Armáda pěti mužů

Jeden z těch výrazně lepších spaghetti westernů, které nerežírovali matadoři žánru. Přímočarý děj už nemůže být přímočařejší, ale vůbec to nevadí, když je to napínavé až do konce. Herci jsou sympatičtí (Bud Spencer tu má sice poměrně seriózní roli, ale už v sobě začíná objevovat komediální talent) a závěr sice může vzbudit rozpaky, ale já ho docela uvítal. 85%. (17.09.2022)

Zábavná a napínavá špageťácká povídačka. Začátek (hledání jednotlivých členů tlupy, kdy je každý charakterizován krátkou příhodou) připomíná Sedm statečných, ale pak se to rozjede zcela jinak, spíše ve stylu dobových gangsterek o rafinovaně organizovaných loupežích (Velký šéf s vlakovou loupeží byl možná inspirace této části). Konec ve stylu viva la revolución, který je ovšem jen takovým přílepkem, zase připomene Corbucciho Vamos a matar, compañeros. Ale bavil jsem se a tyto inspirace (pokud to nebyly jen dobové shody) mi zábavu nerušily. Pěkná hudba, zvláště ten chorál zpívaný vesničany při přípravě popravy jejich předáka. (22.09.2013)

Tak tento neowestrn zasadený do mexického prostredia ma dostal nielen námetom, ale aj celkom dobre vypointovaným scenárom a na western aj netradične napätím. Zápletka s krádežou na idúcom vlaku je samozrejme na tom najlepšia a chválim pri nej použité už spomínané napätie. Na taliansky film prekvapenie. Pätica rôznorodých nátur je vhodne vybratá, nielen jednoduchý Spencer a bystrý béčkový Američan Graves, ale aj japonská samurajská hviezda Tanba - skvelý nápad urobiť - zjavne kvôli jazykovému handikepu - z neho mlčiaceho. Morriconeho je v hudbe jasne poznať, použité grify sú podobné ako pri Pre hrsť dolárov, a výborne dotvárajú atmosféru. (20.03.2017)

Maestro dokaze mimo hororu natocit i vyborny westernovy spagetak. No teda vyborny - kdyz bychom pominuli prvnich 20 a poslednich minut, ale stejne to bezesporu patri k tomu nejlepsimu, co jsem kdy v ramci tohoto zanru videl, nejenom kvuliva vybornemu Morriconemu. Vypecena peticlena particka desperatu (silak, expert na vybusniny, artista, samuraj a mozek bandy) se rozhodne prepadnout vlak privazejici velke mnozstvi zlata krutovlatci mexickemu nejen pro vlastni obohaceni, ale taky k podpore revolucni myslenky. Velka vlakova loupez ovsem neprobiha uplne podle planu... Trosku me, jako obycejne u Argenta, zkazil dojem z celeho filmu jeho konec - mohl to byt kult, co by nafackoval i Leonemu (19.02.2006)

Místy trochu rozvláčné, ale samotné přepadení vlaku je (až na nějaké ty nelogičnosti a na scénu s doháněním vlaku, která mi příliš nesedla) celkem fajn. Jen si nakonec člověk říká, proč vlastně ten vlak nepřepadla rovnou ta armáda revolucionářů, místo aby se schovávala někde za bukem. Jinak Morricone tu skutečně vykrádá sám sebe, ale jde mu to pěkně od ruky. A mimochodem, nést na ramenou Buda Spencera, musí být celkem záhul... (09.07.2018)