojana. Zajímavé herecké obsazení, krásné archetypy lidí (tupý silák, kráska, šéfka uklízečka, naivní mladíček, zatrpklý mladík, hipík - nejsem žádný soudruh - a další), silné zážitky z tábora a konec socialismu. Opravu vtipný film, který je ze života. Kdo zažil pionýrské tábory a trochu chce, v postavách filmu si sám sebe najde. (05.12.2010)