Obecná škola

Jan Svěrák sentimentem nešetří, ale je nadmíru sympatický ve výpovědi. Narozdíl od pozdějšího brnkání na citlivé struny v Obecné škole dokázal nenuceně probudit nostalgii a soucit asi v každém z nás, i když mu je jednání postav a prostředí cizí. A ani s tím bych to příliš vážně neviděl - pro Svěráka je dané období jen kulisou, stejný apel by mohl vytesat kdekoliv. (18.03.2006)

"Pojedeme vlakem! Kam? Na Žižkov. Polez. Teď bude písek. Co když nejede na Žižkov? Kam by to jelo? Tydle koleje vedou na Žižkov. (...) Myslim, že nejedeme na Žižkov. (...) Jsme zapomněli, že nákladní kolikrát nestavěj ve stanicích vůbec. (...) Kdybysme bejvali jeli na Žižkov, tak by to tam stejně nezastavilo, čili toho nemusíme vlastně litovat." (23.04.2014)

Kromě abstraktního pocitu deja vu vlastní minulosti mi film nic nenabídnul. Jo, taky nás zajímaly kalhotky naší fešné němčinářky na základce, ale odpověď jsme se nikdy nedozvěděli (nosila džíny). Taky jsme odmontovávali blatníky, lízali v zimě zábradlí apod. - ale to jen pod vlivem tohoto filmu. A školník nám to dal vždy pěkně spapat. Tudíž z jistého druhu pomstychtivosti dávám průměrné hodnocení :-) A Igor mi byl protivný no jejej (02.05.2012)

„Co děláte?" - "Vidíš, ne?" Fenomenálne. Poetická chlapčenská atmosféra nevinnosti uprostred ťažkej doby. (Oholený!) Zdeněk Svěrák a Jan Tříska (ako Igor Hnízdo z protifašistického odboju) sú takí dobrí, že akonáhle na chvíľu opustia plátno, tempo (napriek krásnej kamere, hudbe a dokonalému hereckému obsadeniu vrátane detských rolí) predsa len jemne stagnuje. Nezabudnuteľné dialógy („Pan Chroust je lidovec?“ – „Pan Chroust je blbec.“ – „Ale taky lidovec?“ – „To taky.“), bezchybná výprava, asi 48 (fakt!) kultových hlášok, šťavnatí obyvatelia malého mesta (obesenec Polívka, fakír Čepek). Plus povznášajúca atmosféra čias, ktoré sa už nevrátia. (25.12.2004)

Snad vůbec nejlepší porevoluční český film. Oba Svěráci - tj. ak scénárista Zdeněk, tak režisér Jan - ze sebe vyždímali maximum a výsledkem je naprosto kouzelný, krásně a bez škobrtnutí plynoucí příběh, prozářený sluncem a optimismem naší raně poválečné vlasti a podbarvený Dvořákovou hudbou, která k němu sedne jak zadek na židli. Kdybych měl vybrat jeden film s národní tématikou a motivy, který bych měl pustit cizinci, byla by to právě Obecná škola. Znamenitá kamera, která se přímo vyžívá ve snímání povětšinou rovné a útěšné, středočeské krajiny. Zástup znejmilovanějších českých herců, kteří si své role museli určitě užívat. Jedna scéna, která mě vždy spolehlivě dojme - ta, kde malý Eda s maminkou v podání Libuše Šafránkové vběhnou do elektrárny, aby... No, zkrátka, ve světle Obecné školy blednou nejenom jinak výborné filmy Vratné lahve a Tmavomodrý svět, ale i oscarový Kolja. Totální klasa. 100% (05.04.2007)