Brouk v hlavě

Excelentní Viktor Preiss ve své dvojroli v komedii či frašce která nenechá diváka ani na chvíli vydechnout , má neuvěřitelný spád , inscenace je plná převleků , omylů , záměn a tím i ukázkou mistrovského herectví. Rozhodně stojí za shlédnutí tato perla mezi komediemi s vynikajícím obsazením hlavních rolí a skvělou atmosférou. Film: 90% (17.08.2007)

Před několika lety jsem to viděla v televizi a bavila jsem se. Nyní, mám ale srovnání se záznamem představení z brněnského divadla, kde hlavní roli vzal J. Dvořák. V takovém srovnání tato inscenace opravdu dost pokulhává. Výborný Preiss a Postránecký, ale jinak to bylo takové nemastné neslané. V brněnském zpracování jsou všichni na jedničku, tady mi většina postav opravdu vadila. Moc ráda bych ale viděla celou inscenaci na prknech, abych zjistila, jak moc jí studio uškodilo. (24.07.2010)

Jedna z mála televizních inscenací, které člověka suverénně pobaví a ještě na závěr řekne, že stejně čeští herci jsou nejlepší. A v dnešní době, kdy žijí z žoldů tvůrců moderních telenovel typu Ulice a Ordinace, je opravdu už vzácnost vidět je v tak povedených rolích. Takovou je třeba role bankéře Champsboisy a opilého sluhy Boutona v podání naprosto výtečného Viktora Preisse. Vlastně bych nejraději vyjmenoval všechny. Například Jan Hrušínský mě spolehlivě dostával do kolen svou zjemnělou dikcí nadrženého Francouze. A další. (30.07.2012)

Nekorunovaný král francouzských bláznivých veseloher (nazývaných někdy nepříliš přesným termínem fraška) Georges Feydeau nesporně náleží k osobnostem, jejichž umělecký význam přesahuje hranici dobové popularity a v podstatě jej lze vnímat jako důstojného Molièrova nástupce. Z nepřeberného množství her, aktovek a operet přežila do dnešních dnů vlastně jen konverzační komedie Brouk v hlavě, založená na dvojnickém motivu bezvýznamného hotelového sluhy Boutona a ředitele pojišťovny Viktora Emanuela Champsboisyho, jejichž totožná přítomnost zahájí divokou eskapádu omylů, záměn, nedorozumění a převleků. Doslova renesanci hra zažila na sklonku šedesátých let v jevištním nastudování Divadla na Vinohradech s nezapomenutelným Vlastimilem Brodským v titulní dvojroli, kterou později převzal jiný velikán domácí Thálie Viktor Preiss. Televizní kamera, narozdíl od jeviště, potom umožňuje některé (vděčné) motivy dovést do naprosté dokonalosti – od vzájemné konfrontace Boutona a Champsboisyho až k promyšlenému triku s posuvnou postelí v hodinovém hotelu. Samozřejmě silnou devizou Zelenkovy inscenace zůstávají herecké výkony, jimž vévodí zcela jednoznačně excelentní Preissova dvojnická kreace, odlišená nejen vnějškově, ale i charakterově. V rámci možností, daných prostorem před kamerou, hrají slušný standard Adamovská, Svobodová, Hrušínský a Němec, naopak Postránecký v roli neurotického hoteliéra Ferraillona sklouzává k tupě šaržírované nesnesitelnosti a mladí jsou vyložená slabota. Poděkování náleží Zdeňku Zelenkovi především za to, že tento reprezentativní repertoárový kousek dokázal zachytit na filmový pás v době, která stále ještě disponovala kvalitním představitelem titulní dvojrole. A jak se zdá, na dalšího Boutona a Champsboisyho si jeviště (a případně film) počkají nejednu generaci... (01.08.2010)

Poměrně dost velká hrůza s hvězdným obsazením. Nemůžu vystát takový ty košilatý taškařice, který od dob Shakespeara těží z přitroublý a absurdní zápletky, v jejímž rámci je někdo pokládán za někoho jinýho, pročež se dojde ke hromadě různých "humorných" nedorozumění a do toho se všichni protagonisté touží navzájem ošukat. (24.08.2012)