Hlasy

V rámci hororu patří právě duchařiny k těm mým méně oblíbeným, natož pak když pochází z Evropy, díky čemuž jsem neměl důvěru v Hlasy už vůbec, nakonec se ale nejedná o vůbec mdlou podívanou, spíš tedy naopak. Především mě zde nadchla naprostá nemilosrdnost s většinou postav, což není úplně obvyklé a i v tomto případě to tudíž považuji za velmi osvěžující element, dále pak musím vyzdvihnout pár vážně fungujících „lekacích“ momentů a několik i opravdu perfektně vygradovaných scén, kdy jsem snad ani nedýchal, oslovila mě ale i dějová nepředvídatelnost celé zápletky a opomenout nemohu ani úplný závěr s hlavním hrdinou, jelikož takovéto nekompromisní vyústění mě prostě baví. Naopak zklamán jsem byl z atmosféry, která se tvůrcům nepodařila navodit, přitom ale v právě podobných snímcích sehrává většinou opravdu zásadní roli, vytknout musím jinak ale i spousty scén narvaných až po okraj milionkrát použitých klišé, a v neposlední řadě ne příliš výrazné obsazení, ale to je spíš jen můj subjektivní dojem, vyvolaný celkovým negativním názorem na většinu herců z pyrenejského a apeninského poloostrova. Stylově syrové zpracování ve mně nakonec ale přeci jen převážilo onu pomyslnou misku vah na stranu spokojenosti, i tak musím ovšem konstatovat, že o nějakou ojedinělou a zapamatování hodnou duchařskou jízdu se rozhodně ani zdaleka nejedná, prostě jde o takový pěkný, nevybočující průměr. (21.01.2021)

Když dnes horor, tak většinou duchařina a často naprostá srágora. Španělsko mi ale napovídalo, že tady najdu zase jednou podařený šev v jinak prohnilé látce a nemýlil jsem se. Atmosférická pecka, která diváka hned od začátku nenechá na pochybách, že tohle bude zlé a nemilosrdné. A opravdu, nekoná se žádné obvyklé přešlapování kolem hlavní dětské postavy, byť to přesně tak zpočátku vypadá. Už tenhle kotrmelec musí hororového fanouška potěšit a nezůstane jen u něj, byť následující události se už přece jen daly trochu očekávat, včetně závěrečné dohry. Kromě zase jednou obstojně hrajících hororových herců, byť scénář jim žádného Hamleta nepředepsal, potěší zejména to co horor dělá obvykle hororem, tedy strašení. Shnilá čarodějnice prostě nemůže neděsit... Čtyři pohledy pod postel (04.04.2021)

,,POVĚZ MI, PROČ JE PRO TEBE TĚŽKÉ V NOCI SPÁT?“ … „POŘÁD SE PROBOUZÍM“… „KDO TĚ BUDÍ?“ … „TY HLASY“...“ /// Starej barák, parchant co slyší hlasy a hlasy, co vobčas kecaj a vobčas ne. Taky táta a máma. Prostě horor, kde hlasy jsou podpořeny dalšími paranormálními jevy. Není to ovšem tak čitelný, jak by se mohlo zdát. Maj tam pro nás nějaký překvápka. Šlape se čarodějnici na kuří voko, takže strašení je celkem dost. Navíc si vyhráli i s pointou. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Z neznámýho čísla mi volaj mrtvý lidi. 2.) Čím víc lidí u nás umřelo, tím víc jsem jich viděl. /// Thx za titule „Kristýna Doležalová“ a „vasabi“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (19.12.2020)

Úplně dokonalé to není, ale španělé opět dokázali, že dokážou i z otřepaného tématu vytřískat co nejvíc. I když se jim nepodařilo mě vyděsit, našlo se pár scén, které mě překvapily a poslední půlhodinku docela slušně přituhovalo. Masky jsou zdařilé, finální scéna překavapující...je to zkrátka někde mezi 3 a 4 hvězdama a v tomhle případě rád zaokrouhlím nahoru. (31.10.2022)

Další z celé dlouhé řady hororů, kterému chybí to zásadní - být alespoň trošku děsivý. Snímek je strašně roztahaný a ukecaný. Rádoby děsivých scén je jen pár a řada z nich se odehrává za bílého dne, takže vůbec nefungují. Veškeré postavy jsou nesmírně nesympatické a ačkoli je to smutné, tak největší sympaťanda je právě nevzhledná čarodějnice, která velmi příjemně týrá nové obvyatele starého domu. Hodně mě potěšil až závěr snímku, kdy si pozorný otec rodiny konečně prohlédl kresby svého syna a rozhodl si to nechat projít hlavou. [10 %] (08.03.2022)