Otevřená srdce

Mladý pár sediaci v aute. Lúčenie. Ulica. Ďalšie auto. Zrážka. Nemocnica. Verdikt doktorov. Smútok. Útecha v náručí doktora. Nevera. Jeho rodina. Smútok číslo dva. Takto to plynie v jednotlivých bodoch, z ktorých každý je pre aktérov deja zásadný. Šťastie snúbencov sa rozpadne ako domček z karát, vďaka chvíľke nepozornosti za volantom cudzieho človeka. Náhoda je ale sviňa, takže títo ľudia už viac cudzími nie sú. Zmení sa to za značne nepriaznivých okolností. A zmiešané pocity, ktoré situácia vzbudila u všetkých prítomných, vyústia do nevery, šíriacej sa ako rakovina po tele celej jednej rodiny. Nesmieme však zabudnúť na obeť nehody zo začiatku filmu. Joachim leží v nemocnici, v zajatí hnevu z vlastnej bezmocnosti. V podstate je to dosť arogantný hajzel, no ani ostatní nie sú bez viny. Jediné šťastie je, že majú otvorené srdcia, inak by sa zbláznili. _ Videné v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou. (03.04.2015)

Je pravdou, že tematicky podobných filmů bylo natočeno opravdu hodně. Ale už ne tolik tak moc kvalitně jako tento. Něco tak civilního, autentického, přirozeného, niterného a emocionálního jsem už dlouho neviděl. Tragická událost, která by se mohla stát opravdu každému, k tomu Dogma 95 + jeho pravidla a je na světě tak realistický film, až z toho člověka chvílemi mrazí. Když už je řeč o výše zmíněném hnutí, je fakt, že občasné přibližování kamery spolu se zrněním mě zpočátku trochu rušilo, ale pak jsem si na to zvykl a začal ty neuskutečněné verze určitých situací oceňovat. Divákovi pomůže k plnému procítění filmu také to, že motivy snad úplně všech protagonistů tak nějak vnitřně chápe (nebo alespoň v mém případě tomu tak bylo, zvláště v případě postav Mikkelsena a Richter, kteří podali opravdu výborné herecké výkony). A bylo mi jedno, že jsem tušil, kam vše spěje a jak to asi skončí. Nicméně, závěr je otevřený….ostatně tak jako život sám, že. Pro mě to je jasný plný počet. (21.11.2014)

Moje první zkušenost s dánským subžánrem Dogma a hned napoprvé velice kladná. Film má poměrně jednoduchý příběh a ne nijak originální, ale přesto vás jeho forma úplně pohltí. Realistické záběry zblízka kladly důraz na pocity hlavních hrdinů, díky čemuž vás příběh úplně vtáhne a přistihnete sami sebe, jak spolu s postavami prožíváte každičkou chvilku, ať už je dobrá nebo špatná. Slabší nátury ať si nachystají kapesník, protože tady ho téměř určitě budou potřebovat. Vyzvednout taky musím výborný výkon Madse Mikkelsena a krásnou Sonju Richter, která své postavě dodala neobyčejnou přitažlivost. 4,5* (15.02.2008)

Příznivci lidských dramat by měli zbystřit. Susanne Bier nezklamává. Velmi podrobně se vyjadřuje k dalším a dalším mezilidským vztahům a dělá to formou vskutku působivou. Dělá to jemnou, leč pevnou rukou a je typickým příkladem toho, že ne vždy z toho musí vypadnout nějaké zásadní sdělení. Dánská filmařka (moje čtvrté filmové setkání s ní) dává do placu konkrétní postavy a skutečné příběhy v dalším komplexním filmu, který tentokrát nahlíží do zvláštního čtyřúhelníku, který odstartuje jedna tragická nehoda. Vztahové, obrazově naturalistické a mnohdy neveselé drama těží opět z výtečných hereckých výkonů (Bierové oblíbenci Mads Mikkelsen nebo Nikolaj Lie Kaas).. Nenalíčená krása!! (06.02.2011)

Pri Otvorených srdciach a ich pomerne otrepanej zápletke rýchlo zabudnete, že sledujete Dogmu a možno si ani nevšimnete prítomnosť nediegetickej hudby v dvoch scénach. Ide o utlmenú melodrámu ako z partesu, takže dôležitejšie je skôr ako, než čo. V podaní Bier neustále sa dokolečka opakujúce vzťahové vzorce známe zo života pôsobia autenticky a postavy, ktoré by nám nemali byť sympatické, sa nám postupne dostávajú pod kožu. Trier by asi nakoniec všetkým predostrel tragický koniec, Vinterberg by asi vytiahol staré traumy z detstva, Bier si vystačí len so súčasnosťou a drámou bez emocionálne vyhroteného konca. (12.11.2023)