Operace mé dcery

Jeden ze zástupců lékařského žánru u filmů té doby, který mi však přišel tak nějak nevěrohodně natočený, zvláště pátrání po skutečném otci, a po pravdě řečeno, i když byla Klára Pollertová tehdy mokrým snem mnoha dospívajících chlapců, tady hraje hodně mizerně. Dobrá je atmosféra, hudba, kamera, ale scénář mi přijde poněkud skokový (skok sem, skok tam, chvíli dobrá scéna, a jindy mizerná). (30.12.2014)

Příběhy ze života zasazenédo lékařského prostředí patřily v osmdesátých letech k oblíbeným. Dnes se k ním televize občas vracejí. Tento snímek nepatří k těm častěji promítaným, přesto jej považují za dobrý. Harapes v několika filmech přesvědčil, že není jen vynikajícím tanečníkem, ale že dokáže zahrát i charakterní a dramatické role. (20.06.2006)

Na předlohu Stanislava Rudolfa si velmi dobře vzpomínám. Někdy během puberty jsem ji vylovil z rodinné knihovny, začal ji číst a celý den ji neodložil. Kvůli / díky příběhu mladé dívky na mě ohromně zapůsobila a o některých krvavých situacích se mi zdálo tak intenzivně, že jsem od té doby žádnou další Rudolfovu knihu do rukou nevzal. Ale prý můžu být klidný, o nic jsem nepřišel. Film se mi líbil s jednou jedinou, ovšem celkem podstatnou výhradou, a tou je obsazení hlavní role. Vlastimil Harapes by zkrátka neměl hrát nic jiného než bezcharakterní slizké vykuky, protože ty jediné jsem mu schopný věřit. Jo, takhle obsadit třeba Františka Němce, to by byla úplně jiná káva... Škoda. Jinak jsem byl ale spokojený, obzvlášť se mi líbilo charismatické doktorské duo Jan Kačer a Jiří Kodet. Tři a půl. (20.10.2013)

Vrátila jsem se k tomuto snímku po mnoha letech a musím přiznat, že mi stále šustí papírem, nedokážu naplno uvěřit či podlehnout.. Nicméně nacházím i pozitiva, námět považuji za velmi dobrý, zejména otázky a obtížné volby, které z něj vyplývají... Příběh rodiny Ročkových po autonehodě mě sice zasáhl, ale jenom napůl.. Vlastimil Harapes je samozřejmě hezký chlap a nevadí mi na něj koukat, přesto mezi hereckou elitu bohužel nepatří, Jana Šulcová mě v tomto případě příliš neoslovila, za zmínku určitě stojí Jan Kačer a Jiří Kodet, ti se mi vyloženě líbili.. (30.07.2023)

Dramatický příběh je adaptací románu spisovatele Stanislava Rudolfa. Snímek nepatří k těm stále reprízovaným a to je možná škoda, protože jde o příběh ze života. Příběhy ze života mají pařád jistou váhu. To, o co jde ve filmu, se může klidně stát každému z nás. Nikomu bych to ale nepřála. Vlastimil Harapes ukázal, že je nejen vynikající tanečník a baletní mistr, ale i dobrý herec, který může dostávat role v dramatických filmech. Je velmi příjemné ho vidět také ve filmu. (02.12.2008)