Žvahlav aneb Šatičky Slaměného Huberta

Je to prosté. Krátká kravinka, která nám má ukázat taje a kouzla dokonalého animovaného nebo dejme tomu stop-motion. To je splněno. Nicméně Švankmajer nikdy nebyl moje kafe. V podstatě žádní kafe, jelikož kafe nemám rád. Což tady se prolíná do naprosto ujetého, nesmyslného až hororového příběhu. Pokud toho bylo všechno záměrem, tak skvěle. Já viděl, to co jsem očekával. Dobrý trip. (10.03.2018)

Pojmem surrealismus se u Švankmajera šermuje až neadekvátně často, zrovna tady je ale doopravdy na místě. Důvěrně známé předměty v nových, běžné logice se vymykajících vztazích a souvislostech. Jde o to, zda na tu hru přistoupíte, a pokud ano, nakolik vás právě tyto kombinace deštníků a šicích strojů na těchto konkrétních pitevních stolech osloví. Mě tak napůl. (04.10.2013)

Liškova hudba nádherná – děj z „říše hraček“ rovněž velmi zajímavý, prostě další super Švankmajer. Panenky, vojáčci, nůž, kresby, černý kocour a bude i „bludišťák“ – co víc si můžeme přát. Já jsem byl s tímto krátkometrážním kouskem docela spokojený. Já nad jeho tvorbou raději moc nepřemýšlím a užívám si vizuální stránku, takže i v tomto případě volím nadprůměrné ohodnocení… (18.02.2020)

Tentokrát jsem se nějak nedokázal zažít do toho, co se Švankmajer snažil sdělit, takže u tohoto krátkometrážního snímku jsem schopný ocenit spíše jeho technické hodnoty než jeho výpovědní kvalitu, která tam bezpochyby je, nicméně mě nějak minula. Zkrátka jeden z těch filmů, na které se pěkně kouká, avšak příběhově zaujme jen určitou skupinu diváků, do které bohužel nepatřím. (05.07.2015)

V tomhle krátkém filmu jsem nehledala žádnou hlubší myšlenku, ale prostě jsem bavila pohledem na rozpohybované krásné staré dětské hračky, které ale nejsou zdaleka tak roztomilé, jak o nich většinou smýšlíme, ale - když je ponecháme samy sobě - právě naopak dokážou být až děsivě kruté. A černý kocour, který s děsivou pravidelností trestá každé zbloudění v bludišti - čeho vlastně? (29.07.2008)