Zánik samoty Berhof

Silné drama, které myslím velmi dobře vystihuje atmosféru poválečného ČSR. Asi bych ho také přirovnal k Vláčilovu Adelheidu, ale ten mi přišel o něco jasnější (přítomnost Salome a její úděl zde jsem vůbec nepochopil), ikdyž ne tolik mrazivý a naturalistický jako právě Zánik samoty Berhof. Škoda jen, že se nenašla žádná postava, které bych nějak víc fandil, nebo s ní alespoň soucítil (všichni mi přišli dost divní a ujetí, včetně poručíka a té mladé holky). Konec byl zvláštní a bohužel mi docela pokazil celkový pocit ze snímku (Körnerovu předlohu jsem teda nečetl, ale jako diváka nepoznamenaného knihou mě to náhlé oživnutí jedné z postav, řekl bych už dávno mrtvé, docela naštvalo), takže celkově bych to viděl na slabší 4*. (25.05.2010)

Reziser Jiri Svoboda /Motiv pro Vrazdu/ natocil silny a depresivny film z povojnoveho obdobia z cesko -polsko -nemeckeho pohranicia. Film divaka zaujme najma surovou atmosferou a uhrancivym Ladislavom Krivackom /Slavnosti snezenek/, z ktoreho mam dodnes husiu kozu. Ako ceskoslovensky kult by som film rozhodne nevidel, tam by som dal skor Jachyme, Hod ho do stroje, Marecku, podejte mi pero, pripadne Vesnicko ma Strediskova. Ale ako normalizacnu kvalitu film rozhodne odporucam kazdemu mylovnikovi ceskoslovenskej kinematografie. A ako pise kolega mchnk : "tohle je potreba znat, povazujes -li se za znalce ceskoslovenske kynematografie". 72 % (17.01.2015)

Moc filmů podobného ražení v naší filmografii neni. Poněkud neutěšená krajina, životy a doba. Už to je pozitivum. Zvláštní je i obsazení, kde sice většinu herců znáte, ale rozhodně spíš z menších filmových štěků. V tomhle směru mi imponuje především p. Křiváček, kterého považuju za zajímavý, neotřelý typ herce. Příběh je založen na scénáři p. Körnera a z toho plyne i jedno mínus pro film - když člověk ví, jak dopadla jeho spolupráce s mistrem Vláčilem, přece jen Berhof nedosahuje těchto kvalit a mohl se vyšplhat ještě výš... Proto slabší 4* (10.10.2009)

Wehe den, die die Heimat noch haben! Wir haben kein Zuhause. So haben wir geschworen! Naučili je zabíjet, ale nic jiného. Ač se to zdá podivné, pouze zabíjení k životu nestačí. Sudety nasáklé krví, Sudety zbavené své historie. Lidé vytržení z kořenů. Zmatený svět. Cesta z něj. Cesta k lepšímu světu, který však jinde než ve smrti neexistuje. (05.01.2006)

6 rokov po Stínech horkého léta s Kukurom, sa na trhu objavil podobný kus. Opäť tragické povojnové obdobie, izolovaný statok majúci najlepšie roky za sebou, charizmatický rozporuplný majiteľ, jeho zbedačená rodina, plno temných okamihov a teror zo strany tzv. werwolfov. Nacistickí partizáni rodinu držia v šachu a každým dňom (a nocou) ju čoraz viac a viac nivočia. Tlak je čoraz enormnejší a každému normálnemu človeku je jasné, že skôr alebo neskôr niekomu prasknú nervy a potečie krv. Veľa krvi. Zánik samoty Berhof sa mi páčil ešte o štipku viac, pretože Ladislav Křiváček je absolútny diabol (nič proti Kukurovi, bol skvelý) a je vám jasné, že ho väznitelia musia neustále zväzovať, lebo tento chlap nejde po ranu ďaleko (možno i preto sa mi tento film páčil viac, mám radšej akčné postavy, než tlmené, ktoré stále iba trpia). Hlavne má ale tento film šialenú atmosféru a neskutočnú výpravu; miestami svojou šialenou temnotou a atmosférou zmaru, dezilúzie a s prepáčením humusu evokuje temer až horor. Pikoška: oba filmy obsahujú scénu, v ktorej člen werwolf komanda hrá už kultovú Bishopovu scénu s nožom z Votrelcov (avšak dávno, dávno, dávno pred Cameronovým trhákom). Nedajte sa pomýliť prítomnosťou Milana Kňažka, ten hrá len neveľmi dôležitú vedľajšiu úlohu. (28.07.2020)