Režie:
Jacques BeckerKamera:
Ghislain CloquetHudba:
Philippe ArthuysHrají:
Michel Constantin, Jean Keraudy, Philippe Leroy, Marc Michel, Raymond Meunier, Paul Pavel, Catherine Spaak, Philippe Dumat, Dominique Zardi (více)Obsahy(2)
Vězně v cele číslo šest spojuje myšlenka na útěk z vězení. Když sem přibude nový vězeň Gaspard, zkušený Roland jej zasvětí do vymyšleného plánu útěku tunelem. Na budování tunelu všichni v noci pracují a každým dnem se tak přibližují k vytoužené svobodě. Nejen tunel je zárukou jejich úspěšného útěku...
José Giovanni, velká osobnost francouzského filmu, přinesl před kameru vlastní zkušenost. Narodil se v Paříži v korsické rodině a již od brzkého mládí se musel sám o sebe postarat. Za války působil jako vysokohorský vůdce a pěšák v odbojovém hnutí, ale po osvobození se zapletl s podsvětím. Při loupežném přepadení jsou jeho strýc a bratr zabiti a mladý Giovanni dostává trest smrti. Jeho otec však o svého syna bojuje a José vychází z vězení v třiatřiceti letech. Svůj nešťastný příběh přenesl José Giovanni do své první knihy nazvané Díra, což je slangový výraz pro vězení.
Francouzský režisér Jacques Becker byl knihou nadšen a koupil práva. Giovanni se podílel na psaní dialogů a s Beckerem dál spolupracoval. Za svůj život napsal jednadvacet knih, pod čtyřiadvaceti filmy je podepsán jako scenárista a režisér - Dva muži ve městě, Sicilský klan, Poslední adresa a další. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (93)
Parádny väzensko útekový thriller. Až dokumentárne ladené snímanie, žiadna hudba, až nepríjemne naťahovanie akcií a sympatické postavy zariadili, že je divák konštantne v napätí. A veľmi "hrdinom" fandí. Trošičku vadila istá repetatívnosť v tretej štvrtine. A koniec, ktorý to hádže do úplne inej roviny je hardcore. 9/10 ()
Jestliže Ernest Hemingway psal formou ledovce, kdy odkrýval pouze základní děj a zbytek nechávál na čtenáři, režisér Jacques Backer natočil tímto stylem Díru. Žádné vyslovené motivace, žádné hluboké myšlenky, prostě a jednoduše jen děj v podobě plánování útoku. Taková "jednoduchost" působí velice dobře na atmosféru, které navíc pomáhají i poměrně nestandartně dlouhé záběry (na střih někdy čekáme opravdu dlouho) a neexistence hudby. Místy film dokáže pořádně našponovat nervy. Vhodně jsou zvoleny také jednotlivé charaktery a nechybí ani pořádná tečka na konci. Spokojenost. P.S. Bacha na spoiler v obsahu. ()
Scénka, ked' bušil jeden z nich do betonu podlahy a druhý hlásil, že dozorci idú, bola ako zo sna. Ostatní sa len opierali o krabice a vôbec ich netankovalo, že ten hluk, ktorý to celé bušenie vydávalo, ich môže prezradiť a dozorci prešli len tak okolo, akoby sa nechumelilo. Nuž, šesdesiate roky mali svoje čaro a zdrhalo sa nejak ľahšie... ()
Velmi autentické dialogy a herecké výkony. Obsazení neherců se osvědčilo, skutečně vůbec není poznat, že to nejsou profesionální herci. Bylo zajímavé se něco dozvědět o životě Giovanniho a jeho podíl na scénáři je znát. Musím si ale rejpnout. Byly chvíle ve kterých se mi zdálo až nemožné, že dozorci neslyší, jaký dělají v té celé rámus. Ale atmosféra byla výborná a závěr nepředvídatelný. Navíc neřekl doslova , jaká je pravda. Nechává na divákovi si ji domyslet a nese v sobě určitý dvojsmysl. Takové závěry mám rád, takže i když jsem z filmu jako celek malinko zklamán, dávám slabší čtyři. ()
Musím říci, že mě tenhle film docela dostal, přestože je opravdu dost dlouhý a záběry jsou někdy až nekonečné, tak jsem rád, že jsem to shlédl až do konce a měl tak příležitost si vychutnat jednotvárnou vězeňskou atmosféru a zároveň pocítit velkou vůli po svobodě. Závěr byl ledová sprcha a filmu to dodalo ten správný šmak. ()
Galerie (16)
Photo © NBC Universal
Zajímavosti (8)
- Pro zvýšení autenticity obsadil režisér do snímku převážně neherce. Jeden z nich byl dokonce v roce 1947 do útěku z věznice skutečně zapojen. (oje)
- Natáčení probíhalo po dobu 10 týdnů. (oje)
- Francouzský režisér Jean-Pierre Melville označil snímek za jeden z nejlepších francouzských filmů všech dob. (Kulmon)
Reklama