Dívka s mušlí

Čekal jsem další filmeček ze začátku osmdesátek u kterého se budu pochechtávat. Ty filmy jsou totiž někdy legrační už jen tím svým prostředím a módou těch let. Že nekoukám na tuctovou věc jsem docela rychle pochopil, když jsem viděl těžký boj třináctileté Venduly s tvrdým osudem. A vůbec jsme se nesmál ! Věřím, že takových Vendul co musely dospět aniž by si řádně prožily dětství kvůli alkoholismu rodičů je mezi námi nespočet. Tohle rozhodně není jen své době poplatný film. Dita Kaplanová (Vendula) mne zaujala už ve snímku Čekání na déšť a tady svoji roli opět zahrála s přehledem. Je to velmi depresívní film a smutný. Do toho Hapkova hudba a prostředí dětského domova na jakémsi barokním zámečku, podzim... Pokud se chcete dostat do sklíčené nálady, neváhejte - tohle je opravdu psychologické drama se vším všudy... Domnívám se, že tento film je tu výrazně podhodnocený. * * * * (21.07.2014)

Moc pěkné, depresivní, bezvýchodné, s malinkou jiskřičkou naděje nakonec. Vynikající Evelyna Steimarová v roli matky alkoholičky i její předčasně dospělá dcera Dita Kaplanová. Obdiv k autorům, že v době, kdy film vznikl, nesklouzli k pokrytectví nebo populismu a snažili se vykreslit celý příběh realisticky. Jen si nejsem jista, zda mohu věřit vstřícnosti a velkorysosti sociální pracovnice (Dana Medřická) a ředitelky dětského domova (Emma Černá) a vůbec podmínkám, v jakých tam děti žily. (26.11.2011)

Další z filmů, které mě silně poznamenaly v mém dětství, od té doby mám slabost pro žánr psychologického filmu s dětským hrdinou. Samotný příběh a jeho podání sice příliš nevybočuje z dobového dobrého standartu, ale úžasný výkon talentované Kaplanové, která excelovala i v Čekání na déšť a neméně skvělá Steimarová hodnocení tohoto filmu dostávají o řád výše. (28.07.2009)

„Co z tebe bude?“ - „Buchta.“ - „Co?!“ - „Buchta. To říká máma.“ Na režisérovi Jiřím Svobodovi mě příjemně překvapuje jedna věc; viděl jsem od něj doposud 4 filmy a každý mi přijde úplně jiný. To, co všechny spojuje, je společný převládající žánr, drama. A také kvalita, se kterou na tom byly také všechny podobně, Dívka s mušlí rozhodně není výjimkou. Na úvod je třeba říct, že film je takřka konstantní depresí. Těch pár záchvěvů něčeho pozitivního vždy velmi rychle zmizí, jako by to bylo něco nepatřičného. Snové (a tolik vypovídající) Venduliny představy spolu s výbornou Hapkovou hudbou tomu jen napomáhají. Stejně jako herecké výkony většiny zúčastněných. S Vendulinou matkou snad ani nejde soucítit, jen jí opovrhovat, s dcerou je to už kapánek těžší. Na jednu stranu ji člověk upřímně lituje a chápe, na druhou kroutí hlavou nad tou umíněností a možná krásnou, ale zcela naivní, sebezničující představou. A pak přijde konec a člověk si jen posteskne nad tím, že tuší, jak by to asi pokračovalo dál. Hodnotím slušnými 4*. (08.02.2018)

Moc smutný film o dětech z rozvrácené rodiny, matce-alkoholičce (výborná Evelyna Steimarová) a jedné malé dívence, která se zoufale snaží zůstat pohromadě se svými sourozenci, na něž je silně citově vázána. Dita Kaplanová se mi v roli Vendulky moc líbila, její půvab, křehkost a přirozenost mě úplně odbourala, bulela jsem jako želva.. (24.07.2019)