Le Trou
Il buco
The Hole
Le Trou
Režie:
Jacques BeckerKamera:
Ghislain CloquetHudba:
Philippe ArthuysHrají:
Michel Constantin, Jean Keraudy, Philippe Leroy, Marc Michel, Raymond Meunier, Paul Pavel, Catherine Spaak, Philippe Dumat, Dominique Zardi (více)Obsahy(2)
Vězně v cele číslo šest spojuje myšlenka na útěk z vězení. Když sem přibude nový vězeň Gaspard, zkušený Roland jej zasvětí do vymyšleného plánu útěku tunelem. Na budování tunelu všichni v noci pracují a každým dnem se tak přibližují k vytoužené svobodě. Nejen tunel je zárukou jejich úspěšného útěku...
José Giovanni, velká osobnost francouzského filmu, přinesl před kameru vlastní zkušenost. Narodil se v Paříži v korsické rodině a již od brzkého mládí se musel sám o sebe postarat. Za války působil jako vysokohorský vůdce a pěšák v odbojovém hnutí, ale po osvobození se zapletl s podsvětím. Při loupežném přepadení jsou jeho strýc a bratr zabiti a mladý Giovanni dostává trest smrti. Jeho otec však o svého syna bojuje a José vychází z vězení v třiatřiceti letech. Svůj nešťastný příběh přenesl José Giovanni do své první knihy nazvané Díra, což je slangový výraz pro vězení.
Francouzský režisér Jacques Becker byl knihou nadšen a koupil práva. Giovanni se podílel na psaní dialogů a s Beckerem dál spolupracoval. Za svůj život napsal jednadvacet knih, pod čtyřiadvaceti filmy je podepsán jako scenárista a režisér - Dva muži ve městě, Sicilský klan, Poslední adresa a další. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (93)
Útěk z vězení po francouzsku.Tedy elegantní,gentlemanský a na úrovni.Se čtyřmi charismatickými vězni a jedním tragédem,který k nim náhodou připadne.Becker sleduje přípravu útěku a práci na něm skoro "v reálném čase",což dává divákovi pocit skutečné účasti na dění,nepřerušované prorážení betonu v cele je drásavé a napínavé,stejně jako tragický závěr.Výborné. 85 % ()
Srovnání celosvětově známého fenoménu popkultury, jakým je Útěk z vězení, a tohohle klasického černobílého snímku z 50. let vyznívá jednoznačně pro filmovou verzi. Ta dokázala na nepoměrně menší ploše přinést realistický a přitom nesmírně emotivní film o útěku pěti vězňů z francouzské věznice. Tohle nejsou žádné laciné krkolomné scénáristické kličky, ale funkční chytrý scénář se silnými charaktery a s efektně cynickým koncem. Film sice není bezchybný, ale jde o pouhé detaily. Francouzi zkrátka umějí. Celkový dojem: 90 %. ()
Být sympatický zvenku neznamená vždy být sympatický zevnitř. Oči nás někdy klamou. Možná dost často. Sebeklam a zavírání očí nad problémem totiž pomáhá lidem přežit nebo přejit to, co je pro ně těžké přijmout, protože by museli pohnout sami se sebou. A kam je ta inercie pak zavede? Do ještě větší díry? Jenže ... člověk by nejraději přece věřil - sobě, lidem, světu a nějaké stálosti aspoň v něčem. Na pevné půdě se totiž stojí snadněji než na zemi chvějící se pod nohama. A v tom chvění právě žijeme. ()
Velmi autentické dialogy a herecké výkony. Obsazení neherců se osvědčilo, skutečně vůbec není poznat, že to nejsou profesionální herci. Bylo zajímavé se něco dozvědět o životě Giovanniho a jeho podíl na scénáři je znát. Musím si ale rejpnout. Byly chvíle ve kterých se mi zdálo až nemožné, že dozorci neslyší, jaký dělají v té celé rámus. Ale atmosféra byla výborná a závěr nepředvídatelný. Navíc neřekl doslova , jaká je pravda. Nechává na divákovi si ji domyslet a nese v sobě určitý dvojsmysl. Takové závěry mám rád, takže i když jsem z filmu jako celek malinko zklamán, dávám slabší čtyři. ()
Když se Giovanni netlačí před kameru, ale nechá svůj příběh odvyprávět někým jiným, hled je to jiný šálek kávy. Nečekal bych, že budu bez dechu pět minut sledovat scénu, kdy parta vězňů buší do betonu. Film by měl být povinně promítán na školách, aby žáci viděli, jak se znalost řemesla v životě hodí. Pochybuji, že by nějaký euroúředník uměl takové divy se zámky a dveřmi. ()
Galerie (16)
Photo © NBC Universal
Zajímavosti (8)
- Francouzský režisér Jean-Pierre Melville označil snímek za jeden z nejlepších francouzských filmů všech dob. (Kulmon)
- Replika věznice byla vytvořena do nejmenších detailů zejména díky trojici skutečných vězňů, kteří se v roce 1947 pokusili o útěk, a kteří u filmu působili jako konzultanti. (Kulmon)
- Natáčení probíhalo po dobu 10 týdnů. (oje)
Reklama