Kudy kam?

Jestlipak tohle někdy někdo myslel vážně? Dneska je roztomilé vidět prát se s prádlem Marvana se Sovákem, obdivovat půvabnou a emancipovanou Irenu Kačírkovou atd., ale vážně to snad nemohli myslet ani tehdy.... aneb: "A já se ptám, soudruzi, napsal by Karel Marx to, co napsal, kdyby musel pomáhat v domácnosti ?!?" (30.06.2008)

Roztomilá mravoučná komedie s nádechem (...jak že se tomu tenkrát říkalo? ;-) komunální satirky... Dnes snad by se i řeklo >genderová< ... ;-)) . . . Ovšem psal se šestapadesátý, stalinismus a budovatelské šílení a boření všech starých pořádků byly zdárně (zdánlivě) za námi, ženy už řídily kombajny, fabriky i posílaly na popraviště - a tak mohlo dojít i na ty lehké kritiky nešvarů, dokonce i Marxe si tvůrci vzali do úst (asi nevěděli, že právě ve skutečnosti to byl v lidských vztazích - natož v partnerských - opravdový sebestředný lump a parazit...) . . . >Socialistické soužití< v intencích manželských svazků bylo v plenkách a zvláště ta >nová střední< třída (v beztřídní společnosti, že...) zjevně stále lpěla na přežitcích minulosti. Nu, i učitelský stav v etapě budování nového socialistického člověka se má co učit a s. Borského film měl k poučení lidu o ženské emancipaci nepochybně napomoci. Asi se tenkrát všichni smáli, až se za břicha popadali, byť formou je tohle dílko spíše návratem k >přežitým< starým dobrým komediím - ale tak snad právě i díky tomu i po půlstoletí pobaví, mmj. jako doklad doby, dobově dobrého herectví a v neposlední řadě i těch nadčasově dobrých úmyslů, které ovšem v důsledku vedly stejně do pekel a nakonec i ty ženy dodnes (!) řeší prakticky stejné problémy, jako jejich babičky a matky v dobách, kdy zítra mělo znamenat už včera... :-) . . . Inu - Kudy... No, když tak tudy "TAM"... ;o) - - - - - (Poprvé viděno někdy dávno v tamtěch dobách, po vícekráté již znovuzhlédnuto 23.10.2008 na ČT1, komentář zde jako jedenáctý, 23.10.2008) (23.10.2008)

Film z období ženskomužských válek, kterou jsme, ach jo, prohráli na celé čáře. Holt Sovák a Marvan se ukázali býti nepříliš schopnými bojovníky. A následující generaci kvůli nim trpí. Tak například já, když si chci odpočinout od domácích prací, musím se rozejít a žít sám, to pak člověk získá minimálně 95% volného času navíc. A partnerky si vybírám zásadně o jednu až tři (menší) hlavy menší než jsem já, protože když by náhodou mělo dojít na nějakou ostřejší výměnu názorů, dostanu poloviční výprask než od nějaké obryně. (04.10.2015)

Úvodní soudní jednání je celkem slibné (zejména Lipský a jeho odbočka k Marxovi). Zbytek je ale nuda bez nápadu, což nezachrání ani slušné herecké obsazení. Trochu naděje u mě vzbudil Sovákův plán předstírat, že se příliš vžil do role ženy, bohužel to bylo příliš průhledné a nepodařilo se z toho vytěžit v podstatě žádnou vtipnou situaci. (30.06.2020)

Vcelku úsměvný žánrový obrázek z časů, kdy se z Marxe tropili šašky. Alespoň v soudní síni. Spor o manželská práva, o emancipaci žen a nápravu zpohodlnělých mužů je rozehrán s jistým nadhledem a decentní příměsí situačního humoru, přesto je to zábava notně zestárlá a v mnoha ohledech jednostranná. Prostřednictvím ústřední herecké čtveřice – Marvanovi, Sovákovi, Kačírkové a Gollové – se podařilo zažehnat hrozící blamáž a rozprostřít před diváky nevyčerpatelnou paletu lidského života, v němž jednou je slunečno, podruhé oblačno, jak už to tak bývá. Inu, jak se říká: co se škádlívá, to se rádo mívá. (23.10.2008)