Pouhá formalita

Průtrž mračen, od místa činu/nečinu prchá vrah/nevrah/sebevrah; všichni znají jméno Onoff, ale ani on sám neví, co všechno zahrnuje, co se pod ním skrývá. Pod pichlavými očky psychoanalytika, komisaře Polanského, v dešti, který proniká vším, střechou podivného komisařství i clonou zmatené mysli, se skládá puzzle muže (zde naprosto skvělý Gérard Depardieu), který prochází destrukční krizí středního věku, krizí uměleckou i mileneckou. Nepíšící propisky, nefunkční psací stroj, nepopsané papíry, nekomunikující telefon, odkazují, jako tabula rasa, na počátek něčeho nového, na nový "román". Podobně jako se amnestický syndrom hroutí pod komisařovými "důkazy". I když tato noc přece jen zůstane navždy zamlžena (i o Nietzchem se říká, že byl "benebelt"), je pouhým předělem mezi duševní nemocí a zdravím... Pozn. 1: Také jsem odmítal teplé mléko, zvláště když na něm byl škraloup. Pozn. 2: "Ricordare, ricordare è come un po' morire" (rozpomínat se je tak trochu jako umírat), zpívá italsky sám GD) (05.09.2017)

Úvodem musím sdělit, že pointu této filmové hádanky jsem pochopila až mnohem později. Komentář je napsán v době, když jsem ještě netušila ... // Celý film se odehrává v potemnělé policejní vyšetřovně, která se díky dešti proměňuje v močál. Neustále je slyšet kapání vody, takže jsem při sledování měla docela zvláštní pocit. Jako bych se sama brodila v holínkách. Na film jsem koukala hlavně kvůli Romanu Polanskému, mému TOP režisérovi. Tady hraje policejního komisaře a je skvělý. Gérarda Depardieu naopak ráda nemám a v tomto filmu je zvláště umaštěný. Podivné setkání spisovatele a policisty, jeho fanouška, prolínané vyšetřováním vražd/y, mě ale celkem drželo v napětí. Film, skládající se ze samých otázek a odpovědí, děj je skrytý a divák jako já vůbec netuší, o co go. Následuje finále, které mě uvedlo do rozpaků, protože ... nic. // Závěrem chci dodat, že až po pochopení rébusu jsem schopna ocenit výkony herců i prostředí, kde se děj odehrává, na výbornou. Ale už si to nechci znovu prožít, tentokrát s mystickým dovětkem, a film si pustit opakovaně. Proto hodnotím jako průměr. (10.01.2014)

Od Giuseppe Tornatoreho som videl dva vynikajúce (podľa mňa) filmy, a to Najvyššiu ponuku a Neznámu, ale tiež ďalšie tri priemerné. Bol som oprávnene zvedavý, do ktorej skupiny sa formalita zaradí. Film mi pripadal omnoho dlhší, ako v skutočnosti bol. A tiež vyčerpávajúci (nielen kvôli titulkom a množstvu dialógov), pretože som sa v prvej polovici snažil vyznať v tom, o čom to je a čo sa chce divákovi ním povedať. Neskôr som rezignoval, čo sa prejavilo niekoľkými mikrospánkami, a bolo mi úplne jedno, ako to skončí. Nemám rád filmy, v ktorých sa režisér zahráva s divákmi v snahe dokázať im, ako ich dielu málo rozumejú. Niekoľko komentátorov vyjadrilo potrebu vidieť film opakovane, aby všetko pochopili a užili si ho naplno. Vôbec necítim takú potrebu a tri hviezdičky dávam iba preto, že ma film nepobúril, ale ani nijako zvlášť nezaujal. Nemôžem sa dočkať chvíle, keď po dlhom rade čudných filmov natrafím na nejaký, ktorý zarezonuje s mojimi predstavami. (12.05.2017)

Francouzsko-italská spolupráce = komorní drama těch nejvyšších kvalit. Omezený prostor, důraz na dialogy, gradující atmosféra, suverénní herecké výkony (především Gerard si celý film ukousnul pro sebe, Polanského mám radši spíš za kamerou). Přesně tak se mi to zamlouvá. Je vidět, že Tornatore má vzor v Alfredu Hitchcockovi, protože jak si vysvětlit kriminální zápletku s dramatickými nájezdy kamery či vytvoření tak nečekaného střihu, momentů a neustálé hraní si s divákem? Ani se nechce věřit, že stačí půl tuctu osob, polorozpadlé komisařství a jeden nevysvětlený zločin. Večer plný deště a nevyjasněných událostí navíc umocňuje Morriconeho skličující hudba (především ve zkratkovitých flashbacích je to opravdu psychodelické) a ta surrealistická pointa! Ještě pár minut jsem si to musel srovnat v hlavě a zároveň s ní kroutit. Jsem nesmírně poctěn, že jsem "zakopnul" o takový scénář. Druhé zhlédnutí podmínkou. (25.05.2008)

Už jsem byl připraven přiklepnout Tornatoremu pětihvězdu a bouchnout šáňo na oslavu téhle strhující konverzační detektivky s téměř až hororovou atmosférou. Rozhovor dvou mužů, spisovatele a policejního komisaře, se stává minutu od minuty divnějším a divnějším, něco nevyřčeného celou dobu visí ve vzduchu. A pak přijde pointa, kterou jsem teda opravdu nečekal, ale kdyby ji použil méně schopný režisér v méně schopně natočeném filmu, všichni by na ni nadávali jako na neférovou vyjebávku s divákem. Bez spoilerů se to těžko vysvětlí, ale ta pointa je prostě z druhu point samospásných, u nichž je vlastně úplně jedno, co se v příběhu děje předtím. A v tomto případě to opravdu platí, neboť nijak jasně a přesně neobhajuje a nevysvětluje všechny ty divné věci, které mi předtím hodinu a půl motaly hlavu. Zkrátka výborný filmový zážitek s mírně hořkou pachutí v závěru. (17.12.2013)