Den cvoka

Miluju tenhle věčný optimismus, zapálení pro život a neutuchající touhu stále něco dokázat a nenechat se jentak něčím ( někým ) rozhodit...... :o) Komedie s notnou příchutí trpkosti a hořkosti, ale málo platné, nezbývá než rezignovat a nechat se čtyřiačtyřicetiletým Adaśem Miauczyńskim bavit. Syndrom vyhoření je svinská to věc..... (14.02.2011)

Velmi svérázný náhled do života jednoho téměř normálního člověka, učitele. V podstatě bych to srovnal se starými dobrými českými filmy. V tomto případě je to ovšem jen o jediném herci, který nás provází svým běžným dnem. Dojmy jsou více než kladné a podobnost s životem mnohých z nás nezpochybnitelná. Nebýt toho přehnaného náboženství, přes které jsem zakopával celý film, byla by to typická česká společnost. Inu, mnoho toho máme společného s našimi severními sousedy. Nemohu jinak. 90% (16.12.2011)

Koukám, že polská kinematografie skrývá všelijaké klenoty. Třeba takový Den cvoka. Koho by napadlo, že někdo něco takového vůbec kdy natočí. Jasný, že u tohohle magora se musí každej alespoň trošku najít. Taky jsem se přistihnul, že některé věci, které tam popisoval, dělám i já. Jiné třeba neznám, ale dokážu si je představit. O to je to horší…No a Marek Kondrat? To je obrovská síla tohoto filmu. Ten toho cvoka hraje tak přesvědčivě, že jsem se místy smál, až jsem se bál, že si hubu roztrhnu. Škoda ale, že takhle brutálně zvedlá laťka se neudrží po celý film. Když cvok přestane kafrat a popisovat svůj den, setká se třeba se svým synem, což už taková jízda úplně není. Nakonec se ale zase vrátí k tomu cynickému kafrání a zábava může pokračovat. (27.08.2015)

"Teď jsem básník a píšu si verše." I já obřadně usedám k psaní komentáře, hrnek kávy, čokoládová tyčinka při ruce..."Uprostřed zahrady sedí královský pár." Rozptýlení. Zevnitř. Zvenčí. Nejde to! Kurwa! Přidávám jednu hvězdu po druhém zhlédnutí, protože jsem se dlouho při filmové komedii tak od srdce nesmála. (14.05.2008)

Když Adam začne pochybovat i o svých snech tak se teprve ukáže jak moc reálné a drsné to je. Komičnost becmonosti. Jaký si to uděláš takový to máš. Ale kdeže? Jak uboze jsi byl zrozen a vychován takový jsi a budeš. Nejsou náhody a šťastné konce. Jen naše bizarně malé touhy a přízemní choutky, naše nudné a závistivé cobykdyby životy, modlitby a prosby, aby se ten druhý měl stejně na hovno jako já. (03.12.2008)