Skalpel, prosím

Velmi silný, nezapomenutelný film, pro mě rozhodně nejlepší lékařský film, jaký jsem kdy viděl a možná i jedno z nejlepších českých dramat vůbec. O člověku, o jeho ctižádosti, pochybách, touhách i strachu. Plný bolesti, plný naděje, ale především plný vynikajícího Miroslava Macháčka, který tu vytváří svou životní roli strhujícím způsobem a současně jeden z mála filmů, kde komentrář formou vnitřního monologu funguje a obohacuje příběh. Oporou jsou mu výtečně vykreslené vedlejší postavy z nich žádná tu nepůsobí jako pouhá výplň. Všechny mají svůj charakter, všechny mají své starosti, svůj život, do kterého nemocnice a jejich profese zasahuje. Precizní scénář a režie, které z literární předlohy dokázaly vytvořit dokonalý filmový klenot. Syrový, mrazivý, tíživý přesto hluboce lidský a v některých momentech nečekaně dojemný. S naprosto dokonale vytvořenou atmosférou, která mě pohltila, a o to jak mě svírala jsem si uvědomil až v okamžiku, kdy skončil a já se mohl znovu nadechnout a cítil jsem se jako se člověk, když po dlouhé noční šichtě kdy byl zcela pohlcen prací vyjde do ranního rozbřesku a do tváře se mu opřou první ranní paprsky. (06.10.2013)

Kvalitný film z neurochirurgickej kliniky. Postavy sú prepracované, majú svoje príbehy, pochybnosti, omyly. Podarilo sa však oprostiť ho od zbytočného pátosu a nánosu nevyhnutnej spolupatričnosti či neomylnosti lekárov, ktoré tematicky podobné diela často divákovi nanucujú. Páčilo sa mi tiež, že pre niekoľko rovín príbehu je aj záverov viacero a tak celkový dojem nepôsobí ani ponuro ani príliš happyendovo. (26.03.2006)

Filmy a seriály odehrávájící se v nemocnicích jsem nikdy neměl moc rád. Věřim, že pokud někdo považuje nemocnici za atraktivní prostředí, bude si u Skalpelu chrochtat blahem. Film nabídne skoro 2 hodiny záběrů z operačních sálů, nemocničních pokojů a dlouhejch studenejch chodeb prokládaný Macháčkovejma vnitřníma monologama. Chválim, že je to natočený tak nějak nezaujatě a jakoby s odstupem, chvílema skoro až dokumentárně, takže třeba ani dítě s nádorem v kebuli nepůsobí vyloženě jako trapnej pokus o citový vydírání labilnějších diváků, ale prostě jako jeden případ z mnoha. Pro mě je to průměrný drama s dobrym Macháčkem a Brzobohatym. 55% (04.03.2012)

Nejlepší český film z lékařského prostředí. Největší Svobodovo masterpiece a jeden z opravdových klenotů české kinematografie. Film o naději a také nejhorším pocitu a tím je beznaděj. Zároveň se jedná o skvělou sondáž v životě člověka. Na obrazové stránce je velmi znatelná spolupráce jednoho z našich nejlepších umělců Jana Švankmajera. Jednoznačně 10/10 (06.02.2011)

Náš nejlepší film z nemocničního prostředí. Domnívám se , že vychází z biografie našeho předního neurologa Prof. Zdeňka Kunce . Divákovi dává nahlédnout do zakusilí neurologie , přímo mozkové mikrochirurgie , která u nás v době natočení tohoto filmu začínala rozkvétat.Je to jakýsi časový usek z tohoto oddělení . setkáme se tam s hlavním hrdinou , primářem , na kterém leží veškerá odpovědnost a který už začíná bojovat se stařím, a vidíme i jeho osobní život, setkáme se s příběhem jeho kolegy , který ač dobrý lekař , stanul tváří v tvář nevylečitelné chorobě a nakonec poznáme i ambiciozní stárnoucí lékařku , která s musí vyrovnat s vlastní neschopností. Přeji příiemný zažitek.) (23.07.2005)