Nová šichta

S tímhle filmem jsem strávil docela hodně času - několikrát jsem o něm mluvil s Jindrou, viděl jsem rozpracovanou verzi, seděl jsem i na klauzurách, kde to bylo jako magisterský film... Takže jsem už slyšel hodně pochval i výtek, sám jsem několikrát pendlovat od tíhnutí k pozitivům (civilní, dobrý protagonista) k negativům (politicky bezzubé, někdy ne úplně plynulé a s haprující kauzalitou a kontinuitou). V tuhle chvíli u mě převažují ta pozitiva. Vše stojí a padá na tom, že je ten film velmi zevrubně natlačen na tradiční "hrdinovu cestu" jak podle příručky, což na jednu stranu vyvolává kýžený efekt, na druhou někdy ve jménu toho film ztrácí přirozenost a nabízí se otázka, jestli je dobré dělat to u dokumentu tak okatě, někdy i proti směru nabraného materiálu. Už jen to, kolikrát jsem se s tím projektem setkal, aniž by mě přestal zajímat, ale značí, že se podařilo najít a dodat něco zajímavého a nakonec povedeného i přes dílčí problémy. 3 a 1/2 (27.10.2020)

Dokument má dost humoru a silný ostravský akcent. Jarek Nohavica řekl, že se mu Ostrava líbí, protože je zelená. Já mu věřím, protože vyhrál mistrovství ve scrablu. Hrdina se nechá ostříhat, pořídí si novou partnerku a začne se mořit s programovacími písmenkami a modrými chybovými obrazovkami. Je autentický, svérázný, štastný, přímočarý, pochybovačný a dojený. Nepřipouští si porážku. Dokument je složen ze situací, občas dosti zábavných. Ale režisér mu neumožňuje inscenované výjevy s aranžovanými zpovědmi a planým filozofováním. Všechny motivy jsou jen naťuknuty bez nějaké dramatizace. Hrdina si zaslouží obdiv a ne smích. Námitky kamarádů přijímá, ale stále si jde za svým cílem. (01.11.2020)

Je to sympatické, celý ten počin aj hlavný hrdina a jeho snaženie, ale na celovečernú stopáž a 3-ročný časozber mi tam toho prišlo zúfalo málo. Či už je to problém výberu alebo réžie počas celého trvania projektu, vo výsledku je ten film zdĺhavý, opakujúci sa a bez nejakých výraznejších presahov či zaujímavých informácií.  Biednu sociálnu realitu zo sídliska na periférií poznám dobre aj sám, takže ma zaujíma čo som sa z neho dozvedel... - Že z 1300 baníkov, čo prišli o prácu po zavretí dolu Paskov, sa štyria prihlásili na rekvalifikačný programátorský kurz - a z troch sa aj stali programátori. Dosť málo na hodinu a pol života.... (03.07.2021)

Rozhodně dobrá a chvályhodná práce. Bohužel jsem se v průběhu jen těžko zbavoval pocitu, že takto poctivá tříletá práce se sběrem informací zkrátka vyžaduje více než střídmých 90 minut - ty možná stačí na to, aby na diváka plně zapůsobily chytře navozované kontrasty (špína a černota v šachtách × běloskvoucí kanceláře; dlouhé neupravené vlasy × krátký elegantní sestřih; manuální dřina a veget v hospodě × statické povolání a neustálý zápřah na mozek) a sociální apely kolem nezaslouženého statusu quo a dramaticky nastupující automatizace práce, ale opravdu empatického napojení na protagonistu a na jeho dílčí myšlenkové pochody jsem se osobně moc nedočkal. A mám přitom dojem, že se o to Jindřich Andrš skutečně poctivě snažil. Skoky mezi jednotlivými etapami mi ale přišly moc rychlé a hlavní myšlenku toho kterého úseku vždy tak nějak překotně vystihl některý z těch ne úplně autentických dialogů (hádka v hospodě, svěření se kolegovi na maškarním večírku). Co je ale naopak fajn a co kvituji, jsou jednoznačná srozumitelnost a stabilní argumentační stanovisko, od něhož se nijak drasticky neodbočuje. Tomáše nám samozřejmě má být trochu líto jako člověka, který po více jak 20 letech věrných služeb a pro většinu lidí nepředstavitelné dřiny musel v práci skončit a neměl jinou kvalifikaci, a dokument nám tohoto člověka představuje nezkresleně a v přímočaré jednoduchosti deklamuje, jak lze 'ostravský americký sen' i v nepřívětivé době dotáhnout do konce. A dá se tomu nakonec i docela odpustit, že vyjma úvodních minut postrádá veškerý materiál tu absolutní surovost a psychickou tíhu, jakou se chlubilo třeba slavné a námětem v mnohém spříznění britské filmové hnutí 'kuchyňského dřezu' z 60. ___ Nejedná se tedy o zásadní revoluční počin a mnoho dílčích motivů přechází časosběrná metoda moc kvapně a zjednodušeně, ale pravdivý a současně symbolický příběh sympatického protagonisty funguje a přináší vítaný pohled na další temnou stránku současné automatizace, stejně jako na nikdy neuhasínající plamínek naděje. Ocenil bych osobně upřímnější sejmutí venkovní masky příkladného bojovníka a zevrubnější prozkoumání sociálních i psychických problémů, ale jako výpověď o jedné životní etapě s cílem pozitivně burcovat sebevědomí nekvalifikovaných osob bez budoucí vize tento zajímavý portrét určitě obstojí. Méně už bohužel jako plaše a slabě strukturovaný apel na společnost samotnou. 65% (27.10.2020)

Výborně zvládnutý dokument na žhavé téma. Rekvalifikační kurzy pro čím dál méně potřebné manuální pracovníky a problémy reálného uplatnění na trhu práce na celkem extrémním příkladu. Ostravština mě sice celou dobu tahala za uši, ale patří to k tomu jak Baník. Tomáš Hisem dokázal působit přirozeným dojmem člověka, který před kamerou moc nehraje. (A vlastně i dobrá hudba, což se u dokumentů dost podceňuje.) (19.01.2022)