Pryč od minulosti

Bon noir mademoiselle Acapulco. Černé, velmi černé. Samé zvraty a zvratky. Až nakonec dojde k rozřešení podobnému jako u Buňuelova "Tajemného předmětu touhy". (Jinak bych ty filmy raděj nesrovnával.) Bum prásk a je konec. Navíc je film zajímavý i tím, že v podstatě podřadná vedlejší role (Kirk Douglas) může být výraznější než superhlavní (Robert Mitchum, jehož obsah a způsob mluvy mi nebyly zrovna vhod - odtud ty zvratky) Myslím, že si dám od černých filmů na chvíli pokoj a přejdu na černobílé, ve kterých se nemluví. (16.07.2014)

Tenhle americký zákusek mi doporučil scenárista Ed Brubaker v článku, kde se rozepsal o filmech, jenž inspirovaly jeho komiksový opus magnum Criminal. No panečku, to je něco. Tenhle noir se dá krájet. Cynický detektiv co z rukávu sype jednu údernou hlášku za druhou, kulometné dialogy, odzbrojující charisma všech zúčastněných (Kirk Douglas!), svižně cválající děj a bezvadný závěr. Takhle vypiplané scénáře dnes píše málokdo. S Bogartem by to asi bylo za pět. (25.09.2013)

Kultovní noir detektivka se svižným tempem. Hlavní hrdina je pořádně charismatický a neustále drsňácky hláškuje. Jak už to tak u noir žánru bývá, zaplete se do nebezpečných záležitostí a okouzlí ho krásná osudová žena. První polovina filmu je úžasná jízda, kde všechno funguje tak jak má, a člověk se může jen kochat. V druhé půlce se ale děj začne zamotávat. Trochu zmatky v chronologii vyprávění a také se o hodně věcech jen mluví a neukazuje. Zde najednou musíte hodně pozorně poslouchat ty rychlé dialogy a pamatovat si, jak se která postava jmenuje. Tolik to zase nevadí, ale najednou film už není kochání, ale i nějaká ta divácká snaha a soustředění se. Celkově pořádně stylová detektivka. (8/10) (22.08.2022)

Kvalitní noir film, který ale podle mě dnes nemá čím překvapit. Pointu divák uhodne několik minut po začátku a celý děj poté jede v předvídatelné koleji. Herci jsou ovšem skvělí, ať tipově přesný Robert Mitchum, dokonalá femme fatale Jane Greer nebo začínající Kirk Douglas. Snímek to není špatný, ale například taková Rozdvojená duše nebo Pošťák vždy zvoní dvakrát se mi líbili víc. (21.02.2009)

Brilantní suché dialogy, patřičně zašmodrchaná zápletka, kombinace různých modů vyprávění, zajímavé téma (předem prohraná snaha uniknout před minulostí), fantastická Musuracova kamera akcentující ambivalentnost ústředních charakterů pomocí expresívního nasvícení, výstavní "dáma, pro kterou se zabíjí", pro noir zrozený Bob Mitchum, jemuž ta bytelně cynická póza sedne jako ulitá (zdatně konkuruje Bogartovi) a hrozivý Kirk Douglas v jedné ze svých prvních filmových rolí. Krvelačnou stránku mé osobnosti velmi potěšil i relativně vysoký bodycount. Ve výsledku tedy to lepší z noirové pokladnice. Na první ligu ale Tourneurově klasice schází, jak se říká, "něco" navíc. Třeba voiceover. :)) (20.06.2010)