Tři zlaté vlasy děda Vševěda

Pohádka nezapře dobu svého vzniku, tedy počátek 60.let. Stojí za vidění hlavně kvůli zajímavě stylizovaným kulisám, kompozici a hře s barvami a světlem. Pro děti asi až tak zajímavá nebude (pro současné už vůbec), ale filmoví nadšenci ji jistě ocení. Samozřejmě nelze opomenou i výborné výkony zůčastněných herců, hlavně Radovana Lukavského. (30.12.2006)

Z ranku barevných filmových pohádek let padesátých a šedesátých, které se chtě nechtě staly jakýmsi národním klenotem, se tak nějak proti své vůli vyčleňuje Valáškův přepis Erbenova děda Vševěda. Realizace, struktura vyprávění i netradiční výtvarné řešení připomínající soudobé architektonické trendy nejen v architektuře, ale především na jevištních scénách, se jakkoli vymykají klasické představě o romantických hrdinech a pohádkovosti typické pro příběhy z pera obrozeneckých spisovatelů. Valáškova pohádka je naproti tomu ozvláštněna jakousi strohostí, s níž na plátno vstupuje terra incognita poskytující velkorysý prostor zejména zvukové ambivalenci v podání hudebního mága Zdeňka Lišky. Naopak čím zklamat nemá výběr hereckých představitelů v čele se Zdeňkem Štěpánkem v titulní roli a dalšími koryfeji českého herectví oněch let (Lukavský, Záhorský, Krejča, Smolík, Kurandová, Lohniský, neméně skvělý vypravěč v osobě Václava Vosky). Ona nadčasová hodnota této neprávem opomíjené filmové balady se zdá být spíše přirozeným vnímáním světa dospělých, než přijímáním dětské fantazie. Slovo výjimečnost je zde na místě. (01.05.2014)

Velmi nedoceněná pohádka ve vybroušeném výtvarném stylu, s výbornými hereckými výkony tehdejších hvězd a s vynikající hudbou. Pravda, spíše jí ocení dospělí, než děti. Jako dítěti se mi moc nelíbila. U takovýchto filmů mi zejména chibí v této jinak skvělé databázi údaje o architektovi, kameramanovi a autoru hudby. A tak apeluji na tvůrce této databáze ( i když s plným vědomím, co takové údaje datově znamenají, a jaký nárůst odkazů by to byl) doplňte u filmů alespoň základní umělecké profese. Film je uměním syntetickým (pravda, je hodně snímků, kde mluvit o umění naprosto nelze) a netvoří jej jenom režisér a herci!!! (26.12.2010)

Studiovým pohádkám často vytýkám umělost a plochost. Pokud se nějaká tomuto verdiktu vzepře, tak je to díky perfektním hercům či příběhu - jako mají Hrátky s čertem, nebo protože svou studiovost velice dovedně skrývá - jako třeba Šíleně smutná princezna. Tahle je první která si z toho udělala nejen přednost, ale rovnou i nejsilnější stránku. Její forma skládající se z precizního grafického stylu, perfektní souhry obrazu a zvuku, a temné, místy až syrové atmosféry určitě nesedne každému, ale náročnější diváky určitě minimálně zaujme. (26.03.2022)

Umění pro umění, obávám se. Je mi jasné, že pojetí odpovídá době, v níž to bylo natočené, a stylu, který zrovna byl zajímavý, ale proboha, proč to musely zrovna odskákat děti?! Vždyť je to pro ně naprosto nekoukatelné! Jestliže pohádky Zdeňka Trošky představují pro někoho vrchol kýče a polopatyčnosti, pak přímým protiúderem je právě tahle verze Tří vlasů děda vševěda. (06.03.2009)